Cesta do Přerova (6.2.2016)
Opět přišel víkend a je zapotřebí trošku provětrat pohorky s fotoaparátem...
Ani nevím, jak mne to napadlo, zajedu se podívat do Přerova. A cestou se zastavím na několika místech.
Modrého bleska startuji kolem půl osmé. Je zataženo, teploměr v autě ukazuje +3 stupně.

Zastavení prvé
se koná nedaleko Hranic. Už jsem dlouho nebyl na Hranické propasti... Jsem docela nemile překvapen - chodník nahoru je upravený a skoro asi v polovině své délky má z obou stran laťkový plot, je docela úzký, takže člověk vlastně kráčí jakýmsi koridorem. Obě trasy - jak nahoru tak i dolů jdu sám a nedovedu si představit, že bych tu potkával třeba rodinky s dětmi.. asi bychom se museli přeskakovat...
Zato vyhlídka asi v 1/4 propasti je udělána velmi hezky.

Vyhlídka na Hranické propasti.

Hloubka suché části propasti je téměř 70 metrů. Dle teorie je hloubka suché i mokré části minimálně 450 metrů...
Bohužel pamětní deska dokládá, že tato jezírko má i svou oběť...

Vracím se dolů. U tratě stojí nějaká,  původně zřejmě drážní, budova a na ní :

Mám pocit, že lidé se stávající politickou situací nejsou příliš spokojení.

Zastavení druhé
No a pokračuji dál, do Opatova, do jeho zatopeného lomu, kde jsem se v létě dvakrát koupal.

Zatopený lom u Opatova.

Obcházím ho kolem dokola. Všechno šedivě hnědé. Jenom ta voda je nádherná...
Tak, a uháním směr Helfštýn.
Už když se blížím k dědince Týn n.Bečvou (u Helfštýna), potkávám zajímavé človíčky.

Zastavení třetí
Bleska nechávám na placeném parkovišti, kde vzhledem k dnešnímu datu žádný vydřiduch není a stoupám ke hradu Helfštýnu....

... a začínám ho obcházet kolem hradeb.
Při obcházení hradu ke mne chvílemi doléhají tóny dechové hudby.
Hmmm ... asi to bude mít souvislost s těmi vyšňořenými lidičkami, které jsem potkal při cestě sem...

Po doplnění žaludku na lavičce pod hradem se vydávám dolů..
Šedavý a nepříjemný den si v průběhu mé obhlídky hradeb vyměnil místo se dnem s modrou oblohou a sluncem na ní...

Zastavení čtvrté
A přímo v centru Týna se to rojí zřejmě  místním obyvatelstvem.
Zastavuji auto a přes okénko se ptám Marfuše, jestli mohu fotografovat. Že ano a že budou rádi.

Přiběhl i Ivan(ka) a zval mne, ať s nimi chvíli pobudu. To nemohu přece odmítnout !
Zacouvám autem trošku bokem a již se vrhám do víru místních lidí.
Krása !!
Všichni se smějí, nabízejí mi různé pochutiny, mezi nimi i malé a velmi chutné koblížky. A co že to tady mají ?
No přece MASOPUST !
Masopust představoval období hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Probíhaly taneční zábavy, zabíjačky (mňam..) a také svatby.. Vrcholí posledním čtvrtkem tohoto období, zvaným "Tučný čtvrtek".

Dej mi hubičku... 

Když se dívám na sebe, musím já se pochválit ....

Marfuša.

Že by Nastěnka po zápasu s jehlicemi ?

Fešné svůdkyně.

Tyto dvě dámy mne zcela vážně zvaly, ať se večer zúčastním bálu.
Při tulení se k nim jsem o tom silně uvažoval...
Na co bych se doma jenom vymluvil ? :-)

Copak to ta krásná čertice má za prapodivné rohy ?

S velmi dobrou náladou opouštím místní krasavice a jedu vstříc novým zážitkům.

Zastavení páté
Jak si to tak uháním směr Přerov, přímo u silnice krásný dům, bohužel již téměř ruina !
Okamžitě zastavuji a vydávám se na průzkum.

Tak, mé fotochutě byly uspokojeny a zase pokračuji dále.
Přijíždím do Přerova. Tady aby se čert vyznal.

Zastavení šesté
Po zaparkování svého přibližovadla jdu na obhlídku. Snad ho naleznu...

Nejprve mne zaujme Městský dům. Je otevřeno, tak se dávám na prohlídku. V poschodí nějací studenti připravují svůj stužkovací večírek.

Na tuto věž jsem asi za hodinu vyfuněl.

A pak jdu, kam mne nohy zanesou...

Zanesly mne k hornímu náměstí k zámku. Je otevřeno a lze vystoupit na věž.
Vzhůru tedy nahoru za obnos 20 korun !

Ta řeka je Bečva.

Po opuštění zámku se pomalu beru ke svému autu...

Zastavení sedmé
Moje chrnivo... :-)