Bouzov (27.2. 2016)

Včera byl pátek a byl nádherný chladný den. Když jsem odjížděl z Čeladné, viděl jsem krásně pocukrovaný Smrk i Lysou. Těším se, že i sobota bude taková.
Když se budím, venku svítí slunce a nebe se zdá být modré a bez mraků. Vyjíždím tedy směr Olomouc...

Právě se blížím k podjezdu D1 nedaleko Hranic.

Objíždím Olomouc po obchvatu a uháním na Litovel. Docela brzy vidím sjezd na Bouzov. Sjíždím z dálnice a docela blízko mne zaujal zajímavý kostelík. Nejsem žádný znalec církví, ale tipuji to na pravoslavný.

Kostel v Chudobíně nedaleko Litovle.

Jak tak kolem něho obejduji, vidím ve vitrínce telefonní číslo. Že by ?
Pán na druhém konci "drátu" je velmi vstřícný a říká, že odpoledne by měl čas přijet a mohl by umožnit prohlídku kostela . Je totiž až z Uničova. Hodný to človíček.
Nasedám tedy do Modrého bleska a pokračuji ve své pouti na Bouzov.

Blížím se k Bouzovu.

Jak je vidět z fotografie, pěkné počasí vzalo roha a zase se vkradlo šedavo a nevlídno. Ještě že Modrý blesk tak hezky topí...
Zapíchnu ho pod hradem (Ježkovy voči ! Nemyslím žádného rytíře ale Modrého bleska !) a funím nahoru. No, vlastně ani nefuním, protože každou chvíli zastavuji a beru fotku...

Kampak vedou ta otevřená vrátka ?

Aha ! :-)

Tak zase postupuji výše.

A ještě výše...

Jsem u hradu.

A protože je brána zavřená a hrad nelze dobýt, tak ho alespoň obcházím...

Ještě se chvíli poflakuji v parku před hradem a jdu k autu.

Na hradě všichni spí, je to hrad šípkový...  

Je načase vsednout do Modrého bleska a pokračovat v průzkumu...
Už se těším na smradlavé sýrečky...

Ještě poslední pohled a už se řítím za vůní olomouckých syrečků.

Za chvíli jsem v městečku Loštice. Tady je prý smradlavá cukrárna a jsou v ní pochutiny vyrobené z tvarůžků. Tedy vzhůru vstříc nevoňavým dobrotám !

Vypadá to lákavě ! Jeden by nevěřil, že jde o tvarůžky !

A už mlsám !

Ještě kafíčko a šupajdy do muzea.

Dle krátkého filmu, který je zpracován s lehkostí a humorem, se tady v tomto kraji vyráběly tvarůžky snad v každém druhém obydlí.  Ale nikoho prostě nenapadlo, že by to mohlo být vhodným vývozním artiklem za humna. Až tak jednou jel pan Wessels se sýrečky někam na trh a potkal poutníka z kterési dědiny a ten Wesselse "naočkoval"... A bylo to !

Jeho firmu navštívil i Sigmund Freud a také si dopisoval s Edisonem. A ten mu poradil i pár vylepšení.
Tak, ještě pár fotek z muzea.

Jedna z prvních forem na tvarůžky.

Takže v této formě se vytvoří kroužek z tvarůžkové a ještě nezralé hmoty. Ještě je nutno do něho nadělat otvory. To prý, aby to lépe zrálo.

Výroba otvorů v pravých tvarůžkách. :-)

Tady šlapu tvarůžkovou hmotu a dosahuji aktuálního výkonu "šampion".

V takových trojitých přikrývkách se tvarůžky uchovávají...

Hmmm...

Máte také chuť, že ?

A už se blížím k východu. Tam je na podstavci pamětní kniha.

Čas pokročil, ještě si prohlížím městečko a pak stáčím čumák auta opět k Chudobínu.
Pan farář přijíždí téměř současně. A vydáváme se na prohlídku pravoslavného kostelíka.

Sympatický člověk mi povídá o církvích, jejich odnožích a po chvíli se mi to všechno v hlavě víří a rotuje tak, že už nerozumím ani tomu, čemu jsem předtím rozuměl. :-)
A jak si tak povídáme,  zjišťujeme, že jsme vlastně spolužáci z Vysoké školy báňské !!! Na přednášky jsme chodili v prvním "járu" společně, spolužák se pak ale odklonil a vydal se cestou nově otevřeného oboru.
To je ale náhoda ! Osudy člověka jsou velmi často dost zašněrované !

Asi po dvou hodinách se s ním loučím. Pokud bude číst tento Blog, ještě jednou bych mu chtěl tímto poděkovat za vstřícnost a ochotu. Děkuji !

Čas se naplnil a já se vydávám domů.
Přeji všem pěkný den.