Z Horní Suché do Horní Suché....

V neděli 14.6.2015 mám na stolku vedle postele dva budíky natažené na 4 hodiny ráno. Prý jsem se zbláznil... O tom dost pochybuji... Blázen jsem už dlouho.... :-)
Tělo se mi podařilo zprovoznit celkem bez větších potíží. Asi je to tím, že jedu na výlet a ne do práce...

Upevňuji svého bejka opět na střechu auta a před pátou ráno vyrážím. Projíždím kolem Žermanické přehrady. Tož, když už jsem tady, vyjíždím na hráz, auto nechávám odpočívat a jdu se projít po hrázi. Tak brzy ráno snad hadi nehrozí... (viz Kružberk)... Samozřejmě něco dokumentačního fotografuji...

Hráz Žermanické přehrady.

Pohled na vodní plochu z hráze.

Žermanická přehrada byla postavena z důvodu potřeby vody pro NHKG. Pro ročníky s nižším číslem věku - Nová Huť Klementa Gotwalda
Našel jsem si něco na Netu o stavbě hráze :

První přípravné práce byly zahájeny již koncem roku 1950 a od března 1951 provádí stavební práce Ingstav Brno. Dne 16. června 1950 se začalo s výkupem nemovitostí zatopených přehradou. Nabízené ceny byly však nízké a vedly k všeobecné nespokojenosti.
Délka hráze v koruně 502m
Max. výška hráze 32 m

Pohled z budoucí hráze na ještě nezatopenou část (Soběšovice).

Napouštění začíná, starý soběšovický kostel čeká na demolici.

Staré Soběšovice.

Pohled od starého soběšovického kostela na rozestavěnou hráz - září 1955.

Další zastávka je u Těrlické přehrady. Ale ta mne příliš nezaujala. Sedám tedy opět do svého auta a vydávám se do cílové stanice, kde hodlám vyrazit na bejkovi. Do Horní Suché.

Kolo je dole, auto uzamknuto a vyrážím tedy na cestu. Krajina je taková nějaká industriální. Všelijaké domky, firmy, spoustu povalujícího se odpadu... Ubírám se směr Orlová, několikrát jsem tam sice byl, ale upřímně řečeno, vůbec ji neznám. Docela jsem zvědavý na místní část Orlové - Poruba. Doslechl jsem se, že jsou tam nějaké potíže s obyvateli.....
Přijíždím tam a vidím hezké úpravné sídliště. Také mne zaujala kolonie bývalých hornických domků. Ty domky se mi zdály docela veliké a i přesto, že již asi mnohé prožily, docela zachovalé.

Hornický domek v Orlové.

Pak projíždím novou částí Orlové. Možná je to na obývání příjemné město, ale nepociťuji z něho žádnou osobitost, žádné kouzlo....
Vrtalo mi hlavou, proč novější část Orlové postavili docela daleko od té původní Staré Orlové. Teprve v Doubravě mi jeden člověk vyprávěl, že je to proto, že Stará Orlová je celá poddolovaná a že nebyla na tomto místě povolena výstavba nové části. Tudíž ji museli postavit tam, kde nehrozilo propadání...

Stáčím  řídítka na Starou Orlovou, která je od té novější vzdálena asi 5 kilometrů. Okamžitě na mne dýchne její charizma....

Stará Orlová.

Na tom plácku vystupovalo z dlaždění něco, o čemž mi logika říkala, že by to měl být orel. Dokonce jsem si vylezl i na ten patník poblíž, abych to z větší výšky mohl pozorovat, ale orla jsem prostě nerozpoznal. Teprve doma na Netu jsem se ujistil, že to měl být skutečně orel.... Hmmmmm....

Ve Staré Orlové prý byly také nějaké hezké hornické kolonie, které však byly bohužel "vybydleny" a následně musely být zlikvidovány... :-(

Interiér kostela ve Staré Orlové.

Věž tohoto kostela.

Orel či orlice ve výzdobě kostela.

Když jsem koukal na tohoto orla, šla kolem nějaká žena s asi 5-letým dítětem. Zeptal jsem se jí tedy, jestli neví, proč se Orlová jmenuje právě Orlová. Krátce mi povyprávěla příběh. Ale přiznám se, že jsem z jejího povídání nebyl příliš chytrý. Tak jsem doma nažhavil Net, ale i zde mi ten příběh připadal nějaký podivný. Takže se ho pokusím zrekonstruovat z vyprávění té ženy a toho, co jsem se dověděl na Netu. Pokud to nebude zcela přesné, prosím o shovívavost.

"Žil byl, za dávných časů, kníže Mešek, který sem, do hlubokých hvozdů bez lidských obydlí, zavítal i se svou družinou po divokém honu. Kněžna tady uzřela velikého orla (kde se tu ta těhule vzala na divokém honu ???), který se vznesl k nebi z mohutného stromu a upustil něco bílého, snad hostii, a hned poté se čas kněžny naplnil a ona porodila budoucího knížete Kazimíra. 
Mešek poznal, že to bylo znamení shůry a nechal zde vybudovat nejdříve kříž a posléze kapličku, kolem které se později usadili lidé a tak vznikla Orlová.."

Z této lípy vzlétl orel z pověsti.

No, takto nějak jsem to pochopil...

Přemítajíc nad příběhem jsem se pomalu ubíral k dalšímu cíli svého putování, ke Karviné.
Projíždím poměrně hezkou krajinou, ve které se tu a tam objevují zvláštní laguny, které  doma u Kopřivnice neznám. U jedné takové jsem zastavil (nedaleko obce Doubrava) a šel jsem se s ní trošku blíže seznámit. Do nosu mne udeřil zápach hnijícího bahna.

