Jánošíkové diery (11.10.2017)

Má být nádherný víkend a lesy hýří zlatavou a červenou barvou. Tak si říkám, což takhle vyrazit na Slovensko a nafotit nějaké kýčovité obrázky ? Vyjíždím již v pátek, ubytovávám se za deset éček v kterémsi privátě a již po sedmé hodině ráno jsem na parkovišti u Jánošíkových dier.
Parkovné 2 eura. Aby to husa kopla !  Ale zatím je prakticky prázdné. Třeba tu nebude moc lidí.
Jenomže, kdepak je ten nádherný den ? Celá obloha je šedivá a nevýrazná. Sluneční paprsky nikde.

No, nenadělám nic. Přezouvám se do pohorek a už si to fičím na ty diery...

Skoro prázdné parkoviště.

Zpočátku téměř žádní turisté. Jenomže protože se fotografováním dost zdržuji, postupně mne předchází stále větší množství dierchtivých lidiček. A slyším téměř výhradně čestinu. Pro Slováky to asi už nemá to správné kouzlo.

Dierami vzhůru !

 

Jsem na Medzirozsutci. Kam dále ?

Tady se rozhoduji, co dále. Počasí se nádherně vybralo, na Velkém Rozsutci jsem ještě nikdy nebyl. Ale mám li být upřimný, nějak nemám dost energie. Nakonec se rozhoduji obejít Velký Rozsutec kol dokola. A dobře jsem udělal, počasí se asi za dvě hodiny úplně pokazilo.

A odsud už jenom dolů.

Tady jdu ještě po krásné cestě. Brzy se sestup proměnil v blátivou skluzavku. Něco pro moje záda !

Dole u auta jsem byl už docela rád, že jsem se vrátil a nešplhal se ještě na Velký Rozsutec. I tak mi asi devítihodinová procházka dala docela zabrat.
Celý obalený blátem se přezouvám a uháním padajícím soumrakem domů.