Autem do Fulneku

Autem do Fulneku
Tak zase u nás byla Anička s Dankem. Pro neznalé naší rodiny - Anička je moje dceruška a Danko sympatický chlapec, který s ní chodí. Dny, které byli u nás, jako vždy rychle uběhly a v neděli je vezu do Studénky na vlak. Samozřejmě mi to "šrotí" v prázdných krabicích. Když už se pojede autem, co kdybych si nějak důkladněji prohlédl Fulnek ? Tentokrát bez kola. Je fakt, že ve Fulneku jsem byl už na kole mnohokrát. Ale víte jaké to je. Je li člověk na kole, nemůže se příliš zdržovat, domů je to odtamtud nějakých 35 km...
Tak jo. Auto "zapíchnu" u zdravotnického střediska nedaleko nádraží. Je vedro, že by ani žádné potvory z rovníku nevyhnal. Během cesty autem bez klimatizace jsem se prima umyl ve vlastním potu. Čůrky mi stékají po hrudi, na pažích se lesknu jako naolejovaný...Pot stéká i do očí, což se projevuje jako hlavní potíž. Oči pak nepříjemně svědí, až řežou. Naštěstí v kapse svých kraťas objevuji sice již značně použitý kapesník, kterým si pravidelně stírám vlhkost ze svých tělesných částí. Po 30 minutách je mokrý, že by se dal kroutit.
Tož a jsem tady !
Kráčím  hned nahoru nad náměstí.

Radnice ve Fulneku.

O kousek výše.

Pak scházím kolem kostela Nejsvětější Trojice dolů na náměstí. Od poloviny 18.století se věří, že Panna Maria roní slzy a začaly sem proudit davy poutníků. V kostele byla nějaká milá paní, fotografovat mi však nedovolila. A já si žádných slz nevšiml... Hmmm...
Zato schody od kostela dolů jsou docela fotogenické a tak je hned zvěčňuji...

Jdu tedy dále a přicházím k velmi honosné a hezké budově

Je to dům Jednoty bratrské, dneska muzeum a Památník Honzy Komenského. Beru za kliku, je zavřeno. No nic, zase tu nic neuvidím...Zato vedlejších dveřích útulná kavárnička (a hlavně je v jejích prastarých zdech příjemný chládek), takže se rozhoduji utratit 30 korun za kafčo. Je tam i socha našeho Učitele... Ach jo Honzíku, kdybys viděl to školství dneska, asi bys nebyl moc veselý...

Jan Amos Komenský v kavárně.

Tak si sedím ve společnosti pana Komenského, povídám si s ním a stěžuji si na poměry ve školství. Pan Komenský tiše poslouchá, neříká nic. Asi je mu z toho také smutno, protože  se tváří velmi vážně, skoro až zadumaně. Občas mlčím i já a dívám se ven do slunečního pekla...

Pohled z kavárny přes hřbety moudrých knih na náměstí.

Po 40 minutách se s ním (a také s mladou servírkou) loučím a jdu vstříc novým fulneckým zážitkům. Zatím mám pocit, že tady snad "chcípl pes"...
Další mé kroky vedou napříč náměstím k radnici. Dneska se docela často setkávám s tím, že radnice umožňuje výstupy na věž za celkem přijatelný peníz.
Hned u vchodu vidím nějaké fotografie z konce druhé světové války, takže je okamžitě "opajcuji". Pracovnice na recepci mi zdvořile ale jednoznačně říká, že tady žádná možnost výstupu na radniční věž není.
Škoda.

Takže teď uvádím některá svá fota s těmi opajcovanými....

Pohled na zámek dnes....

... a po roce 1945 !

Pohled z podobného místa, ze kterého jsem fotil Fulnek dneska...

Během druhé světové války byla velká část středu města v podstatě srovnána se zemí....
Nevím, jak to působí na vás. Na mne ale hrozně ! Mám pocit, že lidské plemeno je prostě nepoučitelné !!!  Asi své další názory psát nemusím...

Tak ještě kolečko po náměstí. Fotografuji kašnu se sv. Sarkandrem.

Poněkud morbidní výjev výslechu Sv.Sarkandra.

Mé znalosti náboženství se blíží nule. Takže opět přichází na řadu Net. A co se dovídám ?
Začátkem 17. století, kdy získali protestanští stavové moc, se ocitl duchovní Sarkander ve velkém nebezpečí - byl podezříván, že v Čenstochové dojednal pomoc císaři Ferdinandovi. Pokusil se sice uprchnout, ale byl u Troubek dopaden a pohnán před povstalecký soud. Byl vyslýchán právem útrpným (co jiného, než mučení, mučení, mučení...) a nakonec, aniž něco přiznal, zemřel...
Tož tak...

Ještě obcházím kolem náměstí a cvakám spoušť svého kompaktu...

Na náměstí skutečně leží chcíplý pes (pusto a mrtvo). Vzpomněl jsem si, že na druhé straně silničního tahu je také něco.
Pot ze mne lije, když kráčím k dětskému domovu "Loreta". Krásná budova.

Dětský domov Loreta ve Fulneku.

A hned vedle kapucínský kostel sv. Josefa.

Tak mi zase vrtá hlavou, kapucíni. Že by proto, že nosili kapuce ? Tak zase Net :
Je to z italského "capucio" a toto označení vzniklo z původně posměšné přezdívky - ti s kapucí - měli výrazně dlouhou a špičatou kapuci na řeholním hábitu, která je odlišovala od zbývajících dvou větví františkánského řádu.

Pohled od Lorety na zámek.

A po vstupu do zahrady pod Loretou.

A teď už "uháním" zpět přes komunikaci prohlédnout si

zámek.

