Z Kajlovce na Krnovsko
Den prvý
Tak, a je tu začátek srpna roku 2015. Počasí je stálé a nádherné. Kolo i Kloudík nervózní. Je zapotřebí někam vyrazit. Telefonuji do Kajlovce u Opavy, zda li je tam jedna chatka volná pro cyklotuláka. Je. 180 Kč za noc. Nic levnějšího už asi těžko najdu.
Odpoledne tedy naložím své tulácké potřeby, jako je několik triček, dvoje kraťasy, hygiena a hlavně papu, foťáky a kolo do a na svého Modrého bleska a vydávám se směr Kajlovec.
Cestou ještě zastavuji v Kuníně u Nového Jičína. Vidím totiž, že kostel u zámku je otevřený a doposud jsem v něm nebyl. Tak to jdu občíhnout. Ne, že bych tolik toužil po interiérech kostelů, stejně bývají pořád na jedno kopyto, ale tak nějak z principu si myslím, že bych ho měl alespoň vidět...
 |
| Interiér kunínského kostela. |
Venku opět horko k zalknutí, uvnitř přííííjemný chládek. Zato auto po návratu... Škoda, že to teplo nejde uskladnit třeba v pytli a v zimě si ho odpouštět...
Cesta do Kajlovce proběhla bez jakýchkoli dalších příhod.
 |
| Kemp v Kajlovci. |
Nejnutnější bebechy jsem úhledně pohodil do chatky, sundal kolo, mezitím se sluníčko už sklánělo do svého brlohu na západě, takže nejvyšší čas sjet do Hradce n.Moravicí.
Jooo, dolů jsem frčel jako skutečný bajker. Ještě vyfunět k zámku...
 |
| Erb na červeném zámku v Hradci n.Moravicí. |
Už jsem tento zámek fotil tolikrát. Ale opět jsem jím uchvácen a fotím zase.
 |
| K Bílému zámku. |
 |
| Červený zámek. |
 |
| Na nádvoří. |
 |
| Tato Bílá věž byla původně vodárna. |
Tak, je načase se vrátit do své chatky. Po návratu zpět si ještě v místním bufíku dávám pivo. Sice lahváče, které jsem si přivezl jsou levnější (5,90), ale snad nebudu moc hřešit, když utratím 25 penízků. No a pak už sebou plácnu do postele...
Den druhý
Ráno je překrásné, ostatně jako celé letošní léto. Po krátké snídani upevňuji kolo na střechu auta a takto obtížen mířím do Úvalna mezi Opavou a Krnovem. Odtud mířím na hrad Šelenburg, nebo také Cvilín, dle jiných pramenů. Jedu do mírného kopce, teprve poslední, asi 30 minutový úsek, tlačím kolo do docela ostrého kopce. Uff, uf.... Vzhledem k počasí - nevím kolik je stupňů, ale odhaduji to přes třicet a je dusno - se "vela" potím.
Konečně jsem nahoře. Tričko úplně mokré, sám přes sebou se snažím skrýt funění... :-)
Tento hrad musel být vskutku mohutný !
 |
| Hrad Šelenburg. |
 |
| Vědátoři se domnívají, že asi takto nějak vypadal. |
 |
| Zbytky věže. |
Pověst vypráví, že z hradu vedou dvě tajné podzemní chodby. Jedna do Krnova, druhá přes Opavu do Hradce nad Moravicí.
Další pověstí je příběh nešťastných novomanželů, kteří na již zpustlém hradě Šelenburku (dle nejstarších listin Cevelín) nalezli smrt v rukách loupežníků...
Tak, sjíždím zase těžce nastoupané metry dolů. A po chvíli zase nahoru. Ke kostelu Panny Marie Sedmibolestné.
Jsem já to ale tvor, proč Sedmibolestné ?
Takže po chvíli hledání na Netu :
Kromě Krista Panna Maria nejvíce trpěla a lid chtěl vyjádřit tuto plnost bolestí číslem sedm. (sedm v biblické řeči znamená plnost, dokonalost).
