Bouzov (27.2. 2016)

Včera byl pátek a byl nádherný chladný den. Když jsem odjížděl z Čeladné, viděl jsem krásně pocukrovaný Smrk i Lysou. Těším se, že i sobota bude taková.
Když se budím, venku svítí slunce a nebe se zdá být modré a bez mraků. Vyjíždím tedy směr Olomouc...

Právě se blížím k podjezdu D1 nedaleko Hranic.

Objíždím Olomouc po obchvatu a uháním na Litovel. Docela brzy vidím sjezd na Bouzov. Sjíždím z dálnice a docela blízko mne zaujal zajímavý kostelík. Nejsem žádný znalec církví, ale tipuji to na pravoslavný.

Kostel v Chudobíně nedaleko Litovle.

Jak tak kolem něho obejduji, vidím ve vitrínce telefonní číslo. Že by ?
Pán na druhém konci "drátu" je velmi vstřícný a říká, že odpoledne by měl čas přijet a mohl by umožnit prohlídku kostela . Je totiž až z Uničova. Hodný to človíček.
Nasedám tedy do Modrého bleska a pokračuji ve své pouti na Bouzov.

Blížím se k Bouzovu.

Jak je vidět z fotografie, pěkné počasí vzalo roha a zase se vkradlo šedavo a nevlídno. Ještě že Modrý blesk tak hezky topí...
Zapíchnu ho pod hradem (Ježkovy voči ! Nemyslím žádného rytíře ale Modrého bleska !) a funím nahoru. No, vlastně ani nefuním, protože každou chvíli zastavuji a beru fotku...

Kampak vedou ta otevřená vrátka ?

Aha ! :-)

Tak zase postupuji výše.

A ještě výše...

Jsem u hradu.

A protože je brána zavřená a hrad nelze dobýt, tak ho alespoň obcházím...

Ještě se chvíli poflakuji v parku před hradem a jdu k autu.

Na hradě všichni spí, je to hrad šípkový...  

Je načase vsednout do Modrého bleska a pokračovat v průzkumu...
Už se těším na smradlavé sýrečky...

Ještě poslední pohled a už se řítím za vůní olomouckých syrečků.

Za chvíli jsem v městečku Loštice. Tady je prý smradlavá cukrárna a jsou v ní pochutiny vyrobené z tvarůžků. Tedy vzhůru vstříc nevoňavým dobrotám !

Vypadá to lákavě ! Jeden by nevěřil, že jde o tvarůžky !

A už mlsám !

Ještě kafíčko a šupajdy do muzea.

Dle krátkého filmu, který je zpracován s lehkostí a humorem, se tady v tomto kraji vyráběly tvarůžky snad v každém druhém obydlí.  Ale nikoho prostě nenapadlo, že by to mohlo být vhodným vývozním artiklem za humna. Až tak jednou jel pan Wessels se sýrečky někam na trh a potkal poutníka z kterési dědiny a ten Wesselse "naočkoval"... A bylo to !

Jeho firmu navštívil i Sigmund Freud a také si dopisoval s Edisonem. A ten mu poradil i pár vylepšení.
Tak, ještě pár fotek z muzea.

Jedna z prvních forem na tvarůžky.

Takže v této formě se vytvoří kroužek z tvarůžkové a ještě nezralé hmoty. Ještě je nutno do něho nadělat otvory. To prý, aby to lépe zrálo.

Výroba otvorů v pravých tvarůžkách. :-)

Tady šlapu tvarůžkovou hmotu a dosahuji aktuálního výkonu "šampion".

V takových trojitých přikrývkách se tvarůžky uchovávají...

Hmmm...

Máte také chuť, že ?

A už se blížím k východu. Tam je na podstavci pamětní kniha.

Čas pokročil, ještě si prohlížím městečko a pak stáčím čumák auta opět k Chudobínu.
Pan farář přijíždí téměř současně. A vydáváme se na prohlídku pravoslavného kostelíka.

Sympatický člověk mi povídá o církvích, jejich odnožích a po chvíli se mi to všechno v hlavě víří a rotuje tak, že už nerozumím ani tomu, čemu jsem předtím rozuměl. :-)
A jak si tak povídáme,  zjišťujeme, že jsme vlastně spolužáci z Vysoké školy báňské !!! Na přednášky jsme chodili v prvním "járu" společně, spolužák se pak ale odklonil a vydal se cestou nově otevřeného oboru.
To je ale náhoda ! Osudy člověka jsou velmi často dost zašněrované !

Asi po dvou hodinách se s ním loučím. Pokud bude číst tento Blog, ještě jednou bych mu chtěl tímto poděkovat za vstřícnost a ochotu. Děkuji !

Čas se naplnil a já se vydávám domů.
Přeji všem pěkný den.

Osvětimské memento (20.2.2016)
V Osvětimi jsem už kdysi dávno byl. Přesto jsem se rozhodl se tam opět podívat a své dojmy zdokumentovat.
Vyjíždím kolem půl sedmé ráno. Všude mokrý sníh, asi 1 stupeň nad nulou, šedavo, nevlídno...
Modrý blesk uhání směr Frýdek Místek, za Českým Těšínem vjíždím do Polska. Osvětim by neměla být příliš daleko, trasa se mi zdála dle Netu zřejmá a jednoduchá...
Ale ouha !
Přes noc docela intenzivně sněžilo a na dopravních značkách je vrstva sněhu a nejsem schopen z nich nic vyčíst...

Sníh na značkách.

Navíc uháním po silnici I.třídy a nejsem si jistý, jestli tady v Polsku nejsou zpoplatněny...
Pokuta se mi fakt platit nechce !
Dále ujíždím směr Bielsko Biala a Osvětim hledám spíše citem.

Pak se ale objeví tu a tam nějaký ukazatel na Osvětim, který je sice špatně, ale čitelný. Co mi docela vadí je, že oproti našemu dopravnímu značení tam neuvádějí vzdálenost...
Ale nakonec vjíždím tohoto malého města a ptám se na Auschwitz. Starší muž vychrlí na mne polsky zřejmě asi popis trasy, ale kromě slova "rondel" jsem prakticky nebyl schopen nic pochytit.
Hmmm...
Ale přece alespoň kousek jsem se posunul.
O tři minuty později se opět dotazuji asi 18-leté děvčice. Hovoříme spolu anglicky, děvčica evidentně ovládá angličtinu docela dobře, takže ke koncentráku přijíždím už bez potíží.
A hned mi tam nějaký mladý muž ukazuje, ať vjedu na placené parkoviště.
To víš, že jo !!!
Platit za parkovné !
To by se vám vydřiduši líbilo !

A tak auto parkuji asi 5 minut chůze na parkovišťátku u jedné firmy.

Chvíli zjišťuji situaci a asi za 15 minut jsem v muzeu. No, tento název se mi nelíbí, ale nevím, jak to lépe nazvat. Vstupné neplatím. Je to free.

Žádné údaje uvádět nebudu. Všude je informací dostatek. Pouze k některým fotografiím připíši případně nějakou krátkou noticku.

Jak idylické !

Jména, jména, jména ...

Obrovské listy plné jmen.

Stránky té hrozné knihy.

Jedna strana této knihy. Jenom jména s datem a národností.

Stíny bytostí...

Není co dodávat !

Je před třetí hodinou. Vracím se k autu, pojím anglickou slaninu a zapíjím ji stále ještě teplým čajem a kávou a vydávám se k domovu...

P.S.
Zcela záměrně jsem se vyhnul krutým obrázkům...