Okolo Jevíčka  (6.června 2020)


Autem jedu do Biskupic, kde ho nechávám a vydávám se kolmo směr Jaroměřice u Jevíčka.
Před opuštěním této vsi potkávám malý zámeček.

Zámeček v Biskupicích.

A pak už ujíždím na Jaroměřice.

Po vyfunění do kopce v Jaroměřicích přijíždím ke kalvárii.

Slunce se opírá do tváří a já se vydávám na Velké Opatovice.

Zámek ve Velkých Opatovicích.

Po požáru zámku roku 1973  byla křídla zámku propojena stavbou, která měla být moderním pojetím kostela.
Nakonec se však stavba nestala kostelem a v jeho vnitřních prostorách byla nainstalována expozice muzea.
Bylo to na vnějších plakátech inzerováno jako Muzeum šicích strojů.
Říkám si, rád se na ty šicí stroje podívám a okamžitě se mi vybavila část expozice ve Zlíně v muzeu obuvi, kde byla také jedna část věnována šicím strojům pro výrobu bot.
Po vstupu do areálu je mi oznámeno, že větší část muzea je ale věnována kartografii.
Fajn, i to mne zajímá. Platím nemálo, 75 kč.
Jdu i s průvodcem, který se mi snaží povídat o takových podrobnostech zámku, že ho přerušuji a říkám mu, že si to stejně nebudu pamatovat a že bych si raději exponáty prohlédl bez výkladu.
"Dobrá", říká mi, až budete hotový s prohlídkou, přijďte pro mne, zavedu vás do další části muzea.

Spousty kartografických přístrojů, o jejichž užití nemám nejmenší tušení.

No a už se těším na další část, zvláště ty šicí stroje. Mladý muž přichází, zachrastí klíči a otevírá zadní křídlo zámku.
V něm je podle dobových fotografií zrekontsruovaná knihovna.

Nahoře v patře je výstava díla malíře a sochaře, jehož jméno mi však v paměti nezůstalo.
Dožaduji se u průvodce výstavy těch šicích strojů. Na tváři se mu objevuje rozpačitý úsměv. Neví, kde jsou ty stroje umístěny. Nejprve mne vede do malé místnůstky se slovy : "Že by tady ?"
Z místnůstky se však vyklube toaleta.
Ukazuji na jedny uzamčené dveře.
Ptám se : "Není to třeba za těmito dveřmi ?". Chudák neví a se svým velkým železným klubkem klíčů zkouší netrpělivě jeden po druhém.
"Nepasujjí", říká nešťastně.
A tak jsem se výstavy šicích strojů nedočkal...

Pak obcházím zámek.

Nějak mi to architektonicky nesedí. Myslím to spojení dvou částí zámku.

Docela by mne zajímalo, jak může strom získat titul "hrdina roku".

Vstupuji také do muzea Igráček, ale upřímně - moc mne nezaujalo...

V muzeu Igráček.

  Uf, uf funím si to do kopce a opouštím Opatovice a vydávám se přes větší i menší vesničky do Městečka Trnávky.

Projíždím krásnou a tichou krajinou.

V Městečku Trnávka si nejdříve kupuji kafe pro doplnění kofeinu v krvi a pak statečně vyrážím vzhůru k hradu Cimburk, který se majestátně tyčí na městečkem.

Při funění potkávám jakési skulptury.

Ufff, už jsem nahoře. Tam někde v dáli jsou Biskupice.

Hrad. To nejsou kříže, to jsou zbytky laviček...

Městečko Trnávka.

Při cestě dolů.

Přijíždím k autu, na tachometru 41 km...

A pak už jen ujíždím k domovu.