Jarní Rychtářov (11.3. - 13.3. 2016)
Jednou jsem takhle u Marušky v Kunčicích, když mne zve, ať s nimi (tedy s ní a jejím přítelem Jaromírem) jedu o jarních prázdninách na tři dny k nim na chalupu do Rychtářova u Vyškova. Slovo dalo slovo a v pátek po ránu 11.3. se naloďuji k nim do auta a uháníme směr Olomouc.
 |
| Jaromír coby výborný šofér. |
 |
| Maruška zajištěná proti pohybu množstvím nákladu. |
No, upřímně, počasí nestojí za moc, venku se honí mraky, obloha si otírá šosy o pole i cesty, občas se musíme vyhýbat i nějaké té kapce. Ale i tak se těším.
Maruška s Jaromírem jsou hodně prima společníci. Jaromír, spíše málomluvný a hloubavý typ je skoro přesným protikladem Marušky. Ale jedno mají společné - jsou to oba bezva lidé !
Do Rychtářova přijíždíme po poledni. Pojíme a již s Maruškou sedáme na naše drátěné oslíky a sjíždíme do asi 10 kilometrů vzdáleného Vyškova. Jaromír zůstává doma. Připravuje vše pro naše pohodlí.
 |
| Při sjezdu do Vyškova. |
Trošku procházím Vyškov a ...
... posléze na Maruščino doporučení uháním do zdejšího muzea, kde mají být české korunovační klenoty. No, tedy ovšem že ne originály, nýbrž kopie.
Muzeum je ve vyškovském zámku. Za prohlídku korunovačních klenotů 80 peněz českých, muzeum celé stovku. No hádejte, kterou z variant jsem zvolil ?
Takže teď pár obrázků z toho muzea...
 |
| Jiříku, že ty se zase touláš ! |
 |
| Kopie korunovačních klenotů. |
Mám možnost si obléknout drátěnou košili a část brnění. Ono se to nezdá, ale nasoukat se do poměrně malé drátěné 15-kilové košile nebylo právě jednoduché. Chvíli jsem s tím docela zápasil.
 |
| A jsem ustrojen. |
 |
| Mé umělohmotné poddané. |
 |
| Tady chce někdo do nosu ! |
 |
| A přišla i kněžna s dcerou. |
 |
| Tady klečím před panovnicí ... |
 |
| Mou zbraní není pouze těžký poctivý meč ale také moderní střelná zbraň. |
 |
| Šiškolebkoun středověký. |
Součástí byla i muzejní výstava známého orientalisty Aloise Musila, rodáka z Rychtářova.
 |
| Pohled z muzea na vyškovskou radnici. |
Když se čas naplnil, odebral jsem se do zámecké zahrady.
Protože se blíží večer, funím zpět do Rychtářova.
Po cestě se ještě stavuji do dvou malých vojenských srubů.
 |
| Malý vojenský srub nedaleko Rychtářova. |
Uvnitř nacházím velké množství zimujících motýlů a nějaké pavouky...
 |
| Že by živoucí skladiště potravy pro pavouky ? |
Když se vracím, v kamnech praská hořící dřevo a všude příjemně teplo. Ten Jaromír je ale šikula !
Na přivítanou ještě kromě jídla dostávám dvě půlky vynikající slivovice.
Ráno okolo osmé hodiny slyším z kuchyně nějaký štabarc. Že by si Maruška už připravovala v tak nekřesťanskou dobu snídani ? Vystrčím nos z pokoje, ve kterém jsem spal a co nevidím : Ten pilník je Jaromír ! Už má zatopeno a krájí něco na zub...
Za chvíli se objevuje už i usměvavá Maruška... Sakriš, já chci být také důchodce...
Po snídaní připravujeme ještě třetí kolo pro Jaromíra. To jeho nové jsem mu schrastil já...
Pravda, byly nějaké potíže s tlakem v pneumatikách prastaré favoritky s berany, ale to by nebyl Jaromír, aby to nakonec zdárně nevyřešil.
Počasí se zdá být moudřejší. Přes půlku oblohy nádherná blankytná modř, v té zbývající mraky. To jsem zvědavý, která z těch polovic zvítězí. Později to zvítězila ta méně příjemná. Teploměr venku hlásí 6 stupňů. Vedrem tedy trpět nebudeme.
 |
| Rychtářov od hřbitova. Ten zelený puntík vpravo asi uprostřed je Maruška uhánějící do kopce . |
 |
| Maruška nasazuje tempo. Už může, Je mimo obec, Takže neplatí omezení na 50km/hod. |
Projíždíme údolím Malé Hané a vyfuníme do Ruprechtova. Musím se opravit, jediný, kdo funěl jsem byl já.
Tam obdivuji větrný mlýn.
 |
| Větrný mlýn v Ruprechtově. |
 |
| Je to támhle. |
Pak sjíždíme Ruprechtovem kolem domku s doškovou střechou.
 |
| Když jsem si tu střechu prohlížel, mimoděk mne napadlo, jak dobře to asi jde zapálit. Asi proto byly dříve požáry měst a vesnic takovou metlou ! |
Tak a už je tu nádherný sjezd do Račic.
 |
| Zámek v Račicích. |
 |
| Zámek v Račicích. |
Ojej, ojej... Maruška má zase hlad ! A kolem toho zámku se tak krásně šmejdí !
Takže se ubíráme k nedaleké hospodě.
Sjíždíme dolů. Brzdím ale a vracím se. Pod zámkem někdo opravuje Felici sekerou !
Není nad zlaté české ručičky ! To musím nenápadně zdokumentovat.
 |
| Vhodný nástroj pro opravu českého vozu ! |
V hospodě si uděláme hostinu. Já zelňačku a velký čaj.
 |
| Teprve druhý den nejsem doma a hned tohle ! :-) |
A pokračujeme dále.
 |
| Račický zámek myslím od Pístovic. |
 |
| Rozhledna Chocholík. |
 |
| Vyškov z této rozhledny fotografováno na maximální zoom. Odhaduji to na 8-kilometrovou vzdálenost. Ale mohu se plést. |
 |
| Zanícený fotograf Jaromír. |
Počasí se totálně ... víte co. Fouká ledový vítr, občas mží... Balíme fidlátka a přes Vyškov se ubíráme zpátky do Rychtářova.
 |
| Lidová tvořivost... |
 |
| Maruščina večeře. |
Po jídle a dalších dvou krásných půlkách si "osvěžujeme" mysl filmem o agentovi Bondovi a každý upadá do hlubokých myšlenek.
Já přerovnávám své prázdné krabice.
A je tu ráno !
Jaromír s Maruškou jsou opět nechutně pracovití. Nesměle a téměř neslyšně špitám : "Nechcete s něčím pomoci ?"
Bohužel mne slyšeli, ale nechtěli.
Oni pracují, já se vydávám lovit do dědiny.
 |
| V minulém životě jsem musel být paparazzi... |
 |
| Rychtářov. |
 |
| Tyto krápníky jsem objevil ve střílně jednoho z armádních srubů. |
Po obědě odjíždíme a ještě se stavujeme do Olomouce.
Tak ještě několik dokumentačních fotografií odtud.
 |
| Ze zvonice kostela sv.Michala v Olomouci. |
 |
| Ubytování pro bezdomovce... |
 |
| ... a interiér. Fotka nedokáže zaznamenat i čichové vjemy. Naštěstí... |
 |
| Radnice na Dolním náměstí z Horního náměstí. |
Tak. A je po merendě.
Domů přijíždím po půl sedmé.
A zítra opět do práce...
Dobrý den.
