Javoříčko-Boskovice-Plumlov (16.4.2016)
Předpověď počasí je zapeklitá věc !
Je středa a dlouhodobá předpověď na víkend je obrázkový mráček s velkými kapkami deště a nenápadně vykukujícím sluníčkem. Čtvrtek taktéž. V pátek je malá změna - zmizelo sluníčko a zůstal mrak s kapkami.
A já se tak těšil.
Dokonce jsem si zajistil ubytování v nějakém hostelu v Boskovicích za 220 peněz českých. Ale někde v duši stále doutná naděje, že jako již mnohokrát předtím, bude skutečnost od předpovědi odlišná.
V sobotu ráno vstávám ještě za tmy. Vyhlížím z oken a mé doufání pohasíná. I když toho zatím moc nevidím, příznaky nasvědčují tomu, že meteorologům tentokrát jejich předpověď vyjde.
Chtěl jsem kolo, ale dle neveselé vyhlídky měním stratégii a vyrážím bez něho. Již se rozednilo a šeivě ocelová obloha mi nedává příliš mnoho naděje.
No co už.
Ale jak kola Modrého bleska ukrajují kilometry na dálnici na Olomouc, tak se situace pomalými krůčky mění. Nejdříve se ocelová šeď mění v seskupení mraků, později se občas objevuje díra bez záplaty a z ní vykukuje modř.
Ze by tygl ?
 |
| Asi 8 kilometrů před Javoříčkem. |
Cestou mne ještě zaujme kostelík v obležení již rozkvetlých stromů.
Téměř přesně v půl deváté dorážím do Javoříčka. Jeskyně by se měly otevírat v devět. Moc času tedy nemám.
Ale co to? V celé obci zákaz parkování mimo vyznačená parkoviště ! To může znamenat pouze jediné !
A také že ano ! Ať koukám jak koukám, i když je vesnička vlastně prosta jeskyněchtivých turistů, nelze odstavit mého Modrého bleska nikde.
Šláken tréfen !
Odbočka na pravděpodobně jediné parkoviště nese značku "placené".
Nu což. není zbytí. Vjíždím na zcela prázdné parkoviště. Odstavuji auto poněkud krajem. V budce výběrčího zatím nikdo. Ještě zkoumám ceny. Osobní auto 50 korun. Hmmm...
Odcházím, ještě se zastavuji u památníku.
Toho
dne (5.května 1945) v sobotu v ranních hodinách přijelo k nám z Bouzova asi 40 esesáků
v nakládním vojenským automibilu. A s nimi několik aut německé policie.
Obklíčili dědinu, ženy a děti s dobytkem vyhnali, muže postříleli...
Potom pancéřovými pěstmi a granáty zapálili stavení a potom už nebylo
nic vidět. Jen mraky černého kouře a plameny ohně. A nikdo nehasil,
nikdo svůj majetek nezachrańoval... v několika hodinách bylo Javoříčko
spáleništěm. Postřílené muže nechali esesmani ležet na dvorech a na
návsi. Někteří byli popáleni k nepoznání. Nebylo nikoho, kdo by je
přikryl. Nebylo ani čím...
Tak
tam leželi celou neděli. Teprve v pondělí ráno přišli mužové ze
sousední Březiny, Veselíčka a Střemeníčka a vykopali zavražděným
společný hrob. Uprostřed bývalého jejich domova. Pohřeb měli smutný.
Nikdo jim nezahrál, nikdo nezazpíval. Místo kytic a věnců dal
tajemník obce na každého položit větvičku ze sousedního lesa...
A
my se ptali mrtvých: Proč jste umřeli? Za to, že jste se plahočili na
svých kamenitých poličkách, za to, že jste vlast svou tolik milovali ?
Kdybych tuto hrůzu zde na vlastních oči neviděl, nikdy bychom nebyli věřili, čeho je schopná krvelačnost lidská.
„Ne nikdy nezapomeneme !“
 |
| Tady stávaly domy... |
Nevím, co napsat. 71 let. Já to nezažil. Ale přesto ve mne něco je.
A také ještě něco navíc ! Vztyčený ukazováček. Varování, lidé, nebuďte nepoučitelní !
Funím do docela prudkého kopce k jeskyním. K nim dorážím 5 minut před devátou. Kasa je ještě zavřená. Ale s úderem deváté hodiny otevírá milá paní. Kupuji vstupenku a dostávám info, že v půl desáté si mne paní průvodkyně vyzvedne.
