Z Horní Suché do Horní Suché....

V neděli 14.6.2015 mám na stolku vedle postele dva budíky natažené na 4 hodiny ráno. Prý jsem se zbláznil... O tom dost pochybuji... Blázen jsem už dlouho.... :-)
Tělo se mi podařilo zprovoznit celkem bez větších potíží. Asi je to tím, že jedu na výlet a ne do práce...

Upevňuji svého bejka opět na střechu auta a před pátou ráno vyrážím. Projíždím kolem Žermanické přehrady. Tož, když už jsem tady, vyjíždím na hráz, auto nechávám odpočívat a jdu se projít po hrázi. Tak brzy ráno snad hadi nehrozí... (viz Kružberk)... Samozřejmě něco dokumentačního fotografuji...

Hráz Žermanické přehrady.

Pohled na vodní plochu z hráze.

Žermanická přehrada byla postavena z důvodu potřeby vody pro NHKG. Pro ročníky s nižším číslem věku - Nová Huť Klementa Gotwalda
Našel jsem si něco na Netu o stavbě hráze :

První přípravné práce byly zahájeny již koncem roku 1950 a od března 1951 provádí stavební práce Ingstav Brno. Dne 16. června 1950 se začalo s výkupem nemovitostí zatopených přehradou. Nabízené ceny byly však nízké a vedly k všeobecné nespokojenosti.
Délka hráze v koruně 502m
Max. výška hráze 32 m

Pohled z budoucí hráze na ještě nezatopenou část (Soběšovice).

Napouštění začíná, starý soběšovický kostel čeká na demolici.

Staré Soběšovice.

Pohled od starého soběšovického kostela na rozestavěnou hráz - září 1955.

Další zastávka je u Těrlické přehrady. Ale ta mne příliš nezaujala. Sedám tedy opět do svého auta a vydávám se do cílové stanice, kde hodlám vyrazit na bejkovi. Do Horní Suché.

Kolo je dole, auto uzamknuto a vyrážím tedy na cestu. Krajina je taková nějaká industriální. Všelijaké domky, firmy, spoustu povalujícího se odpadu... Ubírám se směr Orlová, několikrát jsem tam sice byl, ale upřímně řečeno, vůbec ji neznám. Docela jsem zvědavý na místní část Orlové - Poruba. Doslechl jsem se, že jsou tam nějaké potíže s obyvateli.....
Přijíždím tam a vidím hezké úpravné sídliště. Také mne zaujala kolonie bývalých hornických domků. Ty domky se mi zdály docela veliké a i přesto, že již asi mnohé prožily, docela zachovalé.

Hornický domek v Orlové.

Pak projíždím novou částí Orlové. Možná je to na obývání příjemné město, ale nepociťuji z něho žádnou osobitost, žádné kouzlo....
Vrtalo mi hlavou, proč novější část Orlové postavili docela daleko od té původní Staré Orlové. Teprve v Doubravě mi jeden člověk vyprávěl, že je to proto, že Stará Orlová je celá poddolovaná a že nebyla na tomto místě povolena výstavba nové části. Tudíž ji museli postavit tam, kde nehrozilo propadání...

Stáčím  řídítka na Starou Orlovou, která je od té novější vzdálena asi 5 kilometrů. Okamžitě na mne dýchne její charizma....

Stará Orlová.

Na tom plácku vystupovalo z dlaždění něco, o čemž mi logika říkala, že by to měl být orel. Dokonce jsem si vylezl i na ten patník poblíž, abych to z větší výšky mohl pozorovat, ale orla jsem prostě nerozpoznal. Teprve doma na Netu jsem se ujistil, že to měl být skutečně orel.... Hmmmmm....

Ve Staré Orlové prý byly také nějaké hezké hornické kolonie, které však byly bohužel "vybydleny" a následně musely být zlikvidovány... :-(

Interiér kostela ve Staré Orlové.

Věž tohoto kostela.

Orel či orlice ve výzdobě kostela.

Když jsem koukal na tohoto orla, šla kolem nějaká žena s asi 5-letým dítětem. Zeptal jsem se jí tedy, jestli neví, proč se Orlová jmenuje právě Orlová. Krátce mi povyprávěla příběh. Ale přiznám se, že jsem z jejího povídání nebyl příliš chytrý. Tak jsem doma nažhavil Net, ale i zde mi ten příběh připadal nějaký podivný. Takže se ho pokusím zrekonstruovat z vyprávění té ženy a toho, co jsem se dověděl na Netu. Pokud to nebude zcela přesné, prosím o shovívavost.