Sedm bolestí :
1. Když Ježíše zajali a bičovali.
2. Když Ježíše předvedli před Piláta a odsoudili.
3. Když vyřkli nad Ježíšem ortel smrti.
4. Když Ježíše přibili na kříž.
5. Když Ježíš vypustil ducha na kříži.
6. Když Ježíše sňali z kříže.
7. Když Ježíše uložili do hrobu.
Tak jsem zase o něco chytřejší.
Kostel je otevřený, takže se opět do něho hrnu.
 |
| Interiér kostele na Cvilíně. |
Jak si tak prohlížím tu nádheru uvnitř kostela, nedaleko vchodu vidím otevřené dveře a za nimi točité schodiště. To bych nebyl Kloudík, šup dovnitř a již si to vykračuji nahoru a těším se, že něco uvidím a vyfotím. Vyšel jsem asi dvě patra, tam uzamknuté dveře. No nic. Pomalu scházím opět dolů.
Jenomže co to, slyším chrastění těžkého zámku. Kruciš, to by tak bylo, aby mne tu uzamkli ! Pádím tedy dolů, točité schody beru po dvou, riskuji, že se dolů skutálím. Do toho volám : "Nezavírejte, su tady !"
Ticho.
Sakriš, sakriš, sakriš !
Konečně jsem dole a skrze mřížované dveře vidím, že nějaký mladý muž se již bere zavírat vnější vchodové dveře ! Zalomcuji již zamknutými dveřmi od schodiště a znovu volám.
Sláva ! Uviděl mne ! Odhaduji ho na mladého kněze. Omlouvám se. Říkám, že jsem si myslel, že když je tam odemčeno, že se tam mohu podívat. Mladý muž se naštěstí usmívá a tak se s ním s díky loučím.
Zachráněn si jdu prohlédnout křížovou cestu u kostela. Scény jsou malovány na plechovém podkladě.
 |
| Jeden ze 13 obrazu křížové cesty u kostele Panny Marie Sedmibolestné. |
Nerozumím umění, ale obrázky mi připadají, jak to jen nazvat, naivní. A znalec umění by mne jistě poučil.
Díval jsem se na obrázky naivního umění a nevím, zda li se to dá tak nazvat. Co myslíte vy ? Asi ne, viďte ?
 |
| Obraz od paní Jany Chroustové. |
Jdu se podívat na rozhlednu, která stojí nedaleko. Byla postavena v letech 1901-1903.
Původní výška 35 metrů, dneska 29.
 |
| Tak to je ona, krasavice... |
Po zaplacení 20 korun si to pět funím nahoru po dřevěných schodech.
 |
| Schodiště v krnovské rozhledně. |
A jsem nahoře :
 |
| Pohled z rozhledny na kostel Panny Marie Sedmibolestné. |
Rozhledy, jako vždy při teplém počasí, jsou ztíženy jemným oparem, který je nad krajinou. Ale i tak je to krásné.
Tady se seznamuji s mladou turistkou (odhaduji to tak na 30 let) z Brna. Asi má nějaký problém s nohou (kyčlí ?), protože ji chůze dělá potíže. Je ale veselá, upovídaná a vlastně ona se seznámila se mnou - chtěla, abych ji vyfotografoval. Říkala, že hodně navštěvuje krásy naši zemičky, ale z finančních důvodů pokaždé vyjíždí z Brna. na ubytování někde prostě nemá peníze, ale že prý dráhu má nějak hodně levnější...
 |
| Krnov z rozhledny na Cvilíně. |
Dole pod rozhlednou sedám na svého bejka a již si to svištím z kopce dolů do Krnova. Dole hned vidím nádherný dům, na desce umístěné na jeho průčelí se dočítám, že jde o bývalý střelecký dům.
 |
| Bývalý střelecký dům. |
 |
| Střelecký dům. |
Na Informacích mi říkali, že stojí za to navštívit muzeum ve Flemmichově vile. Tak tam uháním.Tam kraluje bývalý učitel a také ředitel kterési střední školy (myslím že v Krnově), takže velmi rychle nalézáme společnou řeč. Velmi sympatický a ochotný pán mi povídá o této vile, o jejích majitelích a také upozorňuje na zvláštnosti.
