Travný, Travný...

Takže víkend je tady, hezké počasí také. 24.10.2015. Teplota příjemná... Sedáme do Modrého bleska a přemisťujeme se do Pražma. Tentokrát nejdeme na Lysou ale chceme vyzkoušet další kopec, Travný.
Auto je zaparkováno a my vydáváme se pohodovou trasou nahoru kolem kostela po modré značce.

Kostel v Pražmě.

Pravděpodobně nevíte, že v Pražmě je na místním hřbitově pochována Maryčka Magdonová - literární předloha básně Maryčka Magdonova Bezručova díla Slezských písní ...

       Šel starý Magdon od Ostravy domů,
       v bartovské harendě večer se stavil,
       s rozbitou lebkou z ní vyletěl ven.
       Plakala Maryčka Magdonova.
  
Všude na stromech samé zlaté dukáty, příroda je přímo kýčovitě nádherná.

Pomalu stoupáme ...

Nad Pražmem.

A ještě výše jsou na paloučku démanty....

A ještě výše.

Pohodové stoupání se střídá s ostrými zvedáky. A slunce krásně maluje...

Jsme nahoře.

Vrchol Travného.

Nahoru nám to trvalo asi 3 hoďky klidné, ale vytrvalé, chůze. Bohužel výhledy díky stromům žádné. Ani žádná lavička. NIC.... :-(
Trochu jsem zklamaný.
Po krátkém posilnění pelášíme dolů bahnem.
Teď už vycházíme z lesa na palouky, pohledy krásné.

Vzpomněl jsem si, že mám v kapse jablko. S chutí se do něho zakusuji. Je to chutná svačina...
No a tak nějak současně přicházím k louce s koníky. Jeden přiběhl a povídá mi : "Hele, nebuď zagorka a dej mi kousnout."
"Ale já jsem si teprve dvakrát kousl a sliny se mi sbíhají...", já na to.
"No teda, tak lakomého turisťáka jsme tu už FAKT dlouho neměli ! Styď se !"
No, co jsem měl dělat. Dal jsem mu skoro celé jablíčko. Ale nebyl příliš vychovaný, dvakrát chroupnul, jablko zmizelo pro mne do nenávratna a on, koník pochtívačný, ani nepoděkoval !

Koník pochtívačný.

Ale fuj, to je kýčovité...

Tak, jsme v dědině Morávka a ještě nás čekají asi dva kilometry po cestě... Tak si je zpestřuji cvakáním spouští svého kompaktu ...

Konečně jsme po dalších třech hodinách doťapkali k autu. Celkem tedy šest hodin pochodu s docela velkým převýšením. Teď ještě do Frýdlantu, pak na hřbitov a konečně domů...

Nákupy v Polském Těšíně

Již nějakou dobu mi ženuška "vyhrožuje" tím, že si musí zajet koupit kabát do Polského Těšína. No a že s námi pojede i její maminka. V sobotu 17.10. 2015 je venku počasí nic moc, tak ať to mám raději za sebou.
V Českém Těšíně sice chvíli hledáme místo k zaparkování blízko řeky, ale po nějaké chvíli se nám podaří najít šikovné parkování. To proto, že maminka má už poněkud potíže s chozením a bude lepší to nemít daleko k nákupní části města. Přecházíme řeku Olši ...

Řeka Olše rozdělující město na českou a polskou část. Za nedostatek vody mohou letos panující sucha .

... a rovnou se domlouváme na setkání. Ať si ženské chodí samy,  já si alespoň prohlédnu Těšín.
Hned za mostem těšínský hrad. Či snad zámek ? Asi obojí...

Vstup do zámeckého areálu.

A hned po vstupu výhled na českou část Těšína.

Zřejmě zbytky hradu.

Sestupuji k zámecké části...

... a jdu z areálu ven. Jsem natěšený, že možná bude Těšín celý tak fotogenický, jako jeho zámecká část.
A když vyjdu ven - ale FUJ ! Koho to napadlo tady dát tento paskvil ! Navíc, když přijdu blíže, je vidět, že je to umělohmotné !

Ale tož fuj !

Tak jdu raději na nedaleké náměstí.

Těšínská radnice.

A ještě jakýsi kostel.

Ještě asi 70 minut bloumám ulicemi. Musím bohužel napsat, že město se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. Kromě zámecké části, která mne natěšila, je město sice s hezkými budovami, ale všude jsou auta, velmi necitlivé přístavby či nevkusné ozdoby.

Už tam určitě fotit nepojedu.

Pěkný den.

Z Hranic do Lipniku a zpět

Je 20.srpna 2015 a já se se ženuškou vydávám zase na malou cykloprojížďku. Do Hranic jedeme autem a tam ho, jak je naším zvykem, necháváme stát u supermarketu, v tomto případě u Kaufu.
Sundání kol trvalo jen malou chvíli a za okamžik přecházíme přes velkou cestu nadchodem. Usedáme na naše bejky a za nějakých 15 minut jsme na náměstí. Ne, že by to bylo tak daleko, ale dívali jsme se ještě skrze vrata do židovského hřbitova... Náměstí je velmi hezké, jenom kdyby se tu neproháněly ty smradící krabice...

Náměstí v Hranicích.

Chvíli po něm bloumáme, já fotografuji, ženuška dělá, jako že jí to nevadí.... :-)

Tamtéž.

Prohlížíme si také zámek, kde se usídlil městský úřad. Átrium je zastřešené a celá budova je velice hezky udržovaná.

Átrium hranického zámku.

Na náměstí.

Synagoga v Hranicích.

Po malé svačince jdeme na starou radnici na prohlídku. Průvodcuje mladá devčica a k nám se přidružuje grupa veselých lidí.
Pohledy z věže staré radnice :

Pak popadneme naše bejky a přemisťujeme se do Lipniku. Cesta probíhá klidně bez jakýchkoli příhod.
Na jaře jsem v tomto městečku byl a moc se mi líbilo. A protože moje ženuška tam ještě na kole nebyla, tak jsem si zahrál na průvodce...
Nejdříve jsme zamířili do zámecké zahrady.

Posléze jsme navštívili galerii v zámku. Platba byla dobrovolná, ale protože se mi ani jeden obraz nelíbil, nedal jsem nic... Jsem to ale lakomec...

Zato je tu střešní zahrada. Ta skutečně stála za prohlídku.

Střešní zahrada u zámku v Lipniku.

A potom opět scházíme dolů a chvíli tam okouníme...

...a Kloudík si hraje....

... a potom přemlouvám nějakou mladou žabu z místní kavárny, aby nám ještě před otevřením uvařila kafe. A protože je vstřícná, jsme vstřícní i my a pomáháme jí vytahovat zahradní stolky s křesílky, do kterých se záhy "usádlíme".

Zahradní stolek v zámecké zahradě.

Tak, a hned s lepší náladou jdeme na náměstí a obhlížíme nejbližší okolí.

Náměstí v Lipniku.

A protože tu nic zvláštní už nenacházíme, bereme se zpět.