Jarní projížďka na Prostějovsku v dubnu 2015

Konečně je jaro v plném proudu. Na stromech se objevuje čerstvé listí, stromy jsou také obsypány krásnými květy. A můj bicykl již nervozně pořechtává ve sklepě. :-)
Přichází sobota 25.4.2015. Před šestou hodinou ranní upevňuji kolo na auto a pak se vydávám do Prostějova, kde jsem si předem zajistil přespání v 0 - hvězdičkové hotelu - tedy v turistické ubytovně.
U Olomouce ještě zastavuji a raději se telefonicky ptám, jestli se mnou na tu noc počítají. Vše se zdá být OK.

Před osmou hodinou dorážím k ubytovně a jdu zjistit co a jak. Vše v pořádku. Vracím se k autu a ehle, už tady mám nového, velmi přítulného, kamaráda.

Ubytování sice velmi slabé, vše rozvrzané a poznamenané dlouhým, předlouhým, používáním, ale díky bohu čisté a levné (200 Kč noc/osoba). Jakmile jsem zaplatil a vynesl věci do svého jednodenního útočiště, vyrazil jsem ven z města.

Asi 5 km za Prostějovem, směr Olomouc.

V dědině Čelechovice mne zaujala místní základní škola. Tedy za tuto budovu by se nemusela stydět ani velkoměsta.... A nad vchodem Honza Komenský. Kdoví, jak by se mu líbilo dnešní školství...

Jan Amos Komenský - základní škola Čelechovice

Kostelec na Hané.

A už zase "upaluji" dál a dostávám se do zvlněné krajiny. Omylem sjíždím z cyklostezky, ale posléze nelituji. Dostávám se k obrovskému lomu kamene, kde mne okamžitě napadá film "Limonádový Joe" a průjezd Limonáďáka českým lomem Amerika... Podvědomě mi naskakují slova písně .. So far, do you...

Lom poblíž Kostelce na Hané.

Na cedulích se záhy objevuje šipka k rozhledně. To si tedy nedám ujít ! Ale ať koukám do mapy jak koukám, nic tam nevidím. No uvidím na místě...
Přichází dost příkré stoupání a já se podivuji, kde se tady bere, když je to tady docela placka...
Nakonec lesem už nahoru docela funím.... Stále více potkávám pěší turisty a docela zřídka i cyklošílence...
A konečně se mezi stromy objevuje silueta rozhledny. Sláva, už jsem dofuněl ! Nahoře je lidí jako o pouti... Asi je to tady nějaké mistní poutní místo... :-)

Už je mi jasné, proč na mé, asi 15 let staré, mapě nic o této stavbě není.

Po zaplacení 20 kč už si to štráduji nahoru...

Průhled zdí rozhledny.

No, a jsem nahoře. Všude lidí jako much, jednoho nenechají ani fotografovat... Pořád někde někdo zavazí...

Pěkné, líbí se mi to, ale Lysá je Lysá... S tímto se mohou hanáci jít zahrabat....

Chvíli  nahoře koukám a pak dolů. A vsednuvše na bicykl, jal jsem se prchati dolů z kopce. Ještě ji uvidím v zrcátku a již se řítím dolů...

Dole poměrně záhy vjíždím do obce Čechy pod Kosířem (Kosíř - to je ta vlnka s rozhlednou). A hned mne překvapuje zámkem a zahradou, kterou naprojektoval nějaký světoznámý pan Tentokdo. A na fotografiích zámek vypadá moc hezky. Přestavuje se na nějaký penzion, ale ve skutečnosti působí na mne dost strohým dojmem. Zato park opravdu stojí za to...

Zámek v obci Čechy pod Kosířem

Na těchto schodech jsem si dooost bolestivě natloukl koleno.

U zdí nádherná magnolie, evidentně magnet všech, kteří jsou kolem.

Tady jsem pěkně na sluníčku pojedl anglickou slaninu s rohlíky, zakusoval to cibulí. Však co, stejně asi dneska nebudu nikoho líbat...:-)
Po jídle na mne přišla nějaká poobědvová únava, tak jsem se na lavičce natáhl a schrupnul si. Sluníčko mezitím docela makalo a vypálilo mi do tváře červenohnědou barvu.
Pak jsem dopil vodu a už se beru na prohlídku parku.