Tak se vydávám po okružní prohlídce. Je to moc hezké, navíc nahoře v prvním patře výstava fotografií. Dva autoři (nebo spíše autorka s autorem) mne skutečně dostali. Ta paní, jméno si už nevzpomínám měla fotografie, které přesně odpovídaly mému naturelu. A ten pán - záběry ptáků a přírody vůbec. Opravdu na VELMI vysoké úrovni a krásně vystižené. Jenom člověk, který se vážně zabývá fotografií dokáže pochopit, kolik úsilí, kolik rán strávených v přírodě, kolik nepovedených snímků a kolik námahy, je skryto za jednou jedinou povedenou fotografií třeba ptáčka koupajícího se v potoce....
 |
| Flemmichova vila. |
 |
| A okna zřejmě bývalé toalety. |
 |
| U tohoto okna mi pan učitel říkal, že se diví, že tato říšská orlice tu vydržela až do dneška. |
A poté opět přes náměstí....
 |
| Krnovské náměstí. |
... do kostela sv. Martina. Dá se prý vyšplhat na jednu z jeho dvou věží.
Jo dá, ale jenom prý v sobotu. Takže dneska jenom jeho prohlídka uvnitř a z vnějšku....
 |
| Interiér kostela sv.Martina v Krnově. |
 |
| A jeho exteriér... |
Vedro je jako sviňa, jdu se počachtat k vodotrysku, jako ty děti na snímku...
... a hned je mi lépe. :-)
Tak ještě se stavím do Krnovského zámku. Jen tak. Už jsem tam byl, tak jenom nakouknout.
Tady je pár obrázků z krnovského zámku.
No, pomalu je načase se vracet. Takže kolem Petrova rybníka uháním zpět k mému Modrému blesku.
 |
| Petrův rybník u Krnova. V pozadí vidíte kostel i rozhlednu na Cvilíně. |
 |
| A již nedaleko od svého auta vidím nápis na hospodě. A souhlasím s ním.... |
Den třetí
Ráno opět nádherné. Naházím věci na kolo a vydávám se do Hradce, kde se napojuji na cyklostezku do Opavy.Jedu podél Moravice. Při takovém počasí je člověku hned veseleji.
 |
| Moravice. |
Vydávám se směr Kravaře. po cestě bych se chtěl ještě zastavit ve velkých Hošticích. Nádherné počasí, teplo, všude motýli. Jednoho jsem "zvěčnil", byť jenom kompaktem. Všude kolem krása,
A již vjíždím do Velkých Hoštic.
 |
| Zámek ve Velkých Hošticích. |
Samozřejmě jsem se do zámku šel podívat. Kromě chodby vše pozamykané. Tak alespoň fotka chodby...
 |
| Výzdoba nad vchodem do kostela ve Velkých Hošticích. |
No a po chvíli vjíždím do Kravař.
 |
| Odlesk zámku v Kravařích v jezírku. |
Kravaře jsou jistě známé všem nadšencům golfu. Park kolem zámku je využitý z velké části jako golfová hřiště. Občas se mihne autíčko přemisťující hráče i s holemi. Hmmmm... Tento sport mi není ničím blízký....
Chvíli tady obejduji, ale protože jsem tu byl už mockrát, docela rychle odjíždím. Ještě se zastavuji ale v kostele sv. Bartoloměje v Kravařích, jehož boční vchod je otevřen. Uvnitř je velmi příjemný chládek oproti žhnoucímu slunci venku...
 |
| Kostel sv. Bartoloměje v Kravařích. |
Tento novogotický kostel byl přistavěný k bílé renezanční věži. Působí to docela zvláštně, tak nějak nesourodně...
 |
| Interiér kostela. |
U kazatelny mne zaujal výjev Mojžíše. Podívejte se sami.
Vrtalo mi hlavou, proč má Mojžíš na hlavě rohy... To je zvláštní ! V naší kultuře je to přece známka pekla či ďábla....
Tak a už zase žhavím Net.
Na plastice mistra ze 16. století se objevuje Mojžíš taktéž s rohama.