"Žil byl, za dávných časů, kníže Mešek, který sem, do hlubokých hvozdů bez lidských obydlí, zavítal i se svou družinou po divokém honu. Kněžna tady uzřela velikého orla (kde se tu ta těhule vzala na divokém honu ???), který se vznesl k nebi z mohutného stromu a upustil něco bílého, snad hostii, a hned poté se čas kněžny naplnil a ona porodila budoucího knížete Kazimíra. 
Mešek poznal, že to bylo znamení shůry a nechal zde vybudovat nejdříve kříž a posléze kapličku, kolem které se později usadili lidé a tak vznikla Orlová.."

Z této lípy vzlétl orel z pověsti.

No, takto nějak jsem to pochopil...

Přemítajíc nad příběhem jsem se pomalu ubíral k dalšímu cíli svého putování, ke Karviné.
Projíždím poměrně hezkou krajinou, ve které se tu a tam objevují zvláštní laguny, které  doma u Kopřivnice neznám. U jedné takové jsem zastavil (nedaleko obce Doubrava) a šel jsem se s ní trošku blíže seznámit. Do nosu mne udeřil zápach hnijícího bahna.

Laguna u Doubravy.

Ale copak to na mne čučí z tůně !

 Všude kolem létá velké množství vážek. Tolik jsem jich na jednom místě ještě ve svém životě neviděl. Kdybych tak měl sebou patřičné fotovybavení....
Už odjíždím když tu něco zachytím bočním zrakem ve vzdálenosti asi 50 metrů v úzké příkopní vodě....
Ano, jsou tam labutě ! Když se mi podaří ještě lépe zaostřit v ostrém slunečním svitu, rozeznávám i pět hezkých šedivých káčátek... zastavuji tedy, vytahuji fotoaparát a fotím...

Agresivní labutě.

Jo, jenomže labutě, tedy hlavně ta lehce větší, přistála u břehu hned vedle mne a vyhrůžně na mne syčela. Labuť je docela velký pták, ale myslím, že na břehu mne snad nenapadne. Tak jsem tam stál, fotografoval a čekal jsem, co se bude dít. Nedělo se nic, tedy nepočítám-li její varovné syčení.
Asi po pěti minutách to mne i ji jaksi přestalo bavit, já sedl na svého bejka, labuť se otočila a dál si mne už nevšímala...

Šlapu si to směr Karviná různě točitou cestou a už přijíždím do Doubravy. (doubrava - typ lesního porostu - viz Wikipedie)

Z Netu :
"Předpokládaný vznik názvu vsi :
Povinností panských kanceláří byla evidence počtu nevolníků, jejich rozmístění podle místa zabydlení. Pro lepší orientaci byli panští písaři nuceni rozlišovat nevolníky podle místního poznávacího znamení. Tím byl u prvních osadníků na místě nynější Doubravy dubový les, neboli "dúbrava". Tohoto označení pak panští písaři při záznamech používali. Při rozšíření samoty na vesnici již toto jméno zůstalo."

Návsi obce vévodí pěkný kostelík.

Kostel v obci Doubrava dnes.

A dříve :

Stojím u něho a moc se nehodlám tady zdržovat. Vedle kostela stojí dva muži a debatují.
Po nějaké době se s nimi dávám do řeči a jeden z nich mne zve si prohlédnout zdejší faru a poté i kostel. Je to velmi sympatický a ochotný člověk. Zřejmě má tady pod palcem tyto dva objekty.
To se člověku hned tak nenaskytne a tak s díky přijímám.

Nejdříve jdeme na faru, která je udržována v duchu první republiky. Muž mi dává do ruky krabici, ve které okamžitě rozpoznávám prastarý fotoaparát.

Na komodě stojí původní Jezulátko z kostela.

Voskové Jezulátko.

Nevím, jestli si to pamatuji úplně přesně. Kostel měl původně tři zvony, dva z nich však padly za oběť válečnému šílenství, pouze jediný byl zachráněn.

Zachráněný zvon.

Detail zvonu.

A ještě nějaká fota interiéru kostela.

Interiér kostela v Doubravě.

Po dostavbě kostela nebyla do něho zavedena elektřina a proto zde nalezneme ještě původní objímky pro uchycení svíček.