Tak se tak kolem bambelám a od restaurace se mi podáří vyfotit i asi 8 km vzdálený Bouzov.
 |
| Hrad Bouzov od Javoříčka. |
Konečně přichází průvodkyně. Je to ještě velmi mladá žaba. Jak jsem se později dověděl, studuje 1. ročník gymnázia. A je to sympaťačka. A tuto ranní skupinu tvořím pouze já. Mám to ale štěstí. To se tak hned každému nepřitrefí, aby si chodil po javoříčských jeskyních sám s průvodkyní.
Tak jí říkám, ať šetří hlasivky na další skupiny a se mnou se neunavuje. Stejně bych to zase zapomněl a raději ať mne nechá v klidu fotografovat. Řekl bych, že byla ráda.
Tak, a jsem uvnitř.
Teď přijde pár fotografií z jeskyně.
 |
| Jestli si to dobře pamatuji, slečna říkala, že v jeskyních přezimovává přes 5 tisíc netopýrů. Tady ještě chrní |
|
 |
| A to se již blížíme k východu. |
Nedaleko jeskyní je přírodní útvar "Zkamenělý zámek". Po jistém bloudění ho ale šťastně nacházím. V tom pučícím jaru je to tu moc hezké.
Pomalu se vracím do Javoříčka. Bude tam výběrčí parkovného či nebude ?
Jak se přiblížím, vidím, že tam čile výběrčí obskakuje přijíždějící auta.
Dělám jakoby nic a doufám, že mne nezmerčí. Sedám do Modrého bleska a bez zdržování opouštím placené parkoviště.
Vyšlo mi to. Žádných 50 korun jsem neplatil.
Kousek za Javoříčkem ale zastavuji a zkoumám trasu do Boskovic. Samé Kotěhůlky. Nedá se nic dělat. Projíždím Jevíčkem kolem Jaroměřic a pak se pokroucenou silničkou dostávám do Boskovic.
Opět hledám, kde nechat odpočinout svého Modrého bleska.
Vidím však jen samá placená parkoviště.
Ale ve městě je to už jednodušší. Prostě auto přitulím k jednomu z činžáků a prchám na boskovické náměstí.
Tam právě probíhá nějaká hasičská sláva.
No a pak už si to šlapu na hrad. Když procházím kolem boskovického zámku, trošku mne mrzí, že celý areál zámku je ještě uzavřený. Ne, nechci navštívit zámek, ale ze zámecké zahrady jsou krásné pohledy na městečko.
Tak někdy příště...
Platím vstupné, myslím, že 70 korun.
Jako hrad mi přijde oproti třeba Hukvaldům málo mohutný. Hradby se mi také nezdají nějak zvlášť nepřekonatelné. Asi je méně nedobytným. Ale nejsem odborník. Ten by možná vyzdvihl nějaké přednosti, které já jako laik nevnímám.
 |
| Výhled na Boskovice. |
 |
| Tady někdo pracoval s takovou vervou, až poškodil pracovní nástroj ! |
 |
| Nebuď zagorka a pusť mne domů. Já už FAKT do hospody nepůjdu ! |
Ten koník tam stál drahnou chvíli a jen čučel. Copak se mu asi honilo hlavou ? :-)
Vracím se k autu. Začíná mne docela hodně opět bolet v zádech a mám hlad. Od rána jsem nic neměl v ústech. V autě baštím anglickou (jak jinak) a vracím se.
Ale do cesty se mi připlete ještě Plumlov. No, když jsem už tady ....
A opět - někdy mám pocit, že náhoda mi pomáhá více, než nějaké velké plánování. Probíhalo tady asi nějaké obléhání hradu vojáky z I. světové války, takže spoušť mého fotoaparátu si přišla na své.
Cva, cvak, cvak....
 |
| Plumlovský zámek. |
 |
| "Dobové" fotografie... |
Pak scházím k nádrži pod zámkem.
 |
| A cestou potkávám tohot čaroděje. Chce mne do učení, ale já na to, že už svou kouzelnou hůlku mám a navíc musím v pondělí do práce... |
|
Slunce se hodlá schovat za lesy. Uháním tedy k autu a peláším domůůůů.
Pěkný den.