Sice nevím, jestli jsem tento docela složitý spletenec úplně správně pochopil, ale nabízí se v podstatě tři vysvětlení :
1. Jde o ne zcela přesný překlad, ale kůže Mojžíšova kůže po 40 dnech jednání s Bohem zářila.
2. Jeho tvář se vysušila jako roh.
3. Jde o metaforu síly a vznešenosti, či snad boží vyvolenosti.
Hmmmm... můžete si vybrat. Nebo možná naleznete nějaké další vysvětlení v jiných pramenech.
No nic, nechám úvah a pokračuji dále na Radůň. Kdyby tak šlo nacpat to teplo do nějaké nádoby a v zimě si ho opět pouštět. Pot ze mne přímo stříká....
Tak, a jsem tady. Obcházím zámek a přemýšlím, odkud bych ho mohl nejlépe vyfotografovat. Nakonec jsem našel místečko za rybníkem pod zámkem. jakpak se vám fotografie líbí ?
 |
| Zámek Radůň. |
A hned vedle tohoto rybníka je nádrž s vodou. Je tam asi 3/4 metru vody, z vody občas vykukuje nějaká žába, ale vzhledem k tomu, že se tam rochní asi 10 dětí plus nějací dospělí, vrhnu se tam i já.
To je BLAHO !!!! Sedím na dně této nepříliš čisté nádrže, občas ponořím i hlavu a cítím, jak se celé tělo ochlazuje. Vydržím tam asi 20 minut. Oblékám se a jdu si dát pivo .... Mňam.
Čas se nachyluje stejně jako slunce k západu. Vsedám na svého oře v vydávám se na cestu zpět.
Tak to je pro tento den vše.
Den čtvrtý
Opět si to mířím do Krnova. Cítím, že je tam ještě hodně k prozkoumání. Tentokrát jsem ale vyměkl a beru auto, které nechávám stát u Kauflandu. Alespoň mám více času na samotnou prohlídku.
A hned po nákupu nacházím na dlažbě ulice toto memento.
Všímají si toho lidé ? Přemýšlí nad tím někdo ? Nebo to jen berou jako dávnou minulost, která nám už nemá co říci ?
A už si to funím na jednu z věží kostel sv. Martina. Vstupné dobrovolné. Tak jsem tam nechal 30 korun.
 |
| Pohled z jedné věže kostela na krnovské náměstí. V pozadí je možno vidět kostel a rozhlednu na Cvilíně. |
 |
| Pohled na krnovský zámek z téže věže. |
Omylem jsem přetočil kolečko režimu na fotoaparátu a toto z toho vzniklo.... :-)
Z této fotografie však zřetelně vidíte, jak se snaží město bránit sebevrahům, aby si vybrali právě toto místo...
Při sestupu dolů jsem si prohlížel detail klenby kostela.
 |
| Detail klenby kostela. |
No a co dále ? Dneska má být také přístupná radniční věž. Tak hybaj na ni ! Musím se ale nahlásit na Informačkách. Hmmm. Jsem jediný. Nevadí, slečna výstupem nepohrdá a vydává se mnou na radnici. Ne, v bílém rouše nevěsty skutečně oděna není ! Co by také se mnou, dědkem, dělala ? :-)
Ale vypráví mi, že musí být opatrná, že už zažila i nějaké obtěžování.
A už si to šmarujeme radnicí... Nikde nikdo, vždyť je také sobota.
 |
| Ejhle, tento pohled přece znám! Jenom se to poněkud od té doby změnilo. |
Při výstupu mne zaujaly radniční hodiny. Kolik lidí mělo možnost vidět věžní hodiny zevnitř ? Já to štěstí měl !
A ještě ciferník skrze hodinový stroj.
 |
| A kostel sv. Martina ještě jednou z radniční věže. |
Dnes má být taktéž otevřena židovská synagoga. Nelením, a rychle ji vyhledávám. Vstupné je opět víceméně symbolické. Jako průvodkyně je mladá slečna, odhaduji to tak na 22 let.