Do stavidel rybníka někdo položil nádherné květy.

 

Tento pohled na rybník mi přišel docela zajímavý.

Bez vody i bez kofeinu v krvi jsem sešel do vesnice v bláhové naději, že někde naleznu občerstvovací stanoviště a doplním obé...
Namísto toho jsem skončil v muzeu kočárů. Vstupné 60 peněz českých. Uvnitř dost chládek, přítmí a v případě fotografování dalších 60 Kč navrch.

Tůůůůdle !!!

A fotit prý jenom bez blesku. To bych si musel přinést stativ a fotit snad na 3 sekundový osvit. No škoda. Průvodcovala nějaká paní asi v mém věku s velice patetickým projevem. Asi po hodinové prohlídce už klesly hdodnoty vody v těle a kofeinu v krvi pod únosnou mez. Mé veškeré snažení se tedy obracelo tímto směrem.
 Po obdržení rady jsem se přemístil do venkovního občerstvení - U hraběnky, kde jsem pivo shltl během dvou minut, doplnil kritické množství kofeinu a také dolil vodu do láhve...

No nic, vydám se na cestu zpět.

Cyklostezka do Prostějova

Nějaká dědina u cyklostezky.

Skoro jako v Holandsku... :-)

 
Do Prostějova přijíždím již v podvečer. No co, čas využiji k malé prohlídce města. Bohužel hlavní náměstí se opravuje, je rozkopané a radniční věž cudně zahalena v zeleném hávu.

Zato kousek od náměstí jsem objevil zajímavou zeď. Tam se tedy někdo docela sympaticky vyřádil.

Pokud to není na fotografii zřetelné, jde o malbu na zdi.

Tak jo, pro dnešek - tedy pro sobotu 25.4. by to stačilo... Na tachu 42 km...

Je neděle, 26. dubna 2015, 7 hodin ráno. 
Nejdříve slyším nějaké ostré pípání, které zesiluje natolik, že i dveře začínají vibrovat. Nejdříve rozlepím jedno, pak i druhé oko. Co to kruciš je ?!
Chvíli přemýšlím, čekám, že to někdo vypne. 5 minut se nic neděje. Pak ztrácím nervy, opouštím svůj vyhřátý pelech a jdu na chodbu. Z vedlejší místnosti výše popsaný zvuk, ale nikde se nic neděje. Potkám tu i nějakého spoluybtovaného. Na mou otázku, co se vlastně děje, odpoví jen lhostejným pokrčením rameny. Hmmmm.
Zvláštní kolorit místní ubytovny. Opět ulehám do brlohu a s napětím očekávám, co se bude dít. Asi 20 minut se nedělo nic. Pak někdo přišel, zámek klapl, dveře letí a někdo vchází do dveří... Masivní pípání utichá ale ze spaní už asi nic nebude.
Později jsem mi paní povídala, že je tam ubytovaný nějaký divný patron, nainstaloval si tam to hlučné zařízení - prý kvůli buzení (sakriš, ale proč celé ubytovny ?) a velmi často se neobjeví, takže třeba nedávno to tam znělo celé dopoledne.

Co dál ? Po snídaní se rozhoduji tuto ubytovnu již  raději opustit a přemístil jsem se do Litovle. kde jsem opět sundal kolo ze střechy a vyrazil poznávat tento kraj piva. (Přišel, viděl, Litovel:-))
Toho dne jsem najezdil "závratných" 14 kilometrů. Ale zato jsem si docela dobře prohlédl Litovel.

Radnice v Litovli, je postavena na podzemním potoce.

Zvláštností je, že pod radnicí a i pod celým náměstím teče docela velký potok.

Jak jsem vyrozuměl z Netu, v roce 1957 zde Frištenský zemřel. Pro neznalé - známý prvorepublikový zápasník.

