Prázdninové toulání
Tak, prázdniny jsou tady. A jako každý rok vyjíždím se trošku potoulat.
Naházím své propriety do auta, kolo na střechu a už uháním.
Den první
Moje první zastávka byla v Moravské Třebové. Již mnohokrát jsem tím městem projížděl, ale nikdy jsem si ho neprohlédl. Zapíchl jsem auto kdesi v uličkách na okraji města a již kráčím dle nosu k historickému centru města.
 |
| To není silnice, nýbrž cyklostezka. |
 |
| Náměstí v Moravské Třebové. |
 |
| Uličky v Moravské Třebové. |
 |
| Zámek. |
 |
| Funím na Křížový vrch. Sakriš, to je vedro ! |
Po prohlídce se vracím k autu. Ještě si prohlížím jakýsi druh památníku s daty, zřejmě důležitými pro toto město.
A protože mne toto město příliš nezaujalo, ujíždím dále.
Je kolem šesté hodiny. Pomalu si budu hledat místo k přenocování. Nacházím ho v lese, asi 5 minut jízdy od silnice.
Večer ještě prochází kolem mého bejváku myslivec. Já se omluvně usmívám a vysvětluji, že ráno urychleně zmizím. Docela chápavě se tváří ale dodává, že mám štěstí, že tu prochází on a ne jeho kolega. Hmmm.
Den druhý
Tak, je ráno a zase ženu Modrého bleska západním směrem. A ejhle, jaký to název vesnice...
Blížím se k Chocni. Kdosi mi říkal, že je tam nádherný zámek. Na náměstí tedy zaparkuji a jdu si prohlédnout tu nádheru. Zámek nacházím celkem bez potíží, jenom kroutím hlavou - nádherný
zámek ? No, posuďte sami. Ošklivý není, ale do nádhery má tedy fakt daleko.
 |
| Choceňský zámek u řeky Tichá Orlice. |
Ale bylo tam alespoň hezké knihkupectví, tak jsem tam zalezl v naději, že snad takto utiším své choutky a koupím si nějakou pěknou knihu. No, pěkné knihy tam byly, ale pro moji duši skrblíka se mi zdály drahé.
Na nádvoří zámku se vyjímaly tyto dveře. Sakriš, už i na smuteční síň se musí čekat... :-)
Již z dálky vidím na obzoru na vrchlu kopce něco jako hrad. Nebo snad kostel ? Po asi 15 minutách vidím u cesty upoutávky na hrad Kunětická hora. Tak toto jméno jsem už slyšel, matně si vzpomínám.
Pod hradem je ale placené parkoviště, tak sjíždím asi 500 metrů dále a bez problémů a placení parkuji a vyrážím vzhůru k hradu.
 |
| Nedaleko hradu. |
|
 |
| Hrad Kunětická hora. |
Po zaplacení vstupného si hrad procházím. Je moc hezký, jenom v areálu je jakási výzdoba - například drak (nebo snad saň ? - prý se to liší tím, že jeden tvor má pouze jednu hlavu, ten druhý povícero), který se mi tam jaksi nehodí.
 |
| Proč jsem toto fotil ? Poněvadž je to prý projev vandalství z roku 1680. No vida, vandalství tedy není "vynález" naší doby. |
Pod hradem se nachází Perníková chaloupka. Obvykle se takovým věcem vyhýbám, ale tentokrát jsem si řekl, že se na to podívám.
Ujal se nás jeden mladý muž...
... a vysvětlil nám, že pohádka o Jeníčkovi a Mařence se vůbec nezakládá na pravdě a vyprávěl, jak to bylo ve skutečnosti :
Žila byla jednou jedna hodná paní Ježibaba. Poctivě se živila pečením perníku a protože je zapotřebí perník nechat dojít, zavěšovala upečené pečivo na svou chaloupku. Až jednou se objevily dvě nezbedné děti, Jeníček a Mařenka, a bez svolení začaly tento perník krást. Hodná paní Ježibaba to uslyšela, vyběhla tedy celá upocená od své dřiny a ptala se : "Kdopak mi to tu loupe perníček ?"
No a děti lhaly, až se jim od úst prášilo : "To jen větříček, babičko." Po nějaké chvíli ale přece jen zjistila, že jde o nezvedené děti a tak jim chtěla ukázat, jak je práce pečení perníku těžká a náročná. Vysvětlovala jim, jak celý proces pečení probíhá, až děti chtěly ukázat, jak se ještě syrový perník dává do pece. Důvěřivá hodná paní Ježibaba si pro názornost sedla na lopatu a ty děti darebné - ŠUP s ní do pece a dvířka zabouchly !
