Moravská Sahara (25.6. - 26.6.2016)

Ráno, raníčko, Jiřík vstal,
bejka svého na střechu upoutal.
Krásným ránem pak na jih uháněl,
u Lidlu ve Veselí svým autem zacláněl.
Také supermarketu chechtáky dal vydělat,
čerstvé housky s chutí jal se pojídat.

No, a po dobré snídani jdu na průzkum. Jedu k malé vodní elektrárně. Paní mi dává informace, že její muž a současně hlavní postava elektrárny, má v devět hodin nějakou přednášku v místním muzeu a posléze možná bude i prohlídka elektrárny.
Takže nejdříve k rozpadávajícímu se zámku hned vedle náhonu.

Zámek ve Veselí n.M.

V parku před zámkem.

Po prohlídce zámeckého parku jdu na tu přednášku či prohlídku.

Karbidové světlo na bicyklu.

Budík.

A teď tedy konečně do elektrárny s nějakou skupinou snad důchodců...

V elektrárně.

Uháním k nedaleké štěrkovně na koupání...

Štěrkovna nedaleko Veselí.

... a dále do Bzence.

Bzenecký zámek.

Přes devětset let stará lípa.

Vydávám se do oblasti, zvané jako Moravská Sahara.

Slunko šíleně peče. Nevím, kolik je stupňů, ale vedro je k zalknutí !

Na Sahaře jsem nikdy nebyl (a asi ani nebudu), ale myslím, že dnešní teploty se moc od té skutečné příliš neliší...

Kdo má zkušenosti, ví, že v písku se na kole jet nedá. Kolo se boří a přední kolo ujíždí do stran.
Zkouším bosou nohou - písek je neskutečně rožhavený. Po několika kilometrech se konečně dostávám na asfaltovou lesní cestu. Chtěl jsem do Strážnice, ale místo na východ mne cesta neustále vede buď na jih nebo dokonce na západ.
Šláken tréfen !
Na tachometru kilometry přibývají, les se zdá být nekonečný. I když jde o les borový a tedy nikterak zvlášť nechránící před slunečním peklem, přece jenom to není tak hrozné, jako v otevřené části s pískem...
Kruciš, já snad dojedu až do Vídně !
Konečně se dostávám k větší cestě a po odbočení doleva (na východ) dojíždím do Rohatce kolonie
Dávám si ionťák s bílou pěnou. Jedenáctku.
Jaké to BLAHO !
Vydávám se zpět do Veselí. Po silnici projíždím Strážnicí, ale jsem totálně uvařený, takže se nezdržuji a potom už konečně dojíždím k autu ve Veselí.
Šup s kolem na střechu Modrého bleska a už motorově fičím ke štěrkovně, kde jsem byl dopoledne.
Ještě se vykoupu a pak už stavím stan. Tedy jenom moskytiéru.
Za celý den jsem kromě tří housek ráno a dvou piv nic nejedl. Jsem ale tak přehřátý, že na jídlo nemám ani pomyšlení.
Zalézám do jezevčího brlohu. Ale i když jsem velmi unavený, nemohu spát.
Někdy v noci slyším blížící se bouřku. Tak vylézám ven a dávám při baterce vnější plášť stanu.
Po nějaké době konečně začnou do stanu bušit kapky a pak už konečně usínám...

Ráno jedu autem do zámku v Miloticích. Jsem velmi překvapený, jaké nádherné šlechtické sídlo se nachází v nenápadné vesničce.

Zámek v Miloticích.

Hrabě s hraběnkou a dětmi... :-)

Sprosťák jezevec...

Koš s hadem !!!

Pardon, vlastně s hadicí...

Kostýmy k zapůjčení. Pro muže 250 korun na 30 minut.

Je načase se ubírat k domovu. Projíždím Kyjovem, ale protože je tam nějaká akce a všude lidí a aut jako much, tak jenom projíždím a večer jsem doma.
Pěkný den.

Brníčko (11.6.-12.6.2016)


Tak, v autě mám "úhledně" naskládány všechny propriety. Náhradní trenýrky, tričko, vařič, svačinu, stan, spacák, kartáček a vodu v pětilitrovce. Na střeše je připraven "bejk". Mohu tedy vyrazit.

První zastávka je v Mohelnici. Procházím ji, očumuji, hledám něco zajímavého, ale nic nenacházím. Pokračuji tedy dál.
Když projíždím Zábřehem na Moravě, vidím ceduli na "Železniční muzeum".
Hm, to by mohlo být zajímavé. Vydávám se tedy směrem udávaným cedulemi. Zajíždím i do krajiny, kde snad už ani lišky nedávají dobrou noc, ale tvrdě spí.
Aha, trošku jsem sjel z cesty. A jak se tak přemisťuji, mám podjet železniční trať. Jsem ještě pořád v zamyšlení nad trasou, když tu se mi v hlavě rozsvítí varovné světýlko. Šlápnu na brzdu a dobře jsem udělal.