Po prohlídce Litovle jsem si říkal, že se pojedu podívat alespoň na skok do Litovelského Pomoraví.
A cestou jsem navázal nové přátelství.. se dvěma koníky... :-)

Co jsi to říkal ?

Podívej, mám pro tebe jablíčko.

Ojojoj, ne tak divoce !

A všechno pěkné jednou skončí. I můj výlet. Před šestou v pozdní odpoledne jsem se zjevil doma. Docela unavený...Tak ještě umýt nádobí a hurá na fotografie....

Pěkný den.

Jarní výlet na Slovensko


Je 18.dubna 2015, venku "kosa jak z nosa". Původně jsem chtěl na kolo, jenže 3 stupně nad nulou mi to rozmluvily...
Už delší dobu toužím poznávat krásy našich východních sousedů na Slovensku. Je 5 hodin ráno a je rozhodnuto.. Nastartuji svého Modrého bleska a vyrážím do Bytče, kousek pod ní odbočuji doleva směr Súlov. Parkoviště je prázdné kromě jediného šílence.
Popadl jsem veškerou svou fotovýbavu - ze které jsem využil pouze jednu proprietu - a vyrážím dosti strmým stoupáním nahoru. Cestou jsem odměňován krásnou přírodou, byť počasí příliš nepřeje, fotím jako od dušu..

Zatím funím lesem nahoru...

Na zemi v půdě se dost často objeví  koniklec....

A je tu docela hodně zelených kytek. Nemám tušení, jaké by mohlo být jejich pojmenování.

Přicházející jaro už ohlašují prozelenalé některé stromy. Snad duby ???

Konečně se objevují charakteristické skály, tak typické pro tuto oblast.

No, konečně dofuním nahoru k Súlovskému hradu. To by mne tedy zajímalo, proč stavěli ten hrad tak vysoko....

Obyvatelé hradu určitě nemohli trpět nadváhou. Jednak, než se k němu vyškrábali, museli spálit spoustu kalorií (ti však měli asi jiné starosti..),  jednak pohyb na hradě vyžadoval drobnou postavu...

Nakonec jsem se vyškrábal až na nejvyšší bod hradu a ty rozhledy byly fakt hezké. 

Tak jsem tam chvíli "obejdoval"...

... a pak se vydal na cestu zpáteční jinou trasou....

Za větví je vidět část obce Súlov.

Dole u auta jsem byl skoro přesně v poledne. Hmmm... Co dál ? Přece nepojedu domů. Pak jsem si vzpomněl, že kousíček za Žilinou je hrad Strečno.... A ještě v Bytči byl ukazatel na Žilinu 17 kilometrů. Nikdy nemám daleko k uskutečnění tuláckých aktivit. Nastartoval jsem Modrého bleska a 

vyrazil...

Asi za 45 minut jsem tam byl.

Po prudkých schodech nahoru k nějaké vesnici z doby hradních pánů.

A pak už šupajdy na hrad. No a zde jsou nějaká fota :

Vchod do hradu.

Na prvním nádvoří.

Nejenom já jsem fotil...

Pohled z hradu do kraje.

Brrrr, tam by se mi spadnout nechtělo.
Pod hradem je vidět řeka Váh.

Pohled z věže, nejvyššího bodu hradu.

Hrad je sevřen ze dvou stran ostrými horami.

Ve výhledu je vidět přívoz přes řeku. Žádný most tady není. Nejbližší je v Žilině. Poněkud nepraktické. Převoz je prý docela drahý, Cenu jsem ale nezjistil...

Hrad je chráněn moderními zbraněmi...

A to už odcházím. :-(

Po prohlídce hradu začalo docela intenzívně sněžit, bylo chladno. Tak jsem vsednul do Modrého oře a vydal se domů. 

Při přejezdu kolem Bumbálky na zemi i na stromech bílo...

Pěkný výlet. Najel jsem asi 210 km. Což se mi nezdá až tak moc. Tento kraj vůbec, ale vůbec neznám,,,

Brzy určitě zopakuji, možní si přiberu sebou i svůj bicykl...

Všem krásný den.