Pulčinské ledopády (12.2.2018)
Už nějakou dobu jsem slýchával, že v Pulčinských skalách jsou hezké ledopády.
Několik měsíců nesvítilo slunce. No, ne že by nesvítilo, ono svítí pořád, ale pokrývka mraků nepustí jeho přímý svit až k nám dolů na zemi. Občas jsou slunečné dny, ale to bývám většinou v práci. Jinak pořád příšeří. A to způsobuje nevalnou náladu.
Přesto vyrážím do Pulčinských skal a jsem zvědavý, jaképak ty ledopády jsou.
 |
| Modrý blesk funí do kopců k Pulčinám. |
Přijíždím do obce Pulčiny se svým Modrým bleskem a hledám nějaké místo k zaparkování. Zdánlivě jednoduchý úkon. Všude však straší značky zákazu zastavení. A ač nesnáším placené parkování, rozhoduji se, že se praštím přes kapsu a zaparkuji na místě oddělené od návsi automatem a závorou. Vystupuji tedy z auta a hned se se mnou začíná kamarádit jakýsito blešula. Nemá obojek, třese se zimou a břicho vpadlé snad až k páteři.
Ježkovo voko, co s ním ?
Žádostivě se díva do vnitřního prostoru auta, který je ještě vyhřátý jízdou. Nebráním mu, ale blešula asi nenachází odvahu vylézt dovnitř.
Co s tebou pejsulíne ?
Vytahuji alespoň svačinu určenou pro mne a dávám mu hrubo plátků jakési šunky. Asi zimou se mu chvíli nedaří je sežrat. Ale nakonec je schlamstne a smutně stojí na místě a kouká.
Co s ním ?
Nic mne nenapadá a tak se dávám do studia použití automatu parkoviště. Ten nakonec spolkne 40 korun, ale ať mačkám knoflíky, jak mačkám, nic se neděje.
Ha, naštěstí je tady jakýsi stornovací čudlík. Mačkám ho a peníze automat vrací.
Druhý pokus se stejným výsledkem. Zkouším to celkem třikrát, ale nic se nemění. Parkoviště zůstává pro mne uzavřené.
Nechávám tedy auto stát a jdu si prohlédnout jakési dřevěné sochy.
A blešulín ? Pořád smetákoval kolem auta.
Přemisťuji Modrého bleska jinam (nedaleko Infocentra které je pouze dnes uzavřeno...) a konečně se vydávám k ledopádům. Trošku mne straší, že auto stojí na něčím soukromém plácku - no, snad mi nikdo nevypustí pneumatiky.
Po asi 25 minutách chůze se dostávám k samotným ledopádům.
Tak. a teď několik fotografií ledopádů samotných.
Docela se mi to líbí. Není to sice nijak zvlášť dech beroucí, ale za prohlídku určitě stojí.
Vracím se tedy k Modrému bleskovi a pomalu se vracím. Ještě se zastavuji u Čertových skal, ale ty mne příliš nezaujaly.
Tož tak.