Čilá hornická činnost se bohužel projevuje i na zdivu a podlahách kostela. Nevím však, nakolik vážné to je...

Pukliny ve vzácné podlaze kostela.

Děkuji panu Liborovi (?) a jdu si ještě po nabytých informacích prohlédnout obec.

Obecní úřad dnes.

... a kdysi.

Tak se opět vydávám na cestu. Do Karviné to mám nějakých 5 kilometrů.
Po výjezdu z obce mám po levé straně docela velké jezero či lagunu, zvanou Kozinec, kde se nacházela část obce Doubrava. Dnes z jezera trčí pouze suché stromy...

Chvíli musím jet po docela frekventované silnici, pak sjíždím na cyklostezku podél Olše a posléze se dostávám do Karviné.

Ejhle, dům, kde se asi již v brzké době ubytuji ... :-)

V jedné hospůdce si dávám za 89 korun vydatný oběd a pak se jedu podívat na zámek a náměstí.

Zámek v Karviné Fryštátě.

Náměstí tamtéž.

Také si prohlédnu kostel. Je moc hezký a uvnitř hrají varhany. Docela dlouho poslouchám důstojné tóny....

Interiér kostela ve Fryštátě.

Ale je už načase se vracet. Karvinou opouštím přes most, který byl postaven v roce 1925.
V roce 1997 při stoletých povodních chybělo málo a byl by zaplaven. Most byl již v dost zchátralém stavu což bylo zapřičiněno i silniční dopravou. Most byl zvýšen kvůli povodním o 2 metry. Oprava stála 25 mil. korun a po opravě je most přístupný pouze pro pěší a cyklisty.

Za Karvinou.

Karvinská krajina.

Slunce tedy dneska peče ! Uháním dále. Omylem si ještě asi 5 kilometrů zajíždím ale konečně nacházím šikmý kostelík - tzv. českou Pisu. Nachází se v Karviné Doly a je odkloněn díky důlním vlivům o 6,5 stupně a poklesl o 34 metrů. (sakriš, to je tedy dost !!!)

Kostel sv. Petra z Alkantary, tzv česká Pisa...

Česká Pisa z doby , kdy ještě nebyla Pisou....

Voda ve flašce žádná... vysušený jako treska uháním do Horní Suché. Po příjezdu se ještě stavuji do cukrárny. Skoro na jeden zátah "vyžáhnu" půllitr "fofoly", sedám do auta a mířím domů. Už toho mám plné kecky....

Slezskou Hartou kolem dokola

Už týden přemýšlím, kam vyrazit na kole. Naši kuchaři počasí tvrdí, že bude hezký víkend. Tak bych toho měl tedy využít.... Po dlouhém studiu prázdných krabic v hlavě usuzuji, že bych mohl objet Slezskou Hartu. Naposledy jsem tam byl s rodinou a ve vzpomínkách se mi rýsuje opuštěný a smutný kraj. Ubytování si po průzkumu Netu nacházím v Roudně, hned pod vyhaslou sopkou "Velký Roudný". Když je už nečinná tolik roků, snad to ještě přes víkend vydrží... :-)

Sopka byla činná naposledy před jedním až dvěma milióny let, tj. koncem třetihor a počátkem čtvrtohor Jedná se o nejzachovalejší stratovulkán na Moravě.

Pátek 5.6.
Po práci tedy uháním domů, urychleně se balím (nesnáším přípravy "im Voraus" ), vyzunknu kávu a již mne Modrý blesk odnáší směr Slezská Harta...

Ubytuji se v prostředí bývalé ZDŠ (dle informace paní nefunguje jako škola už myslím od roku 1987), pod školou jsou vystaveny chatky. Ubytování je levné, co mne ale poněkud zarazilo, že zvlášť musím ještě zaplatit parkovné a elektriku (hmmmm), ale i tak to v součtu vychází docela fajn. 
Chatky již skutečně něco pamatují, ale na to moje přechrunění do druhého dne to stačí. V chatce je navíc konvice, vařič a dokonce i funkční lednička !!
Po vyložení kola a svých bebechů vyrážím tedy ještě zdolat  ten stratovulkán (budu se muset podívat, co to slovo vlastně znamená). Paní odvedle o tom hovoří jako o dosti náročném výstupu. Hmm, asi nechodí na Lysou... :-)
Nahoru jdu necelou hodinku, čas, do kterého zahrnuji i fotografování...
Výška tohoto vulkánu je 780 metrů, nahoře byla postavena v roce 2007 postavena 17 metrová rozhledna. Jsem docela zvědavý...