Takže tyto zlé děti spáchaly tři těžké zločiny :
1. Lhaly
2. Kradly
3. Vraždily
Tak tuto verzi jsem neznal a přišla mi docela logická... :-)
Dále můj Modrý blesk ujíždí do Pardubic.
 |
| Pardubické náměstí. |
 |
| Nádherně zdobené měšťanské domy v Pardubicích. |
 |
| Vzhůru na věž ! |
 |
| Pardubické náměstí z věže. V pozadí Kunětická hora. |
 |
| Pardubice na dobovém obraze. Vlevo v pozadí Kunětická hora. |
Nedaleko zámku bylo Muzeum vojenského umění. Hmmm... Umění ???
 |
| Zámek v Pardubicích. |
 |
| Pardubické uličky. |
 |
| A opět na náměstí. |
Den třetí
Tentokrát jsem přespal opět v lese. Nepočítám li, že večer ještě kolem projelo asi 5 cyklistů, byl tam absolutní klid. Dokonce i v noci, když jsem se probudil, trošku na mne z toho téměř absolutního ticha padla lehce tíseň.
Ráno jsem auto zapíchl v Morašicích a konečně se na kole vydal za dalším poznáváním krás naší zemičky.
Po asi 10 kilometrech jsem projížděl celkém obyčejnou vískou, nebýt jejího názvu :
Tak, a jsem v Chrudimi...
 |
| V Chrudimi na náměstí. |
... a po malé prohlídce města pokračuji po cyklostezce směr Slatiňany.
Ve Slatiňanech je docela nenápadný malý zámek. A vedro jako na Sahaře...
Asi se ze mne brzy stane uvařený jezevec...
 |
| Zámek ve Slatiňanech. |
 |
| Nedaleko zámku. |
 |
| Hrad Lichnice. |
 |
| Výhled z hradu Lichnice. |
 |
| Zámek Žleby. |
A pak už jenom hledat vhodné místo pro přechrunění...
 |
| Na fotografii to není zřetelné, ale na horizontu byl vidět hrad Lichnice. |
Den čtvrtý
Ráno dojíždím do Čáslavi. Chcípl tu pes. Na náměstísi dávám kafe. Přichází mohutný pán a kupuje si obrovskou zmrzlinu. Nezávidím mu ji. Moc na zmrzliny nejsem. Jenomže on ji nemá pro sebe, nabízí ji svému impozantnímu pejskovi.
 |
| I pejsula potřebuje zpříjemnit takový pařák zmrzlinou. |
 |
| Při výstupu na čáslavskou věž. |
Ještě jsem trochu ospalé městečko prošel a pak se posouvám směrem na Český Šternberk.
 |
| Hrad Český Šternberk.
|
 |
| Ještě nezbytné selfie... |
Tady na hradě, trošku bokem od lidí, se seznamuji s majitelem hradu panem Šternberkem. Milý starý pán. Jestli si dobře vzpomínám, říkal, že mu je 82 let.
Zdržel jsem se tady trošku více, než jsem zamýšlel. A navíc, z trvalého horka jsem už docela ucamprtaný. Kašlu na to, jdu hledat místo dnešního spočnutí.
 |
| Našel jsem ho na překrásném místě. Jedinou vadou na kráse bylo, že byť jsem byl od dálnice vzdálen docela hodně kilometrů, v noci mne značně vyrušovala neustálým hlukem provozu... |
 |
| Večerní romantické zátiší... |
 |
| Hrozivě vypadající obloha ráno. |
Ráno projíždím obcí Kácov. A tady "lákavá" nabídka.
 |
| Opravdu lákavá nabídka. |
Dojíždím do Zruče nad Sázavou.
Ani jsem nevěděl, že tady byla velká továrna Baťa, hlavní živitelka tohoto městečka. V poslední době je ale uzavřena a na město padla docela bída. Lidé nejčastěji dojíždějí za prací až do Prahy.
Co na to říct ? :-(
 |
| Zámek ve Zruči nad Sázavou. |
Chvílemi poprchá, ale je to docela v pohodě.
