Hardegg (13.9.2019)

Blíží se konec toulavé sezóny a proto se, zřejmě již naposled tento rok, vydávám na Jižní Moravu na cyklotoulání pod stan. Profičím kolem Olomouce a Brna směrem na Znojmo. Mám v plánu někde poblíž Znojma postavit stan, přespat a časně vyrazit pedálovat. Bohužel kousek za Pohořelicema zůstávám viset v koloně. Po nějaké době se mnohá auta otáčejí a vracejí se (zřejmě aby to někudy objely). Protože se v tento čas již stmívá poměrně brzy, začínám být lehce nervózní. Je ještě zapotřebí neleznout místo k přechrunění. A tak otáčím auto také, v Pohořelicích odbočuji na západ a asi po 25 minutách nacházím docela příjemné místo k postavení stanu. Je to hned vedle nesklizené kukuřice. Snad se nebudou kolem mne v noci procházet divočáci. Ne, strach nemám, nicméně ...

Ráno se  vydávám na nedokončenou trasu a parkuji  ve vesnici Podmolí. Propustím bejka z okovů na střeše auta už po chvíli můj drátěný oslík uhání směrem na Nový hrádek.

Před mnoha lety jsem na hradě Nový hrádek už byl (18 let ??), ale cesta se mi zdála jaksi méně náročná. No, ne že by byla vyloženě obtížná, ale přece jenom jsem si místy zafuněl.

U brány hradu.

Jeho novější část.

Bývalá turistická útulna přímo v hradním areálu.

Nejstarší část plášťového hradu.

Ty stromy už neví, jak by rostly...

Vyhlídka z hradu na meandry Dyje.

Po zaplacení vstupného (100 kč) se naší nevelké skupinky ujal muž přibližně mého věku. Když jsem tu byl poprvé, průvodcoval tu také jemu velmi podobný muž, jenže ten byl tentrát mladší (byl to ten samý, jenom ten čas přebarvil jeho vlasy na bílou).Vyprávěl velmi zajímavě o zvířeně (začínal hmyzem a skončil u vysoké) a všichni jsem si to skutečně užívali.
Po prohlídce jsem se vydal na další pedálování, směr Hardegg.

V dědině Lukov si chci ušetřit okliku po cyklostezce a zkrátit si to po turistické značce. Tak se ptám mladého muže s pejskem, jestli je místní, a po jeho souhlasném zabručení se dotazuji, zdali přejedu tu zkratku na kole. Odpověď : "Určitě, je to pouze místy kamenité, ale projet se to dá."
Tedy dobrá, sjíždím z cyklostezky a vydávám se vstříc stezce turistické. Po necelých 15 minutách již svého lehkovážného rozhodnutí lituji. Kamenitá stezka příliš nebyla, ale popadané husté stromy, prudké srázy či naopak stoupající břehy činily tuto stezku pro kolo téměř nepřekonatelnou.
Ale nejsem žádné béčko, statečně držím směr, přeskakuji vyschlé vodní toky, spouštím nejdříve kolo, potom sebe z prudkých srázů, prodírám se hustým kopřivnatým porostem, na mnoha místech přenáším kolo jako nějaký divoký závodník přes padlé stromy, vyvrácené kořeny a další záludnosti téměř pralesa, abych se po hodině zápolení s lesem dostal na neposečenou louku, kterou jsem již považoval téměř za ideální cyklotrasu. A pak jsem opět stanul na pevném šotolinovém povrchu a docela schvácen pokračoval na hardeggskou vyhlídku.
Další věc, která mne někdy mate, je vzdálenost udávaná na směrovnících.
Hardeggská vyhlídka - 1 km.
Po ušlapání asi 1,5 km (mám tachometr) se objevuje další ukazatel, hardeggská vyhlídka 700 metrů. A na vyhlídku se dostávám po ujetí asi 3-4 km. Ne, že by mi vadila ta vzdálenost, proto samozřejmě jezdím na kole, ale ta "přesnost" je přímo ďábelská.
Prosím, uvedené vzdálenosti berte s rezervou, protože si to nepamatuji přesně, ale tak nějak podobně jsem to vnímal.

Hardeggská vyhlídka na hranicích s Rakouskem.

Rakouská obec Hardegg s hradem.

Po dostatečném se vykoukání a zbaštění svačiny sjíždím k řece Dyji, která zde tvoří přirozenou hranici mezi oběma státy.

Most přes Dyji.

Jakési rostliny ve vodním toku.

Tak, a už si to šněruji k hradu Hardegg.

Jsem přímo pod hradem.

Hradní interiér, další obrázky i exteriér hradu.

Věž s hodinami nedaleko hradu.

Původně jsem zamýšlel, že si ještě zajedu na asi 10 kilometrů vzdálený rakouský hrad Kaja, ale vzhledem k pokročilému času obracím svého bejka na zpáteční cestu. Tentokrát však již bez "zkratky".

Přijíždím k autu, upevňuji kolo na střechu a vydávám se hledat nějaké luxusní ubytování.
Docela rychle ho nacházím. Cestou si ještě kupuji burčák (litr za 80 kč).

Ubytování i tentokrát nacházím snadno.

Večerní zátiší s kapotou mé Elantry.

Východ měsíce.

Večer jsem ten litr burčáku zlikvidoval (přes své zažívání). To se spalo !!!
Druhý den balím své "saky paky" a odjíždím do nedalekého Znojma. Na okraji města parkuji u jakýchsi činžáků a zbytek objíždím na kole.

Pohled ze znojemské věže na náměstí s obchodním domem Dyje.

Kostel sv.Kateřiny.

Camera obscura na věži. Obraz se přes otvor ve dřevě převráceně promítá na omítku zdiva.

Schody na věž.

 Pak ještě navštěvuji znojemské podzemí.

Místní permoníci.

Průduchy k zemskému povrchu. Tento myslím sloužil pro odvod kouře z ohniště.

Mučírna.

Theodor.

V podzemí se to hemžilo všelijakými příšerkami...

Švédský voják.

Kanál sloužící pro odvod vody.

Poděkování za hojnou sklizeň v kostele sv. Kateřiny.

 

Pohled na přehradu na Dyji a na rotundu.

Známá rotunda ve Znojmě.

Čas se nachýlil, uháním domů.