Třicet vrcholů (nejen) v Beskydech


Vrchol prvý (17.3.2018)
Jak si jenom zpestřit šlapání po horách ? Hmmm....
Už to mám !
Nebudu chodit jenom po známých kopečcích jako je Lysá či Smrk. Začnu funět i na ty méně známé !
A začnu hned dnes.
Dnešní volba padla na Tanečnici nad Lubnem u Frýdlantu n.O..
Osedlávám svého Modrého oře a vzhůru na cestu !
Parkuji u restaurace "U Toflů" na Bystrém - Janovice ...

...a vydávám se po žluté turistické značce.
Počasí je, že by ani jezevce nevyhnal. Fouká mrazivý vítr, teplota kolem -5 stupňů.
A hned zkraje potkávám kamaráda z Kozlovic.

Chvíli probíráme těžkou situaci jezevců v našem kraji a já poté stoupám dále.

Dostávám se k poněkud kýčovitému domku.

Dům je chráněn bodyguardem.

A o kousek výš potkávám známého cyklistu.

A dále již jen cesta lesem nahoru...

Užívám si krásných rozhledů...

Přicházím na vrchol Tanečnice.

Pokračuji dále ...

a přicházím na Hradovou.

Od této chvíle se již zase blížím ke svému  Modrému bleskovi.

Přicházím do chatové oblasti Malenovic.
Co myslíte, jsou děti lidé ? Zvláštní otázka, viďte ?

Pak se už pohybuji pouze mezi poli a občas domky.
Fičí lezavý nepříjemný ledový vítr. Tváře mám ztuhlé a levé ucho mi mrzne i pod čepicí.
Konečně přicházím k Modrému bleskovi  a ujíždím domů.

Bílá stopa - dnešní trasa.

Ledové království - Rešov (3.3.2018)

Temným ránem uhání Modrý blesk směrem na Olomouc. Teplota : -16 stupňů. Jeho cílem jsou dneska Rešovské vodopády, nebo jak doufám - Rešovské ledopády. Poměrně brzy zapínám GPS, aby mi neustále i na mi známé trase hlasitě připomínala (ženský hlas), že mám odbočit nebo se držet vlevo či vpravo. Jistě, mohl jsem ji vypnout, ale občas oživí ticho v autě (tedy nepočítám li ne příliš tichý chod Modrého bleska). Tak ji nechávám.
Před Olomoucí mne stahuje (GPS) přes nějaké"kotěhůlky" a po čertvých rohlících a dobré kávě ve Šternberku se už poměrně brzy dostávám do Rešova. Parkoviště je až na dvě auta prázdné. Fajn, bude klid...
Nemýlil jsem se, dokonce vidím i zamrzlý potok. A to jsem už léta neviděl. Sněhu ale není příliš.

U rozcestníku "Fialův mlýn" se zdržuji a fotím.

Menší kompakt jsem natlačil až kamsi pod led mezi vodní tok a ledovou krustu.

 

Po docela dlouhé době se již značně ušmudlaný "poleháváním" v břehu  i na ledové ploše zamrznutého potoka  vydávám dále.
Předchází mne skupina 6 lidí s velmi výkonnými fotoaparáty, stativy a dalším vybavením. Snad si nebudeme zavazet...

Krajina ledového království.

 

Při fotografování posledního snímku se levou nohou propadám téměř po koleno do ledové vody.
Sakriš, Nevím, kolik je stupňů, ale teplo rozhodně není. Ubírám se tedy již poměrně rychle k autu, kde papírovými ubrousky suším levou botu, kroutím ponožku a již uháním raději domů. Nestojím o nějaké nachlazení.