Prázdninové toulání (2019)

Konečně prázdniny !!!

Můj Stříbrný drak připravený ke startu. Je pátek 28.6.

28.6.2019 v podvečer vyjíždím. Moje Elantra uhání dálnicí přes Olomouc, Mohelnici a dále směr Severní Čechy. Po půlnoci zastavuji na přeměstí Poděbrad v nějaké vesnici. Sjíždím k fotbalovému hřišti. Chci si tady na chvíli odpočinout. Nakonec popojíždím asi 100 metrů kamsi do polí. Vypínám motor. Za svitu baterky nafukuji matraci, vytahuji spacák a hned vedle auta ulehám. Je krásná teplá noc, nade mnou svítí myriády hvězd a já na ně s pocitem klidu koukám. Jak dlouho ani nevím. Usínám.
Ráno se budím s rozbřeskem a se štěkotem psa u nedalekého domu schovaném za stromy a křovisky.
Na spacák sedla rosa, je vlhký, zima mi ale není. Vlhkost nepronikla až ke mne dovnitř.
Ještě se asi hodinu (možná déle) přetáčím ve spacáku doprava a zase doleva. Nespím, ale ze spacáku se mi nechce. A protože blešulín nedá pokoj a nedá, vysoukám se ze spacáku, sbalím ho i matraci, startuji auto a přejíždím k hřišti, kde si servírujim ranní kávu a jakési pečivo. Lidičky na cestách spěchají do práce. Já ne. Je mi dobře.
Nakonec se opět můj Drak rozpohybuje a uhání dále. Do GPS jsem si zadal hrad Sloup.
Před devátou k němu dorážím. Pod hradem je parkoviště a jedno místo se asi právě uvolnilo, protože je volné. Hned tam s Drakem zajíždím. O kousek dále je placené parkoviště. Nevím, kolik chtějí, ale jsem rád že nemusím platit.

Sloup od parkoviště.

Záhy stoupám po schodech nahoru a platím vstupné. Nepamatuji se, že bych tady už někdy byl.
A tak si tento hrad prohlížím.

Přístup k hradu.

Světnice vytesané ve skále.

Z okna vytesané místnosti, která byla kostelní lodí.

Kostelní prostory.

Hrad Sloup se mi fakt líbil. Z hradu jsem viděl na protějším vrchu rozhlednu. Popojedu autem asi 3 kilometry a už si to funím k rozhledně.

Tak to je ona !

Rychlost funění se při stoupání po schodech nahoru silně zvýšila...

... ale rozhledy skutečně stojí za to !

Jejda, tam by se mi padat nechtělo.

Sloup na maximální zoom mého kompaktu.

Když jsem se dostatečně pokochal výhledy, obešel jsem její okolí (té rozhledny).

 V blízkém okolí bylo pexeso. Nu, času jsem měl dost, zkusím si ho. Otočím jeden obrázek, otočím druhý, snažím se najít dvojice. Ale nějak se mi nedařilo. Jsem na to slabý, říkám si. Ale zarputile otáčím obrázky a hledám dvojice. Že bych měl tak mizernou paměť ? To sice mám, ale proč jsem nemohl najít žádnou dvojici se vyjevilo, když jsem později otočil všechny obrázky. Asi tady hrají pexeso nějak jinak...

K autu jsem se vracel jakýmsi okruhem.

Poměrně brzy nacházím místo ke svému prvnímu stanovému přechrunění. Sice tam ještě chvíli řádil traktor a balil senové bobky, ale nakonec odjel. PARÁDA !!!

Přemisťuji se Drakem do města Doksy a nejprve  si chci zajet kolmo k výraznému skalnímu útvaru, ke zřícenině hradu Jestřebí v obci Jestřebí. Ale nějak se mi nedaří. Zajíždím si a teprve dva cyklouši, o něco málo starší než já, mi pomáhají nalézt tu správnou cestu. Vedro je jako "sviňa" !
Pod skalním útvarem zamykám bejka a šlapu nahoru.

K hradu Jestřebí.

Pak obcházím skalní masív.

Půda je VELMI písčitá.

Dole pod hradem si dávám nealko pivo. Jenom zasyčí. Voda je fajn, ale pořád se pít nedá.
Po vychladnutí a doplnění iontů stáčím řídítka zpět k Doksům.