Laguna u Doubravy.

Ale copak to na mne čučí z tůně !

 Všude kolem létá velké množství vážek. Tolik jsem jich na jednom místě ještě ve svém životě neviděl. Kdybych tak měl sebou patřičné fotovybavení....
Už odjíždím když tu něco zachytím bočním zrakem ve vzdálenosti asi 50 metrů v úzké příkopní vodě....
Ano, jsou tam labutě ! Když se mi podaří ještě lépe zaostřit v ostrém slunečním svitu, rozeznávám i pět hezkých šedivých káčátek... zastavuji tedy, vytahuji fotoaparát a fotím...

Agresivní labutě.

Jo, jenomže labutě, tedy hlavně ta lehce větší, přistála u břehu hned vedle mne a vyhrůžně na mne syčela. Labuť je docela velký pták, ale myslím, že na břehu mne snad nenapadne. Tak jsem tam stál, fotografoval a čekal jsem, co se bude dít. Nedělo se nic, tedy nepočítám-li její varovné syčení.
Asi po pěti minutách to mne i ji jaksi přestalo bavit, já sedl na svého bejka, labuť se otočila a dál si mne už nevšímala...

Šlapu si to směr Karviná různě točitou cestou a už přijíždím do Doubravy. (doubrava - typ lesního porostu - viz Wikipedie)

Z Netu :
"Předpokládaný vznik názvu vsi :
Povinností panských kanceláří byla evidence počtu nevolníků, jejich rozmístění podle místa zabydlení. Pro lepší orientaci byli panští písaři nuceni rozlišovat nevolníky podle místního poznávacího znamení. Tím byl u prvních osadníků na místě nynější Doubravy dubový les, neboli "dúbrava". Tohoto označení pak panští písaři při záznamech používali. Při rozšíření samoty na vesnici již toto jméno zůstalo."

Návsi obce vévodí pěkný kostelík.

Kostel v obci Doubrava dnes.

A dříve :

Stojím u něho a moc se nehodlám tady zdržovat. Vedle kostela stojí dva muži a debatují.
Po nějaké době se s nimi dávám do řeči a jeden z nich mne zve si prohlédnout zdejší faru a poté i kostel. Je to velmi sympatický a ochotný člověk. Zřejmě má tady pod palcem tyto dva objekty.
To se člověku hned tak nenaskytne a tak s díky přijímám.

Nejdříve jdeme na faru, která je udržována v duchu první republiky. Muž mi dává do ruky krabici, ve které okamžitě rozpoznávám prastarý fotoaparát.

Na komodě stojí původní Jezulátko z kostela.

Voskové Jezulátko.

Nevím, jestli si to pamatuji úplně přesně. Kostel měl původně tři zvony, dva z nich však padly za oběť válečnému šílenství, pouze jediný byl zachráněn.

Zachráněný zvon.

Detail zvonu.

A ještě nějaká fota interiéru kostela.

Interiér kostela v Doubravě.

Po dostavbě kostela nebyla do něho zavedena elektřina a proto zde nalezneme ještě původní objímky pro uchycení svíček.

Čilá hornická činnost se bohužel projevuje i na zdivu a podlahách kostela. Nevím však, nakolik vážné to je...

Pukliny ve vzácné podlaze kostela.

Děkuji panu Liborovi (?) a jdu si ještě po nabytých informacích prohlédnout obec.

Obecní úřad dnes.

... a kdysi.

Tak se opět vydávám na cestu. Do Karviné to mám nějakých 5 kilometrů.
Po výjezdu z obce mám po levé straně docela velké jezero či lagunu, zvanou Kozinec, kde se nacházela část obce Doubrava. Dnes z jezera trčí pouze suché stromy...

Chvíli musím jet po docela frekventované silnici, pak sjíždím na cyklostezku podél Olše a posléze se dostávám do Karviné.

Ejhle, dům, kde se asi již v brzké době ubytuji ... :-)

V jedné hospůdce si dávám za 89 korun vydatný oběd a pak se jedu podívat na zámek a náměstí.

Zámek v Karviné Fryštátě.

Náměstí tamtéž.

Také si prohlédnu kostel. Je moc hezký a uvnitř hrají varhany. Docela dlouho poslouchám důstojné tóny....

Interiér kostela ve Fryštátě.

Ale je už načase se vracet. Karvinou opouštím přes most, který byl postaven v roce 1925.
V roce 1997 při stoletých povodních chybělo málo a byl by zaplaven. Most byl již v dost zchátralém stavu což bylo zapřičiněno i silniční dopravou. Most byl zvýšen kvůli povodním o 2 metry. Oprava stála 25 mil. korun a po opravě je most přístupný pouze pro pěší a cyklisty.

Za Karvinou.

Karvinská krajina.

Slunce tedy dneska peče ! Uháním dále. Omylem si ještě asi 5 kilometrů zajíždím ale konečně nacházím šikmý kostelík - tzv. českou Pisu. Nachází se v Karviné Doly a je odkloněn díky důlním vlivům o 6,5 stupně a poklesl o 34 metrů. (sakriš, to je tedy dost !!!)

Kostel sv. Petra z Alkantary, tzv česká Pisa...

Česká Pisa z doby , kdy ještě nebyla Pisou....

Voda ve flašce žádná... vysušený jako treska uháním do Horní Suché. Po příjezdu se ještě stavuji do cukrárny. Skoro na jeden zátah "vyžáhnu" půllitr "fofoly", sedám do auta a mířím domů. Už toho mám plné kecky....