Pohled na Roudno a Slezskou Hartu z Velkého Roudného.

Takže jsem nahoře. Už se šplhám na rozhlednu, ze které vidím do kraje, zvláště směrem k Pradědu a SH. Fotím i kapličku, ale je málo světla a kaplička mne moc nezaujala. Teprve doma jsem objevil i její dobovou fotografii, ale už si nevzpomínám, ze kterého roku...

Kaplička na Velkém Roudném.

Západ slunce ze sopky. V dáli je vidět Praděd (vpravo od stromu).

Slunce před minutou zapadlo. Teď je Praděd dobře rozeznatelný...

Takže z Netu : Stratovulkán - Oproti štítový sopkám , které mají pozvolna zvedající se svahy, pro kompozitní sopky je charakteristické, že mají velice příkré svahy dosahující v horních partiích sopky až ke 30°

Po skutálení se ze sopky jsem dostal velkou chuť na pivo. Zapadnu tedy do místní hospody. U velkého stolu se hlučně baví skupina domorodců. Něco řeší, ale příliš je nevnímám. Pokouším se srovnat prázdné krabice v hlavě. Chlapi a dvě ženské se překřikují. To mi nevadí, skoro bych řekl, že mne to uklidňuje. Ale v hospodě je velkoplošná obrazovka toho ošklivého vynálezu - televize. 
Kdysi jsem četl, jak se změnila rodina od doby vynálezu televize :
"Rodinný kruh se změnil v televizní půlkruh."
Takže oči "chca nechca" neustále sjíždějí k pohádce "O Větrníku, Slunečníku..." či jak se to jmenuje, kde exceluje p. Brzobohatý. Tak platím a jdu na kutě...


Sobota 6.6.
"Je ráááno, nohama stírám rosu na kolejích.." nebo tak nějak to zpívá Wabi Daněk v jedné ze svých písniček...
Snídám a vyrážím vstříc novým cyklozážitkům. :-)

Ráno nedaleko Roudna pod Velkým Roudným.

Jemná krása zdejší krajiny.

Funím směr Bílčice. Není to daleko, ale kraj je

cyklisticky docela náročný. V této dědině si prohlížím místní kostelík i hřbitov.

Interiér kostelíka v Bílčicích.

 

Opouštím Bílčice.

 Asi po pěti kilometrech přijíždím k nějakému lomu kamene. Je tam sice zákaz vstupu, ale správný cyklotulák a fotograf se nenechá přece jen tak odradit a tak se deru dovnitř.

Foceno z nějaké zástěny tvořené dráty.

A když už odcházím, zaujme mne srdce, jehož jedna polovina je tvořena sbíječkou a druhá jejím stínem vytvořeným ostrým slunkem.

 

Stavba SH.

Uvnitř hráze.

Ještě několik kilometrů a jsem u hráze Slezské Harty.

Hráz Slezské Harty.

Součástí vodního díla je malá vodní elektrárna, vybavená dvěma Francisovými turbinami o výkonu 0,39 a 2,75 MW. Přehrada se využívá pro výrobu energie, jako havarijní protipovodňová ochrana, pro chov ryb, sportovní rybolov, rekreaci. Natáčel se zde velkofilm Johanka z Arku. Také dodává užitkovou vodu pro Ostravsko.

Voda přehrady zatopila z části celkem 6 vesnic. Částečně byly zatopeny obce Nová Pláň,  Razová, Dlouhá stráň, Leskovec a Roudno. Zcela zatopena byla obec Karlovec.

Obec Karlovec, která je dneska pod hladinou, kromě kostelíka.

Povšimněte si kostelíka vpravo. Je to ten samý jako z předcházející fotografie. Loďka je na bývalé cestě do Karlovce.

Slezská Harta se napouštěla necelé dva roky (1996-1998).

Po nezbytné fotodokumentaci se dávám směrem na Leskovec. Tam si dávám

 "fofolu" a chvíli očumuji právě probíhající závod horských kol.

Kostel v Leskovci.

Pohled na SH ze hřbitova v Leskovci.

Další trasa se vine přes louky a remízky....

