Na Troják !

Přehazuji doma prázdné krabice v hlavě. Cítím, že potřebuji vyrazit na kolo ! Je to skoro tělesné nutkání.
Mám to ! Sjedu Modrým bleskem do ValMezu a odtud na Mikulůvku. Neznám to tam a podle mapy pendrek poznáš. Chce to skutečnou cestu, aby člověk poznal.
Jak jsem se rozhodl, tak jsem udělal.
Do ValMezu ke Kauflandu jedu tedy autem. Sundávám kolo, připevňuji brašnu. V té mám kromě oblečení také uzený bok a kousek chleba s cibulí... Anglickou včera neměli takovou, jakou bych si představoval, tak jsem ho vzal jako nahrážku. Anglickou s chlebem a cibulí považuji pro cestování na kole za nejlepší. Moc místa nezabere, zasytí a není z ní těžké břicho, takže se šlape fajn. A také člověk po dlouhou dobu nemá hlad. Uvidím tedy, jak se osvědčí ten uzený bok.

Cesta do Bystřičky je fádní. Tuto trasu jsem jel snad "milionkrát", takže mne ničím neuchvacuje. V Mikulůvce začíná stoupání. Dědina je to docela dlouhá, cesta se pořád zvedá. Není to prudké stoupání, ale setrvalé. A tak pomalu nabírám výškové metry. Je zataženo, ani horko ani zima. Jede se dobře. Konečně vjíždím do lesa a stoupání pokračuje.
Konečně se vyšplhám do dědiny Lázy. To by mne fakt zajímalo, jak tam ti lidé třeba v zimě dojíždějí do zaměstnání. Opět jsem porušil pravidlo - Neptej se žen na cestu - asi 20 leté děvče je evidentně mou otázkou, kam se jistou cestou dostanu, evidentně zaskočeno. Sice něco drmolí, ale nemá to hlavu a patu. No nic, zkusím štěstí někde jinde. Mapu mám, ale nejsem si příliš jistý, značení mi taktéž přijde poněkud chaotické... U hospody je nějaký mladý muž a vysvětluje mi, že když pojedu po značce, dojedu až na Troják. Prý to je ale na rozcestníku. Rozcestník jsem sice našel, ale potřebnou info ne... Hmmmmm....
Ještě výš je turistické odpočívadlo, baštím tedy bok s cibulí. Tak jsem ho snědl. Anglická je lepší...
Je čas vyrazit dále. Tož jedu, snad mne můj orientační smysl nezklame...
Jedu po poměrně hezké lesní cestě, terén se pořád zvedá...

Lesem pořád nahoru.

Konečně průsek a je vidět do kraje.

Pokračuji dále.

Držím směr Troják.

A ještě výše.

A tak lesem pokračuji.
U cesty zajímavý hraniční kámen. Je zapotřebí ho zdokumentovat... :-)

Hraniční kámen při cestě na Troják.

No, konečně se les začíná prosvětlovat. Vida, vida, jsem venku. Po chvíli se dostávám k bodu "Bludný". To by mne zajímalo, proč se to tak jmenuje. Že by bludný kámen ? Nebo to má nějaké jiné vysvětlení. Nevím.

Rozhled od "Bludného".

Kousek dále (cca 2 km) je rozhledna. Vzhůru k ní !  Funím si a za chvíli k ní dorazím.

Je milé, že není placená a vstup je volný. Ne jako u Litomyšle, kde za výstup na podobnou v méně zajímavé krajině chtěli 30 korun.  Tam se postavil můj škudlivý duch proti takovému vydřidušství a z trucu jsem na tu jejich rozhlednu nešel ! Dobře jim tak !

Schody jsou nějak zvláštně navrženy. Poměrně husté a v malém výškovém rozestupu, ale hlavně dost hluboko do sebe zasunuty. Při výstupu nahoru to je v pohodě, ale při sestupu musí být člověk hodně opatrný, aby z něho pak bezděčně nevylétlo : "POZOR, schody-dy-dy-dy-dy-dy....

Tak jsem nahoře. Dneska bohové při mně stáli. Výhledy jsou skutečně hezké.

Z rozhledny.

Myslím, že ta dědina dole je Hošťálková.

A teď už sešupem ke Trojáku. Tam docela drahnou chvíli sedím a cucám "fofolu", hřeji se na sluníčku a pozoruji dva velmi výkonné cyklisty, oblečené v perfektních dresech s poblíž opřenými velmi kvalitními horskými koly. Hmmm...

Hospoda na Trojáku.

Konečně se zvedám a sjíždím přes Hošťálkovou, Ratiboř a Bystřičku zpět do ValMezu.
Šup s kolem na střechu Modrého bleska a již se pekelnou rychlostí 60 km/hod řítím zpět do Kopru.
Dnešní výlet hodnotím jako velmi podařený a doporučuji ho všem svým potenciálním čtenářům...