Kotvice (4.5.2019)

Ráno vystrčím čumák z okna a vidím, že svítí sluníčko. Dle předpovědi mělo být škaredě, zima, déšť a nevlídno.
Je zapotřebí využít každé chvíle pěkného počasí. Autem sjíždím do Sedlnic nedaleko Studénky. Tam ho nechávám a vydávám se na malý okruh : Sedlnice, Nová Horka, Albrechtičky, Studénka, Jistebník, Košatka, Albrechtičky, Nová Horka, Sedlnice (na konci je na tachu : 34 km).

Zámek v Nové Horce.

 

Opouštím bránu zámku.

 

Vydávám se směr Albrechtičky.

Dřevěnka v Albrechtičkách s expozicí exponátů dřívějšího způsobu života.

Toto je postýlka. Bohužel to z fotografie nejde poznat, ale roztahováním dvou částí postýlky se tak reagoval na růst miminka.  Jedna stěna se dala také odstranit, takže později se tam mohlo batole dle libosti dostat  ven či dovnitř.

Pamětní deska na základní škole v Albrechtičkách. V současné době je počet žáků na této škole 10.

Na křižovatce mne zaujal ukazatel na naučnou stezku Kotvice. Vzůru tedy ji prozkoumat.

Blížím se ke Studénce

U nádraží si dávám chutný oběd a pak se vracím do Kotvic.

A dále uháním směr Jistebník.

Počasí se pokazilo. Od Beskyd začal foukat ledový vítr a slunce zalezlo do duchen z mraků. Z Jistebníku ujíždím v silném protivětru už nejkratší cestou zpět do Nové Horky. Cestou ještě potkávám odstavené letadlo.

Šup s kolem na Stříbrňáka a hajdy domů.
Pěkný den.

Byl první máj... (1.5.2019)


Bylo brzké ráno – první máj
ranní máj – byl cyklistův čas.
Bicyklův zval k pedálování hlas...

No a já ráno uháním Stříbrňákem do Uničova. Auto ponechávám u prodejny Hruška hned zkraje města. Vsedám na svého drátěného oslíka a vydávám se do centra města.
Ouvej ouvej, na náměstí je nějaký trh. Prodírám se davem se svým oslíkem a koukám do stánků. Dostávám chuť na kávu, tak hledám vhodné místo. Prima, hned před radnicí je stánek, kde prodávají kafe.
Ale, ale, copak to nevidí oko mé modravé ! Taktéž je tu možno si za obnos 40 korun zakoupit vařenou kukuřici. Neodolám a rozšoupávám se. Platím 65 korun českých (jsem to ale tvor útratný...) a usedám na blízké lavičky. Zahryzávám se do žluté laskominy s takouvou vervou, až prskají jednotlivá zlatavá zrna daleko od pusy (samozřejmě na moje oblečení). Ale nevadí, je to fakt dobrota !
Když tu náhle !!!
Přímo za uchem se mi rozeřve velevelký reproduktor a vzduch začíná vřít decibely diska !
Ušní bubínky se mi chvějí v pekelném rytmu, moje čelisti však tomuto tempu nestíhají.
Přece ale jednu výhodu to má. Neslyším vlastní mlaskání. Požitek se však vytrácí. Ještě vysrknu urychleně poměrně dobré kafe a prchám z dosahu tohoto mučícího nástroje !

Náměstí v Uničově.

Náměstí Uničova a jeho blízké okolí už znám z dřívějška. Tak jdu na známá místa a mačkám spoušť kompaktu.

V tomto muzeu jsem už byl.

V tomto ještě ne.

Přibližně po hodině strávené ve městě odjíždím. Jedu krásnou krajinou. Fouká ale docela chladný vítr, asi z Jeseníků, kde jsem v dálce ještě ve vyšších polohách viděl sníh.

Nenásilná jemná krása naší krajiny.

Jak tak šněruji po cestě, vidím jakési sady. Zprvu jsem si myslel, že jde o chmelnice. Při bližším prozkoumání jsem si však povšiml, že nešlo o chmel, nýbrž o nějaké stromy s bílými květy. Nebyl jsem ale schopen rozeznat druh stromů.

Do Úsova to mám asi 5 kilometrů. Ač se to na fotografii nezdá, cesta docela stoupala. Ještě že neslyšíte, jak funím...

Před Úsovem mne zaujme jakýsi kostelík (velká kaple ?) trošku bokem od cesty.

A už si to svištím z kopce do městečka Úsov.

Úsovský zámek. Foceno ze dvorku jakéhosi domku na náměstí.

Uháním si to rozkopanou cestou nahoru k zámku. Focení není samozřejmě důvodem k popadnutí dechu...

Na nádvoří zámku.

V prostorách zámku.

Zloděj krav 1845. Že by tu byla věznice ?

Vstup do sklepení.

Můj nový přítel.

 

Zaplatil jsem vstupné 100 korun a zúčastnil se prohlídky zámku. Hodně hodně hodně vycpaných zvířátek, paroží, motýlů, kukel, červů, rozličných ptáku, naložených hadů a mnoho dalších potvůrek. Fotit nebylo povoleno.

Učebna bývalé lesnické školy.

Učební materiál školy.

Uháním směrem na Litovelské Pomoraví.

Litovelské Pomoraví.

Při dojídání svačiny jsem našel pod odpočívadlem bleděmodrou skořápku. Jakému ptáčkovi asi patřila ?

Vracím se k autu a již bez zastavení mne Stříbrňák odváží k domovu.