Polička není regál

Tak začaly prázdniny, bohužel nálada není právě ideální, protože jsem byl pro nadbytečnost propuštěn. Snažím se na to příliš nemyslet a tak jsem si vymyslel cestu do Poličky, kam jedu autem s kolem na střeše. 
Vyjíždím 6.7.2015 a  cestou se stavuji ve Svitavách podívat se na náměstí...

Děvčátko na svitavském náměstí.

Hudebníci tamtéž.

K večeru se ubytuji v Pomezí asi 3 km od Poličky. Ubytování je hezké, cena rozumná.

Den prvý

Nejdříve jedu do Poličky, abych si ji prohlédl.  Procházím náměstí a nejdříve vedou mé kroky na věž místního kostela. Nahoře je světnička, ve které se narodil hudební skladatel Bohuslav Martinů. Jeho otec zde pracoval jako pověžný. Protože tou dobou město sužovaly časté požáry, jeho úkolem bylo z věže kontrolovat, zda někde nevypukl a popřípadě okamžitě vyhlásit poplach. Zajímavostí je, že se narodil přímo v komůrce ve věži a až do svých šesti let ji neopustil.

Na věž.

Malý Bohoušek se svou maminkou.

Bohuslav Martinů v roce 1943.

Pohled na Poličku z věže.

Stín věže. 

Radnice s Komerční bankou.

Tady jsem si dal pivo, cítil jsem se docela "opiven".... :-)

Pak jsem si dal v jedné hospůdce pivo (11-tku) a cítil jsem se docela v náladě...
Následně jsi prohlédl i náměstí a hradby, které byly okolo celé Poličky...

Hradby.

Po posilnění vyrážím z městečka. Směr hrad Svojanov. Začíná být pořádné vedro...

Opouštím Poličku...

Jestlipak víte, proč se Polička jmenuje právě Polička ? Já se na to ptal a dověděl se, že je to odvozeno ze  slova "políčka". Tož tak...

Cestou na Svojanov.

No a jsem u hradu Svojanov. Pekelné vedro !!

Hrad Svojanov.

Vstup do hradu příšerně drahý, jenom na hradby 60 peněz, další okruhy mastně navíc. Nejdu dovnitř. Znám lepší využití těchto penízků - třeba pistácie... :-)
Svačím, chvíli očumuji a sjíždím dolů do městyse Svojanov. Slunce pálí jak by se zbláznilo...
Jsem rozehřátý, že by na mne i vajíčka natvrdo uvařil ... Když se chci o něco plechového opřít (třeba při focení kvůli stabilitě) s bolestivým syknutím odskočím...

Městys Svojanov

Svérázný květináč.

Ubírám se zpět. Vody mám dost, ale je teplá a ať piji jak piji, žízeň neuhasím. Říkám si, stavím se někam na pivo. Jenomže až do Pomezí žádná hospoda !!!! Teprve tam se zastavuji a dávám pivo. Jaké to blaho ! Kdo nezažije, neuvěří...  Jenom zasyčí... 
Ještě do supermarketu nakoupit a hurá se osprchovat.
Večer ještě přetáhnu fotky do noťase, skácím se na postel a přestávám existovat, bůh spánku si mne převezme snad ještě před dopadem na postel... :-)

Den druhý

V noci buší do oken dešťové kapky, blesk stíhá blesk. Protože ležím v podkroví se šikmým oknem, vidím to krásně nad sebou. Jak dlouho to ale trvá nevím, opět se nořím do snů.
Je ráno. Venku podmračeně a sakra chladněji. Ale celkem to přivítám. Toho vedra jsem si včera užil nadmíru.
V nějaké dědině potkávám ovce za ostnatým plotem, mimoděk si vzpomenu na bráchu a na jeho pokus o chov ovcí...

Vyjíždím, rád bych se podíval do Litomyšle. Terén je pořád s kopce do kopce, občas rozkopané, stroje na silnicích... Před Litomyšlí bilboard. Schválně se na něj podívejte, nepřijde vám trošku zvláštní ? Pokud ne, vnímám to asi já poněkud jinak...

Skutečně vám nepřijde nic divné ?

Nějak si nedovedu představit "výrobu" vajec ! Přijde mi to divné. No, ale třeba se tomu skutečně tak říká...

A jsem v Litomyšli. Litomyšl má náměstí podlouhlého tvaru, je docela hezké až na ta všudepřítomné plechové smradící  škatule ! Provedl jsem první průzkum.

Náměstí v Litomyšli.

Výzdoba jednoho měšťanského domu.

Interiér kapličky kousek od náměstí.

A protože mám docela hlad, hledám nějakou hospodu s přijatelnými cenami pro chudého pocestného. Nacházím a docela fajn baštím v nějaké jídelně minutu od náměstí. I kolo si mohu uschovat do dvora. Tady se také seznamuji s jednou strážnicí městské policie (pohledná blondýnka něco mladší, než jsem já). Když se zmíním, že bych potřeboval někde uložit kolo, ať si mohu v klidu prohlédnout město, nabízí se : "Tak si ho dejte k nám na služebnu." Paráda, tak to mi zase něco vyšlo !

No, a už si procházím Litomyšl. 
Nejdříve vedou mé kroky do zdejšího kostela, kde je možné se vydrápat i na vyhlídku...

Interiér kostela.

Schody do části, kde byly zábavnou formou podány základy křesťanství. 

Na vyhlídce, vedle kostela je vidět zámek v Litomyšli.

Litomyšl z vyhlídky.

Náměstí v Litomyšli, na panoramatu zakřivené, ve skutečnosti víceméně rovné. Zakřivení způsobené skládáním jednotlivých fotografií.

Pak se jdu podívat na zámek. Vstupné platit nechci, tak tam jenom tak očumuji. Chvílemi prší.

U zámku.

Jdu si tedy prohlédnou městečko. U jedné restaurace hezké vozítko. Usuzuji, že majitelem je místní číšník a ptám se, jestli se v něm mohu nechat vyfotit. Souhlasil.

Já ve vozítku u nějaké restaurace.

Z fotografie to není vidět, ale protože hodně pršelo, z kožené sedačky se stala docela veliká louže vody. Ale byl jsem statečný a s kamennou tváří jsem usedl do asi centimetr hlubokého jezírka vody. Ale co, beztak jsem byl mokrý jako myš... :-) 

A hned vedle restaurace prazvláštní lavička. No, nevyzkoušejte si ji .... :-)

Tak jsem pochodoval po Litomyšli a spáchal nějaké fotografie. Tady jsou :

Je pomalu čas se ubírat ke svému "domovu" v Pomezí. Vyzvedávám si kolo a vyrážím zpět...Cestou potkávám nějakou nóbl restauraci s touto dřevěnou plastikou.

Pak mne ještě zaujala budova výzkumného zemědělského družstva.

Do Pomezí mám asi 3 kilometry, otočím se zpět a ještě fotím poslední fotku tohoto dne.

Den třetí

Ráno se budím s velmi mizernou náladou. Pořád myslím na to, že je ze mne nezaměstnaný...
Nicméně si jedu prohlédnout prý velmi hezký zámek "Nové hrady". Ale upřmně, přiliš mne nezaujal. 
Před místním kostelem na obyčejném domku zvláštní plastika. nevím, jak se to správně nazývá...

Tady jsou fotografie zámku.

Zámek Nové hrady.

Protože mizerná nálada setrvává, rozhoduji se jet domů. Takže večer již chrním ve své postýlce...