Tovačov, Tovačov, tovačovský zámek, nebyl bych cykloušem... (30.3.2019)


  V šest ráno už uháním, jako v minulosti již mnohokráte, směr Olomouc a asi za více než hodinu parkuji svého Stříbrňáka u prodejny Coop v Tovačově. Sluníčko a modrá obloha slibuje pěkné počasí. Když jsem vyjížděl, byl tři stupně nad nulou. Nevím, kolik stupňů je teď, ale je docela příjemně. Tedy na konec března.
I když jsem zámek viděl mnohokráte, neodolám a jdu do jeho areálu opět. Nikde nikdo, zámek je ještě zavřený (až od dubna), ale moc mi to nevadí. Šmejdím před zámkem a fotím jako o dušu...

Tovačovský zámek.

Když jsem si dosytosti pomačkal spoušť kompaktu, přesouvám se na náměstí uličkou, kterou už znám z dřívějška.

A protože mám neodbytnou chuť na kávu, zastavuji se ještě v cukrárně. Hřeším, objednávám si nejenom turka, ale také sladký kornoutek... Ale byl to velmi příjemný hřích... :-)

Sjíždím k autobusovému nádraží a tam potkávám nějakého muže s dítětem.
"Také jdete na mušle ?", ptá se mne. Nevím, která bije ... Jaké mušle ? No, prý vypouštěli rybník a je tam plno obrovských sladkovodních mušlí. Včera tam někdo našel velikou asi deset centimetrů...
Po krátké poradě s cyklosměrovníky se tam jedu podívat.

Ať hledám jak hledám, nikde žádná mušlička...

A tak jedu dále. Ještě mne naláká ukazatel na Tovačovská jezera...

... ale neshledávám v nich nic zvláštního a tak pedáluji směr Chropyně.
 U cesty jsou koleje, u kolejí stará rozbitá železniční budka.
Ha !
Krásná věc pro fotografování.

 Vejdu dovnitř a chci fotografovat koleje z této budky, když tu se zleva ozvě nějaké zabručení. Ne, nebyl to medvěd, pouze nějaký muž (?) bez domova. Trošku mne píchlo u srdce. Kdoví, jaké pohnuté osudy měl ten človíček...

 

Přejíždím přes řeku Moravu.

A  jsem v Chropyni.

Na odpočívadle u rozcestníku vybaluji sváču a krmím se.

Do Kroměříže je to nějakých 7 kilometrů.

Poslední kilometry před Kroměříží jedu podél Moravy.

Jsem v nejzažším bodě dnešního výletu - Kroměříži.

Na náměstí.

U zámku.

V kterémsi kostele.

Pohled do zámecké zahrady.

Po asi hodinovém šmejdění po městě se ubírám druhým břehem Moravy nazpátek.

Projíždím pěkným lesíkem. Značená cyklostezka  tudy nevede.

V Tovačově se ještě jednou stavuji na kafe a pak usedám do auta a čumák vozu již uhání domů. Za Tovačovem v obci Dub nad Moravou se stavuji do kostela Očišťování Panny Marie, který již zdálky dominuje kraji.

 

No a pak již ničím nerušen uháním krajinou se zapadajícím slunkem.
Krásný výlet. Na cyklotachometru sice jenom 52 km, ale mé putování není o kilometrech ale prožitcích.
Pěkný večer.

Na Litovel ! (23.3.2019)

Na Netu slibují krásnou sobotu s teplotami okolo 16 stupňů. Bylo by hříchem sedět doma. Bicykl ve sklepě poskakuje nedočkavostí a já po dlouhé šedivé zimě také. Tak jsem se rozhodl, i když jsem už byl tam, kam se chystám, udělám repete.

Vstávám po 5 hodině ranní, svítá, ale nic nenasvědčuje tomu, že by měl být krásný slunečný den. A ani teploměru se nechce vytahovat stupnici výše než na 5 stupňů. No snad se to zlepší. A tak v šest ráno usedám do svého pekelného stroje a vydávám se na Olomouc.

Počasí není právě ideální.

Za Olomoucí v obci Topolná ponechávám svého benzínového oře a dávám se do pedálování. Po zimě to není právě snadná záležitost. Svaly si odvykly.
Mlha sedí na zemi a nic nenasvědčuje tomu, že by se chtěla někam přemístit... :-(

"Překrásné rozhledy" do krajiny...

A tak při teplotě okolo 5 stupňů (nevím to přesně) přijíždím do městyse Náměšť na Hané. Dávám se dle šipky "K zámku" někam do kopce, ale asi po 5 minutách šlapání se mi to nějak nezdá. Zastavuji a rozhlížím se po mlhavém okolí. Před lety jsem tu už byl, ale takto do polí jsem určitě nejel. Vracím se zpět a nějakých lidí se dotazuji kudy tudy. Posílají mne asi 200 metrů návsí zpět. Jenom mi není jasné, proč ta šipka s nápisem  K zámku ukazuje tady do volné krajiny... Hmmmm....

Po chvílí už cestu rozpoznávám a blížím se nejprve k hradu v Náměšti. Málokdo ví, že jsou tady i pozůstatky malého hradu.

Zbytky hlavní hranolovité věže.

Moc z toho hradu nezůstalo. Dle informace na tabuli i proto, že si místní hrad rozebírali na stavební materiál.
Pak jdu k poněkud zanedbanému zámku. Nepřipadá mi právě jako stavební skvost...
Před prohlídkou ještě usilovně posvačím.

Zámecká zahrada z altánku.

Zámek s mlhou v pozadí.

Zámek s nefukčním jezírkem v popředí.

Zámek s unylými anděli.

K čemu to asi dříve sloužilo ?

Z druhé strany.

Pomalu sjíždím zpět do Náměště, ale cestou se ještě dávám do řeči se dvěma koníky (pardon, kobylkami).

Kobylky si postěžovaly na počasí, že by potřebovaly nějakého koníka a také že by se už  raději proběhly ve volné přírodě.

Pokračuji dále na Mladeč.

Počasí zatím nevykazuje žádné zlepšení.

Cestou potkávám obrovské haly. Co by to jen mohlo být ? Zdálky to připomíná ohromné skleníky.
A taky že jo.

Uvnitř jsou dozrávají rajčata.

Projíždím kolem pravoslavného kostelíka v Chudobíně. (viz více ve starší části mého blogu)

A dále pokračuji na Nové zámky na druhé straně dálnice.

A jsem v obci Nové zámky.

 

A poté již mířím přímo do Litovle.

V Litovli na náměstí.

Přímo pod věží protéká potok.

Litovlí jsem se také již dříve zabýval, takže po nezbytném doplnění kofeinu v krevním řečišti uháním do Litovelského Pomoraví.

Litovelské Pomoraví. Nenadchlo mne.

V Unčovicích se mi připlete do cesty tvrz ze 14 století.

Tvrz ve 14 století.

Tvrz dnes.

U Nákla je pískovna, místní centrum vodních čochtanů.
Ale ještě než tam dojedu, nacházím v Nákle ...

...kostel s podivnou věží...

Pískovna - Čochtancenrtum.

Po malém hledání přejezdu přes dálnici se už nekompromisně ubírám k autu.

Konečně jsem u svého benzínového koníka. Po upoutání drátěného oslíka na jeho střechu ještě doplňuji vlastní nádrže zbytkami svačiny a pak frčím soumrakem domů.
Pěkný den.