Dalším lákadlem pro mne je opuštěný lom tufitu v obci Razová.

Příklad využití tufitu.

Opuštěný lom v obci Razová.

Tady na odpočívadle se posilňuji. Moc se mi nechce. Slunce peče "jako sviňa", Ale vydávám se dále.
Cestou směrem na Bruntál "potkávám" lávový proud u Meziny. Dopíjím poslední zbytky vody a jdu si ho prohlédnout.

Lávový proud u Meziny.

Ve štěrku je velké množství zralých lesních jahod. Tak veliké lesní jahody jsem možná ještě neviděl...

Ubírám se dále směrem na Bruntál. Jsem přehřátý, v lahvi žádná voda. V ústech se mi lepí jazyk na patro. Musím to vydržet ještě k nějaké hospodě ! U cesty ze svahu vytéká nějaký pramínek, ale ani mne nenapadá riskovat tuto vodu pít. Proti mne jedou nějací manželé (?), kteří tu však zastavují a doplňují si své bidony. To vidím v zrcátku, tak se otáčím a chvíli si s nimi povídám. Říkají, že tu docela často jezdí a vždycky tady "tankují". Po jejich odjezdu tedy plním flašku a piji a piji a piji...

To je BLAHO !

Vycambal jsem více než litr a potom strčím hlavu pod pramínek a chrochtám si blahem. Hojně také cákám ledovou vodu na celé tělo. Že vypadám jako vodník právě vynořivší se z vody nedbám. Je mi dobře...
Na radu dvojice jedu jinudy a pomalu se sunu k poslední etapě dnešního dne.
Ještě hledám kostelík zaniklé vesnice Karlovec. Sjíždím z trasy zpět a konečně ho nacházím. Ale jsem zklamaný. Stal se z něj soukromý majetek, v těsném oploceném sousedství stojí veliká vila. Škoda.
Vracím se zpět na trasu a po předlouhém stoupání přijíždím do svého prozatimního domova. Zhltnu salám s rohlíkem, osprchuji se a pak se již nořím do blahé nečinnosti. Ani na pivo se mi nechce jít...

Neděle 7.6.
V noci jsem nespal právě nejlépe. Ráno je krásné, ale už není takové vedro jako včera. Vyklízím chatku, dávám kolo na střechu auta a jedu na Kružberk. Po zaparkování jdu po hrázi když tu najednou ...
...jak si to vykračuji,  pohled mi jaksi mimoděk sjede na místo, kde jsem už už došlapoval. Myslel jsem, že se mi leknutím srdce zastaví. Pod pravou nohou ....

... HAD !!! 

Že je to užovka jsem v první chvíli nerozpoznal. Těžko se mi odhaduje délka, protože byla všelijak pokroucená, ale odhaduji to, že měla dost přes metr. A průměr ? Možná 4 centimetry... Byl to FAKT macek !
Na hrázi posedávali holubi. Nic zvláštního, kdyby mi nepřišli dost ofouklí. Vůbec je moje přítomnost neznervózňovala a teprve, když jsem měl ruku od jejich těla asi 3 centimetry se uráčili odlétnout...

Ofuklý holub.

Zašel jsem se ještě podívat na horolezeckou skálu. Zase plno...

Vracím se ke svému autu a jedu do Jánských koupelí. Ano, byl jsem tam nedávno, ale po prostudování materiálů jsem zjistil, že jsou mnohem větší, než jsem si původně myslel. Tak to jedu prozkoumat.

Lázeňská kaple.

Kdysi honosný asi taneční sál s pódiem.

Když jsem viděl tento zmar, bylo mi z toho dost smutno. Budova se rozpadá, pravděpodobně asi také proto, že nenechavci rozkradli, co se dalo, včetně odřezaných nosných trámů, takže stropy některých částí budovy se propadly. Všimněte si stále zachovalého nádherného stropu v tanečním sále.

Sedám do auta, rozhodnut jet již domů. Ale cestou své rozhodnutí měním a ještě se jedu podávat na Vikštejn. Už jsem tam několikrát byl, ale nedá mi to...

Nedaleko obce Radkov.

Hrad Vikštejn.

Návštěvnice hradu

A jsem tady. Tento hrad se mi líbí... Je docela málo známý a přitom dost veliký a relativně zachovalý...No a teď již skutečně uháním domů. Před sedmou jsem doma.

Přeji všem hezký den.