Po příjezdu k Máchovu jezeru se nejdříve chladím v jeho vodách. Hmmm. Chladím... Je teplé jako čaj.

Hrad Bezděz od Máchova jezera.

Trať vysekaná ve skále.

Už se blížím k hradu Bezděz

Auto nechávám na placeném parkovišti. (grrr - vztek !) A stoupám nahoru.

Nahoru k hradu vede všechno, jenom ne cesta. Proboha, jak ten hrad stavěli, jak se tam dopravovali ? Vždyť na této "cestě" by si i kůň haksny polámal.

Vedro, vedro, vedro !!!

Samé mouchy.

 Při vstupu na hrad jsem se až lekl. Neskutečné roje něčeho, co jsem měl zpočátku za včely. Nebyly to včely. Byly to mouchy. Při odchodu z hradu jsem si dal nealko pivo a přitom se optal na ten hmyz. Prý jsou to jakési dovlečené potvory a protože nemají přirozené nepřátele, rojí se, rojí se, rojí se. A pak chcípnou...

To vlevo není Máchovo jezero. To je vpravo.

Schody..dy..dy..dy.

Ale rozhledy luxusní.

Šlapu dolů. To by mne fakt zajímalo, jak ta cesta kdysi vypadala.

Jak se jezdí na praseti ?

Nocleh kousek pod Bezdězem.

Všude spousty mravenců. Naštěstí mne nechtěli sežrat.

Ranní idyla pod hradem.

 Dalším cílem - hrad Zvířetice. Cesta k hradu vede  úzkou cestou strmě nejdříve dolů lesem a pak nahoru. A záhy se objevuji přímo u hradu.

Zvířetice kdysi...

... a teď. Vše je pomíjivé.

Z věže.

 A dále odjíždím do Mnichova Hradiště. Tak nejdříve k zámku.

Zámek Mnihovo Hradiště.

Tady se nacvičují jakési historické tance. Pěkná paní mne zve, abych se přidal. Zvažuji své šance...

Klášter hned vedle zámku. Za jeho zdmi je jakási duchovní akce s málo oduševnělou děvčicou... Jen se na mne mračí.

 Konečně sundávám kolo z auta a jedu na Drábské světničky. I když je to zvláštní název, byl to původně hrad.

Kolo nechávám u jakéhosi parkovišťátka a vydávám se nahoru.

Stoupám.

Pořád stoupám.

Stále stoupám.

Ještě nahoru.

A schody nahoru...Ještě, že mám ten foťák a mohu předstírat focení a dofunět se.

Furt nahoru !

Tyto světničky jsou vytesány ve skále.

Ta naše zemička je opravdu krásná zahrádka!

Tady se určitě něco filmovalo. Něco s čertíky a peklem.

 Po prošmejdění všech zákoutí se vydávám na další cestu. Rád bych ještě pěšky k hradu Valečov. Statečně si vykračuji, ale v dušičce začínám mít pochybnosti. Jednak je vedro a já nemámm příliš vody, jednak začínám mít problém s ostruhou v patě.
Bolí potvora !

V lese zajímavá zřícenina, nikde ani zmínka, co to kdysi bývalo. Všude zelené příšeří a tajuplnost.

Jdu, pořád jdu, směr Valečov.Ještě jdu. Ale pata nedá a nedá pokoj. Ozývá se stále důrazněji. Asi  po dvou třech kilometrch se vzdávám a odbočuji dolů. Žízeň mám , že louh bych vypil, kdyby tu byl. A do toho skučící noha.
Šláken tréfen !
Po 30 minutách docházím ke kolu. Naštěstí je bufík u parkoviště otevřen. Dávám si ovocné nealko pivo. Jak je ale drahé !
Vydřiduch jeden !

Vracím se do Mnichova Hradiště a ptám se jakéhosi tatínka s dospívajícím synem, který vleče nafukovací lehátko, kde se dá rychle a levně vykoupat.
"Než bych Vám to vysvětlil, pojdte se mnou. "
A tak asi 15 minut pokorně pomalu jedu na kole vede cupitajícího taťky se synem, až mne přivede k řece Jizeře, kde se koupe asi dvacet lidiček.