Usedám na kolo a šlapu směr přehrada Želivka.
 |
| Profuním kolem její úpravny vody. To slunce FAKT nemá rozum. Asi si mne chce usmažit. |
Nahoře potkávám "Vodní dům". Hned se tam vydávám. Chodím, různě se chladím. Také procházím a prohlížím si expozici zaměřenou na toto vodní dílo. Teprve když jsem si vše důkladně prohlédl, vidím při odchodu, že se zde platí nemalé vstupné 90 peněz. Ale protože po mne nikdo nic nevyžadoval, ztratil jsem se jako ta pověstná pára nad hrncem.
Dalším mým cílem jsou tzv. Hitlerovy mosty. Bohužel ani na Netu jsem se nedověděl, proč se tak nazývají. Ale dle logiky názvu - asi je nechali postavit za protektorátu. U jednoho jsem byl. Zvláštní. K němu nevedla žádná ani trochu přístupová cesta a ani od něho žádná nevedla. Na fotografii přehrady Želivky výše je vidět jen ten druhý a větší. Já byl pouze u toho menšího, ne tak velkého...
Jízda k němu nepostrádala jisté dramatičnosti. Jak jsem se dověděl v nedalekém Muzeu medu, jsou docela přísně hlídané policií a s oblibou neposlušným průzkumníkům dávají vysoké pokuty. Ale můj průzkum proběhl bez jakýchkoli incidentů...
 |
| Už se vracím zpět. |
Přemisťuji se do města Ledeč nad Sázavou.
A opět stoupám na hradní vež. Ale rozhledy jsou takové nějaké fádní.
V zámku je také ještě bohužel neotevřená expozice "Rychlých šípů a Jaroslava Foglara".
Už je pomalu načase hledat místo ke stanování. A mám štěstí, nacházím opět překrásné a tentokrát i velmi klidné místo, kde trávím noc.
Den pátý
Ráno přijíždím do Humpolce. Známé to místo díky filmu "Marečku, podejte mi pero" (krásný film)
A posléze se vydávám na cestu na kole. K přehradě Sedlice.
 |
| Trasa není právě brnkačka. Vedro opět jako sviňa. |
A poté ke klášteru v obci Želiv.
Začíná pršet, ale sotva vytahuji pláštěnku, tak okamžitě jako na povel přestává. Svatý Petr asi žertuje...
Přijíždím do Pelhřimova.
Město je to opravdu hezké. Ale vedro a pokročilý čas udělalo svoje. Jsem unavený, uvařený, hladový a toužím už jenom zalézt do spacáku.
Nacházím docela hezké místo. Stavím stan a bez odkladu po obvyklé chemické polévce se odevzdávám bohu spánku.
Den šestý
Začínám být již unavený. Ne z cestování, ale vytrvalé vedro si vybírá svou daň. Jsem ucamrptaný a nějaký malátný.
A jsem v Jihlavě. Německy Iglau. Nikdy mne nenapadlo, že to je německý název odvozený od slova "der Igel", tedy ježek.
Na poměrně hezkém náměstí, skrze které jezdí trolejbusy, se nachází OBLUDA. Tedy dříve obchodní dům. (Prior ??)
Mé kroky míří k proslulému jihlavskému podzemí.
Hezké, ale abych byl zcela upřimný, nenadchlo mne. Průvodce se snažil, přidával historky, ale to nic neměnilo na fádnosti tohoto podzemí,
 |
| V kterémsi domě. |
Dalším cílem - Brtnice.
Krásný zámek - ale bohužel ruina. Průvodce říkal, kolik peněz by bylo zapotřebí na záchranu tohoto skvostu. Číslo si již nepamatuji. Ale bylo to hodně přes miliardu.
 |
| Městys Brtnice. |
 |
| Vstup do zámku. |
 |
| Asi nejzachovalejší část interiéru. |
 |
| Jestlipak uhádnete, co je ta skříň zač ? (odpověď níže v textu) |
 |
| Bicykl. No, vlastně tricykl. |
 |
| Fotografie nic moc. |
Odpověď k hádance : Do větší části skříně se dal led a ta menší sloužila podom jako lednička.
Stanování tuto noc byla za celý výlet nejslabší.
Den sedmý
Přijíždím do Třebíče. Nejdříve navštěvuji krytý bazén. Cítím, že potřebuji poněkud důkladnější hygienu. To je BLAHO !
Pak se vydávám na prohlídku města.
A posléze mířím do Dukovan.
Vedro je k zalknutí.
Balím fidlátka a jedu domůůůůůůůů......