Pohled do útrob zámku klíčovou dírkou. FAKT !

Zámek je však pro běžného smrtelníka, jako jsem já, nedobytný, tak jenom zvenčí...

Fulnecký zámek.

Zkoušel jsem ho i fotit ze směru příhodnějšího, jenomže těžká technika rozestavená po nádvoří jaksi neseděla do mého fotografického cítění, takže byť jsem fotografoval, nechce se mi rušit dojem těmito snímky...

Začínám být z horka nějaký uondaný. S tričkem neustále vlhkým od potu jdu k poslední své fulnecké zastávce. K tanku, stojícímu u bývalého podniku ROMO Fulnek.

Tak a balím fidlátka. I když jsem autem, mám toho plné kecky. Také má záda se už dosti zřetelně ozývají a nabádají mne : "Jeď domů ! Dej si pivečko, lehni do svého brlohu a spokojeně si vzdychej !" Samozřejmě jsem uposlechl tohoto volání. :-)

Procházka Novým Jičínem

Bydlím 12 kilometrů od Nového Jičína a tak si říkám, trošku si ho prošmatlu a pofotím. Takže jsem si vzal svůj kompakt Olympus a vydal se tam. Následující řádky a fotografie si nečiní nárok o historický či jiný popis. Jde jenom o pohled laika na toto město.

Stará pověst říká, že název města pochází od jeho zakladatelky Jitky, která byla dcerou majitele nedalekého hradu Starý Jičín a šlechtické sídlo se kdysi nazývalo Jitčin hrad. Skutečnost je prý snad odlišná. Jičín, to je spojení s divočinou, se starým slovanským slovem, které znamená divočáky a husté nepropustné hvozdy. A to se zachovalo ve jméně jednoho z nedalekých kopců - Svinec.

Historie města je úzce spjata se soukenictvím a kloboučnictvím (Tonak), ale to vše si každý může nalézt na Netu či v odborné literatuře...
Nespornou dominantou města je Žerotínský zámek, kde mimo jiné nalezneme také muzeum klobouků.

Tuto fotografii Žerotínského zámku jsem ofotil v muzeu. Snad jsem neporušil nějaká autorská práva.

Žerotínský zámek dnes.

Mimochodem, Žerotínové přestavěli původní tvrz na tento zámek a upřednostňovali Čechy před Němci např. tím, že je obsazovali do úřadů.
Muzeum klobouků jsem samozřejmě také navštívil, ale protože fotografování v něm mi bylo zapovězeno, kromě místa, kde jsem si mohl vyzkoušet mnoho druhů klobouků, tak z něho nevlastním žádné fotografie. Případným čtenářům tohoto Blogu ho vřele doporučuji. Má mnoho částí a netýká se pouze klobouků ale i dalších zajímavých témat.

Švihák kloboukový.

V muzeu se seznamuji s mužem, asi 35-letým, se kterým nacházím společnou řeč a docela dlouho si povídáme o Karlu Mayovi a jeho knížkách. Asi jsem stoupl v jeho očích, když jsem mu říkal, že jsem Vinetoua četl v originálu... Snad nejsem příliš ješitný, ale dělalo mi to dobře...  :-)
Po docela příjemném povídání jsem od něho dostal jednu volnou vstupenku do muzea.

Tak, a jsem venku. Stojím před zámkem a zaujaly mne jeho odlesky v oknech.

Ještě se trošku projdu areálem zámku...

V té lampě se zrcadlí zuřivý fotograf ...

... a už si to průchodem šmaruji na náměstí.

Ale než se tam objevím, vidím informační vývěsku.

Není nad dobré informace.

Tady si fakt dlouho povídaly dvě ženy. Já doufal, že alespoň trošku změní polohu, aby byly jejich postavy v odlesku odděleny. Marně...

Z podloubí na náměstí.

Nedělní ráno na novojičínském náměstí.

Po neobyčejně namáhavé procházce jsem si sedl a začal baštit svačinu. A sotva jsem měl pusu nacpanou, zaujalo mne děvčátko, které tady bylo s tatínkem. No řekněte sami, nefotili byste také?

Jak tak bloumám náměstím, čtu na dveřích "Staré pošty", že je tam výstava. Je 5 minut před zavírací dobou. No zkusím to. Paní uvnitř se sice tvářila poněkud rozpačitě, ale vpustila mne ještě a dokonce nechtěla, abych platil Jsem to ale dítě štěstěny ! :-) A dokonce mohu fotografovat !

Pěkné, ale i když jsou obrazy prodejné a skutečně se mi líbí, nekupuji žádný...









Ještě přidám nějaké fotografie z letošního jara...

A také přidávám nějaké dobové fotografie z Netu.

Ta třetí lehce vystouplá budova od kostela je "Stará pošta".

To je už druhé město, o kterém zjišťuji, že jeho náměstí se jmenovalo za okupace "Adolf Hitler Platz".

Pak ještě uličkou ke kostelu....

Ještě zajdu ke kostelu "Španělská kaple" naproti nemocnice. Ten je však neprodyšně uzavřen a ani klíčovou dírkou nemohu nic vidět. Škoda, tak alespoň zvenku...

Kostel "Španělská kaple".

Jak jsem se dověděl na vševědoucím Netu, tak název kostela "Španělská kaple" vznikl tak, že byl postaven nad společným hrobem císařské posádky, která byla roku 1621 zákeřně pobita vojskem protestantského krnovského markraběte. Velkou část císařské posádky tvořili neapolští vojáci (Neapolské království bylo tehdy součástí španělských držav) a odtud vznikl zlidovělý název "Španělská kaple".


Blíží se večer a ač se to nezdá, jsem i docela uťapkaný. Uháním domů...