Jaké to blaho ! Voda je relativně chladná a osvěžení BÁJEČNÉ !!!
Chladím se a plavu asi 20 minut a pak už šlapu zpět k autu.
 

 Další den mi padne do oka hrad Frýdštejn.
Opět platím parkovné. Starý dědulín sotva chodí, ale vybírá.

Na tomto hradě se natáčela pohádka "O létajícím ševci a princezně Jasněnce"

Také interiéry tohoto hradu jsou z vélkké části vytesány v pískovcové skále.

 Pak se autem přemisťuji do obce Pelešany, kde ho nechávám u hřbitova. Asi o sto metrů dál je placené parkoviště.
Tůdle !!!
Sundávám kolo a šlapu nahoru.

Hrad Valdštejn.

 Po dofunění k hradu už zase chtějí, abych platil. I za vstup na nádvoří hradu 90 korun. Zloději ! Znechucený otáčím bejka a frčím si to na Hrubou skálu . To je zámek.

Tady jsem platil také za vstup na nádvoří, ale jenomm dvacku. A navíc si mohu zajít na WC a trochu se tam zkulturnit.

Po zbaštění svačiny se vracím. A stavuji se na mnohé vyhlídky.

Po návratu ke hřbitovu jsem celý uondaný se umyl na hřbitově pod pod kohoutkem a vypral si tričko. Abych ho nemusel opírat večer o stan.
Je už zapotřebí hledat místo k přechrunění. Ale tentokrát se mi nedaří. Hledám vhodné místo snad 90 minut, ale nakonec ho nacházím. A to docela luxusní !

Ráno padla volba na hrad Trosky ! Ty si přece nemohu nechat ujít !
Ale ještě jedu přes dědinu ...

No, to by mne zajímalo, jak vznikl název té dědiny ...

Už se k hradu blížím.

A už jsem nahoře.

Věž Baba se fotí dobře, slunce mám za zády. Zato věž Pannu jsem nezpracovával. Proti slunci to stálo za starou bačkůrku...

Sjíždím do Jičína. Chtěl bych si pokecat s Rumcajsem a Mankou.

Šlapu si to na věž.

Jičínské náměstí.

Vzhůru do Prachovských skal !

Prachovské skály opravdu hezké. Ale z toho neustálého hopsání po schodech, skalách, nahoru a dolů, mne rozbolelo docela fest koleno a zase se ozvala pata. Takže vlevo koleno, vpravo pata. K autu jsem se už spíše jen dokolébal.

Dneska ještě hrad Pecka .

 Asi nejznámějším majitelem hradu byl Kryštof Harant. Ten byl popravený v Praze spolu s dalšími 20 lidmi v roce 1621.

Obraz znázorňující zatknutí hradního pána Kryštofa Haranta.

Poněkud morbidní skulptura.

Nocování nad hradem Pecka.

Česká krajina.

Večer.

Ráno se přemisťuji do České Skalice. Tam nechávám Draka a usedám na svého drátěného oslíka.
Nejdříve projíždím Babiččiným údolím. Ale moc se mi nelíbí. Komerce, komerce, komerce.

 
Následně se vydávám objet nádrž Rozkoš.
Pár fotopostřehů z trasy kolem Rozkoše.

Hráz nádrže.

 

Nocleh a pak kolem přehrady Les království.

Poslední nocleh nacházím snadno.

Zajímavé zbarvení půdy.

Krásně schovaný si stavím stan.

Sedím si večer a popíjím čaj, když tu zrazu výstřel. A docela blízko !
Koukám, koukám, ale nic nevidím. Tak si klidně sedím dál. Asi za necelou hoďku kráčí kolem muž se skoleným a vyvrhnutým srncem. Dáváme řeč. Prý už tady na něho číhá nějakou dobu. Z muže se vyklubal myslivec a odstřelil ho kvůli tomu, že měl tři parůžky (viz foto). Měl obavy, že je to nějaký genetický defekt a proto musel pryč. Že to není genetikou, ale nějakým starším zraněním, poznal až byl srnec "hore papučama.

Další den jedu už domů.
Stavuji se pouze do Nového města nad Metují...

... a večer jsem už doma.
Mějte se všichni krásně !