Osvětimské memento (20.2.2016)
V Osvětimi jsem už kdysi dávno byl. Přesto jsem se rozhodl se tam opět podívat a své dojmy zdokumentovat.
Vyjíždím kolem půl sedmé ráno. Všude mokrý sníh, asi 1 stupeň nad nulou, šedavo, nevlídno...
Modrý blesk uhání směr Frýdek Místek, za Českým Těšínem vjíždím do Polska. Osvětim by neměla být příliš daleko, trasa se mi zdála dle Netu zřejmá a jednoduchá...
Ale ouha !
Přes noc docela intenzivně sněžilo a na dopravních značkách je vrstva sněhu a nejsem schopen z nich nic vyčíst...

Sníh na značkách.

Navíc uháním po silnici I.třídy a nejsem si jistý, jestli tady v Polsku nejsou zpoplatněny...
Pokuta se mi fakt platit nechce !
Dále ujíždím směr Bielsko Biala a Osvětim hledám spíše citem.

Pak se ale objeví tu a tam nějaký ukazatel na Osvětim, který je sice špatně, ale čitelný. Co mi docela vadí je, že oproti našemu dopravnímu značení tam neuvádějí vzdálenost...
Ale nakonec vjíždím tohoto malého města a ptám se na Auschwitz. Starší muž vychrlí na mne polsky zřejmě asi popis trasy, ale kromě slova "rondel" jsem prakticky nebyl schopen nic pochytit.
Hmmm...
Ale přece alespoň kousek jsem se posunul.
O tři minuty později se opět dotazuji asi 18-leté děvčice. Hovoříme spolu anglicky, děvčica evidentně ovládá angličtinu docela dobře, takže ke koncentráku přijíždím už bez potíží.
A hned mi tam nějaký mladý muž ukazuje, ať vjedu na placené parkoviště.
To víš, že jo !!!
Platit za parkovné !
To by se vám vydřiduši líbilo !

A tak auto parkuji asi 5 minut chůze na parkovišťátku u jedné firmy.

Chvíli zjišťuji situaci a asi za 15 minut jsem v muzeu. No, tento název se mi nelíbí, ale nevím, jak to lépe nazvat. Vstupné neplatím. Je to free.

Žádné údaje uvádět nebudu. Všude je informací dostatek. Pouze k některým fotografiím připíši případně nějakou krátkou noticku.

Jak idylické !

Jména, jména, jména ...

Obrovské listy plné jmen.

Stránky té hrozné knihy.

Jedna strana této knihy. Jenom jména s datem a národností.

Stíny bytostí...

Není co dodávat !

Je před třetí hodinou. Vracím se k autu, pojím anglickou slaninu a zapíjím ji stále ještě teplým čajem a kávou a vydávám se k domovu...

P.S.
Zcela záměrně jsem se vyhnul krutým obrázkům...