Nelením, a něco jsem si o judaismu nastudoval. Židovské dějiny sahají čtyři tisíce let zpět do minulosti. Třicet procent příslušníků židovstva zahynulo za druhé světové války (6 mil.) Ačkoli byl v roce 1948 vytvořen stát Izrael, jenom asi 25 procent světového židovstva se sem vrátilo žít. Největší židovskou populaci nalezneme v USA. Židé věří, že jsou vyvoleným božím národem.Judaismus má také silné vazby k tělesné a materiální složce existence. Synagoga ukazuje veřejný rozměr víry a hned po domovu je ústředním bodem židovského náboženského života a většina klíčových rituálů se koná doma a zdůrazňuje osobní stránku víry. Židé provádějí obřízku mužského penisu osmý den po narození a Bůh ji uložil jako znamení smlouvy.
Dvě věci mi utkvěly v paměti, které mladá průvodkyně při provádění říkala. Obyvatelstvo židy nemělo rádo. Protože byli nejenom pracovití a díky bohatství si mohli dovolit i vzdělání, byli také velmi neohleduplní k ostatním lidem. Další informací bylo, že bohoslužby v synagogách nebyly takové, jaké je známy my z kostelů, nýbrž to bývá spíše diskuze o tom, co udělali špatně vzhledem k božímu principu a jak by se měli polepšit.
V synagoze bylo také spoustu předmětů, o kterých jsem si nebyl jistý, zda li patří k judaismu či jde "pouze" historické předměty.
Tak tady je několik fotografií z této synagogy :
No a večer se blíží. Hopnu do Modrého bleska a již se přesouvám zpět do Kajlovce. V Kaufu jsem si koupil i dva špekáčky. Těším se, že až se vrátím, udělám si v kempu ohýnek a opeču si je.
Tak, ohýnek vesele hoří. Není moc veliký, ale na opečení mých buřtíků bude určitě stačit. Už se mi pěkně rozevřel, sliny se sbíhají, protože voní vskutku pěkně.
Hmmm. Mňam, mňam, mňam
to si ale dneska dám.
Jeden už k ústům blíží,
druhý se nad ohněm škvíří...
No, a tak bych mohl pokračovat.
JENŽE,
v kempu se usídlili i nějaké děti, nejspíš letní tábor či co.
A naproti mne sedí tři děti kolem desíti let. Nejsou ani vlezlé, ani neloudí. Ale jejich výrazy ve tvářích prozrazují vše. Tož co jsem měl dělat. Sundám buřtíka z ocelové tyčky, dám ho na chleba a podívám jim ho i s hořčicí... Místo chuti opečeného párku mám hřejivý pocit u srdce. Dal bych jim i ten druhý, když tu mne napadne, aby jim nebylo třeba nedobře a to by si mne pak jejich vedoucí asi podali...
Den pátý
Dneska jsem se rozhodl, že si zajedu na kole do Holasovic do muzea Slezský venkov. Po cestě jsem u jedné farmy potkal koníka. Ale ten o seznámení se mnou příliš nestál.
No, a jsem v Holasovicích. Tady by mělo být to muzeum.
No, jsem FAKT zvědavý... Průvodkyní je mladá a moc sympatická děvčica.
 |
| První část prohlídky muzea. |
 |
| Hádanka. |
Hádanka
Jestlipak někdo pozná, co to je ? Že to nevíte ? Z toho si nic nedělejte, já to také nevěděl, dokud nám to slečna nevysvětlila.
No, to očko se protáhne zářezem v tom válečku, zaaretuje se. Z druhé strany prochází drátek až k tomu očku a uvnitř je sýr. Chudák myšička se s chutí zahryzne do sýra, zaaretované očko se uvolní a protože je na pružince, vyskočí nahoru a myšce zlomí vaz.... :-(
 |
| A copak je toto ? |
Toto je loupač kukuřice.
 |
| Loupač kukuřice. |
No a jedu dále, nedaleko jsou Neplachovice a v nich zámek.
 |
| Zámek v Neplachovicích. |
A ještě dobová fotografie.
Velmi ochotná paní mne za 30 korun provází. Zámek je již v nepříliš dobrém stavu a uvnitř je několik menších výstav.
 |
| Chceš li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina. |
Mladá generace toto kolo již nezná. Já si ho však pamatuji dobře. Skutečně, jízda na něm byla velmi velmi namáhavá....
Všechny tyto hračky si velmi dobře pamatuji. No, však už také patřím k pamětníkům...
Tak, jedu "domů". Přespávám a ráno se balím a uháním do Kopru...