S kolem na střeše bych si asi z Modrého bleska udělal nejspíš Modrý kabriolet. Zastavuji asi něco přes metr od podjezdu a okem porovnávám výšku kola na střeše s výškou podjezdu. Ještě že jsem si to zavčas uvědomil !!!
Tak odstavuji auto a zbytek trasy se vydávám pěšky.
Probíhá tady akce, něco jako Welzlův  pochod.
A samotné muzeum ?
Hmm, hmmmm.... Rozpadávající se parní lokomotiva.

Jsem trošku zklamaný, ale na druhé straně, seznamuji se tu s organizátory pochodu. Příjemní človíčci...

Dokonce jsem i krátce pokecal se samotným "Welzlem".

Život Jana Welzla byl dost zajímavý. Narodil se roku 1868 v Zábřehu na Moravě a jako mladík procestoval značnou část tehdejší Rakousko-uherské monarchie. Prošel řadou zaměstnání, byl lovcem kožešin, neoficiálním smírčím soudcem, žil na Aljašce i v Kanadě. Domorodí Inuité ho dokonce zvolili svým náčelníkem. V roce 1924 se vrátil do rodného Zábřehu, v Brně se setkal s R. Těsnohlídkem, jemuž vyprávěl své zážitky. Nakonec ve spolupráci s ním i s dalšími spisovateli vznikla velmi úspěšná kniha "Třicet let na zlatém severu". Knihu jsem četl a mohu napsat, že je velmi hezky a poutavě napsaná. Doporučuji všem !!
Welzlovo 'Těsnohlídkovo) dílo inspirovalo Svěráka a Smoljaka k vytvoření všeumělce Járy Cimrmana. Welzl zemřel v roce 1948 v v Kanadě v Dawson City.

Dále se přemisťuji závratnou rychlostí do Šumperka.

V Šumperku potkávám tyto dva bronzové kamarády...

... a do mladé dívčiny se okamžitě zamiluji... :-)

Ta je radostí bez sebe ...

No a tady jsem s ní o rok později... :-)

A jak zcela určitě víte, v Šumperku řádil v 17. století velký inkvizitor Boblig. Díky němu mnoho žen i mužů ukončilo nedobrovolně svou pozemskou pouť na ohnivé hranici. Mezi nimi byl i farář a děkan Lautner.

Doporučuji si přečíst knihu " Kladivo na čarodějnice". Dožil se vysokého věku (minimálně 81 let). Tedy ten Boblig.
No a v Šumperku je právě muzeum zaměřené právě na tohoto muže. Muže ? Spíše ďábla ohánějící se křesťanstvím !!!

 

Měl jsem ale štěstí a ze sklepení se dostal neupálen.

A sotva se opět objevím na denním světle, ejhle, sjezd historických vozidel, veteránů. Jak je to zvláštní ! Velmi často se přimotám k něčemu, o čem nemám ani tušení. A tak to bylo i tentokrát.
Takže pár fotografií.

Mudrlanti.

Všimněte si, jak jsou řidič a jeho spolujezdkyně v tom fiátku namačkaní na sebe...

Výletníci.

Tak kam, blešulíne ?

Nebezpečný muž na ještě nebezpečnějším stroji.

No a potom již vzhůru na věž radnice, kde je právě dnes vstup zdarma.

Vitráže uvnitř radnice.

Věžní hodiny. V odlesku je slečna průvodkyně.

Pohled na část šumperského náměstí.

Čas pokročil, uháním do Velkých Losin, kde nejdříve navštěvuji ruční papírnu.

Ruční výroba papíru.

Vedle je známý zámek, tak hybaj tam.

Blíží se večer, poodjíždím několik kilometrů za Velké Losiny do obce Rapotín a nad ní v si v kopcích stavím bejvák.

Mé luxusní letní sídlo.

Poslední fotka před zalezením do jezevčího brlohu.

A je tu ráno !
Při cestě se ještě stavuji v  Bludově na zámku.

A pak už uháním do města Zábřeh na Moravě. Dobré dvě hodiny jím procházím, ale město pro mne nemá žádné kouzlo.

Zde zapíchnu Modrého bleska a vydávám se na kole na hrad Brníčko.

Hrad Brníčko.

A po malém okruhu se vracím zpět. V obci Zvole stojí krásný kostel. Zastavuji, abych  si ho prohlédl.

Kostel v obci Zvole.

Hmmm... Nevím, co si myslet. Také vás napadá, co mne ?

Před Zábřehem je odbočka na na jakýsi zámeček v dědince Skalička. Mám ještě chvíli čas, tak se tam vydávám. To však ještě nevím, že budu muset zdolat opět docela pěkný krpál...

Zámeček ve Skaličce.

Tak nic.
Čas se již nachýlil. Bejka připevňuji na auto a odjíždím domů.
Pěkný den.