pondělí 28. prosince 2015


V Praze
Stejně jako loni jsme byli pozváni Aničkou do Prahy na prožití svátků vánočních. A a tak tady zakládám několik fotografií, jen tak, k nakouknutí.

Na Václavském náměstí.
 



Dívka užívající si poledních paprsků skoupého prosincového slunce.



Na Vltavě.
Na Karlově mostě.


U Karlova mostu.

Z Karlova mostu.




Na Kampě.

Na Kampě.









Pouliční umělec na Kampě.

Turistka pózující milému. No, já nebyl ten milý...








Od Strahovského kláštera.


Petřín se Strahovským klášterem. 

Opět na Kampě.


A ještě pár záběrů z nočního pražského života.











Nedaleko Kunratic se nacházelo výstavní sídlo Nový hrad českého panovníka Václava IV.

Takto nějak Nový hrad vypadal...

... a toto z něj dneska zůstalo.




Nedaleko hradu rostl "rohlíkovník"...
A také krásný mech.
No, a když jsem u těch Kunratic, také několik fotografií.

Kunratický zámek.

Kostel v Kunraticích.







Lišejníky.

Teplá zima...

Tak, a to je všechno.
Pěkný den.







































neděle 20. prosince 2015

Výšlap na Hostýn (19.12.2015)

Předvánoční čas nemám příliš rád. Lidé blázní s úklidem, nákupy a podobně nesmyslnými věcmi. Proto využívám jakýkoli důvod k tomu, abych unikl tomuto běsnění... Tentokrát jsem si vybral prošlápnutí se na Hostýn.
Prostudoval jsem mapu a našel si výchozí bod, ze kterého se vydám. Tím bodem byla Říka, kde se červená turistická stezka dotýkala cesty, konkrétně spojnice mezi Bystřicí pod Hostýnem a Trojákem.
V sobotu, poměrně brzy, tedy asi v 5:30, již opouštím teplo domova a Modrým bleskem se vydávám na cestu. Většina lidí by tvrdila, počasí nic moc. Mlha, vlhkavo... Já mám naopak radost, nechci mít fotografie pořád jenom za hezkého slunečného počasí...
Tak a jsem na místě.
Do batohu si nandávám nějaké oblečení, druhý foťák (který jsem stejně nevyužil) a také svačinu. Tu jsem také nesnědl... A vyrážím.
Lesní cesta je silně rozježděná nějakými těžkými stroji, zřejmě traktory. Pod nohami to zní, jako když se rochní prasátko v blátě. Aby ne, když boty zápasí s asi třícentimetrovou vrstvou kvalitního bláta promíchaným se spadaným listím...
Mlask, mlask, mlask....
Nohavice čistých trekových černých kalhot velmi brzy mění dole své zabarvení na hutnou hnědou barvu...

Začátek výstupu.
Mým nejbližším cílem je hrad Obřany.
Konečně se cesta zvedá a je lemována šutry porostlé jasně zeleným mechem. Sakriš, snad je to mech, když už učím ten přírodopis...




Míjím jakýsi pramen s dvěma hlavami. Nicméně se stejně nedovím, koho mají představovat. Nápis čas již nemilosrdně zlikvidoval...



 Konečně jsem na rozcestí, horní větev míří k hradu. Tady se budu opět později vracet.


Funím si to nahoru. Pravda, Lysá to sice není, ale přece jenom se svah docela zvedá...




















A jsem na hradě... Houby, u jedné jediné zdi, která z hradu zůstala...

Obvodové zdivo hradu.

A takto prý nějak hrad původně vypadal.

Dle pověsti na hradě žili kdysi dávno manželé - obři, a proto se hrad jmenuje Obřany.






Všechny fotografie jsou z nejbližšího okolí hradu.

Obřany byly dlouho považovány za nejvýše položený hrad u nás. Později bylo zjišteno, že jím byl hrad jiný...
Po prohlídce peláším dolů a navazuji na původní turistickou stezku.


Traktor Zetor, který si vyjel do hor a ... a asi zabloudil...
Všude se válí skutečně nádherná mlha a propůjčuje krajině ráz tajemnosti. Chrochtám si blahem...

Není ta mlha krásná ? 
Po nějaké době pochodu se dostávám na místo zvané "Skalný". Zřejmě tu byl kdysi také nějaký hrad...


U "Skalného".


Konečně dosahuji Hostýna... Mlha by se dala krájet, vzduch voní vlhkostí...


Mládí...




Na Hostýně.


Místy již ve vyšších polohách prosvítá modrá obloha, zatímco níže ještě kraluje mlha.






Nedaleko větrníku je rozhledna.

Větrník vyluzoval svištivý zvuk. Nechtěl bych v jeho blízkosti bydlet.

Hostýnská rozhledna dnes... 

... a před rokem 1915.

U rozhledny. Ta je zavřená... Přišli tedy o mých 10 korun vstupného...



Během 2 minut se počasí zcela změnilo.






Začíná mi kručet v břichu. V batohu mám sice svačinu, ale v dost větrném a chladném počasí se mi jíst nechce. Zajdu si někam na polévku...
Když jsem přicházel, všiml jsem si penzionu Ovčárna. Je mi dost chladno, snad bude otevřený.
Je !
Jenomže ...
Vstup hlídá nebezpečný jezevcožravý medvěd...

Snad se mi podaří se neslyšně protáhnout !
Podařilo se ! Ale to jsem si dal !
Dostal jsem se do doupěte všech možných i nemožných potvor !

Snad tu nejsou i Jeskyňky !



















A co já nebohý !

Dal jsem si hovězí vývar a čaj. Ale byl to vývar ! Bylo ho hodně, velké kusy hovězího masa, spoustu zeleniny a nudlí... Opravdu jsem si pochutnal a nasytil se. Takže jsem až domů vydržel bez dalších poživatin.

Po opuštění Ovčárny slunce nádherně svítilo a obloha hýřila modrou barvou !
Takže jsem si dal druhé kolečko po Hostýně.













A opět, jako předtím, se přihnala mlha a mraky, a během asi třech minut se z nádherně prosluněného Hostýna stal Hostýn nevlídný. Skoro jako na Lysé...
Mrknu na hodinky. Je po třetí hodině, raději se skutálím zpět k autu. Trasu neznám a je zapotřebí využít ještě zbytků světla.
Asi 15 minut před setměním jsem u Modrého bleska.
Krásný výlet ! A mám dušičku v péřu !

Pěkný den všem !