Slezskou Hartou kolem dokola

Už týden přemýšlím, kam vyrazit na kole. Naši kuchaři počasí tvrdí, že bude hezký víkend. Tak bych toho měl tedy využít.... Po dlouhém studiu prázdných krabic v hlavě usuzuji, že bych mohl objet Slezskou Hartu. Naposledy jsem tam byl s rodinou a ve vzpomínkách se mi rýsuje opuštěný a smutný kraj. Ubytování si po průzkumu Netu nacházím v Roudně, hned pod vyhaslou sopkou "Velký Roudný". Když je už nečinná tolik roků, snad to ještě přes víkend vydrží... :-)

Sopka byla činná naposledy před jedním až dvěma milióny let, tj. koncem třetihor a počátkem čtvrtohor Jedná se o nejzachovalejší stratovulkán na Moravě.

Pátek 5.6.
Po práci tedy uháním domů, urychleně se balím (nesnáším přípravy "im Voraus" ), vyzunknu kávu a již mne Modrý blesk odnáší směr Slezská Harta...

Ubytuji se v prostředí bývalé ZDŠ (dle informace paní nefunguje jako škola už myslím od roku 1987), pod školou jsou vystaveny chatky. Ubytování je levné, co mne ale poněkud zarazilo, že zvlášť musím ještě zaplatit parkovné a elektriku (hmmmm), ale i tak to v součtu vychází docela fajn. 
Chatky již skutečně něco pamatují, ale na to moje přechrunění do druhého dne to stačí. V chatce je navíc konvice, vařič a dokonce i funkční lednička !!
Po vyložení kola a svých bebechů vyrážím tedy ještě zdolat  ten stratovulkán (budu se muset podívat, co to slovo vlastně znamená). Paní odvedle o tom hovoří jako o dosti náročném výstupu. Hmm, asi nechodí na Lysou... :-)
Nahoru jdu necelou hodinku, čas, do kterého zahrnuji i fotografování...
Výška tohoto vulkánu je 780 metrů, nahoře byla postavena v roce 2007 postavena 17 metrová rozhledna. Jsem docela zvědavý...

Pohled na Roudno a Slezskou Hartu z Velkého Roudného.

Takže jsem nahoře. Už se šplhám na rozhlednu, ze které vidím do kraje, zvláště směrem k Pradědu a SH. Fotím i kapličku, ale je málo světla a kaplička mne moc nezaujala. Teprve doma jsem objevil i její dobovou fotografii, ale už si nevzpomínám, ze kterého roku...

Kaplička na Velkém Roudném.

Západ slunce ze sopky. V dáli je vidět Praděd (vpravo od stromu).

Slunce před minutou zapadlo. Teď je Praděd dobře rozeznatelný...

Takže z Netu : Stratovulkán - Oproti štítový sopkám , které mají pozvolna zvedající se svahy, pro kompozitní sopky je charakteristické, že mají velice příkré svahy dosahující v horních partiích sopky až ke 30°

Po skutálení se ze sopky jsem dostal velkou chuť na pivo. Zapadnu tedy do místní hospody. U velkého stolu se hlučně baví skupina domorodců. Něco řeší, ale příliš je nevnímám. Pokouším se srovnat prázdné krabice v hlavě. Chlapi a dvě ženské se překřikují. To mi nevadí, skoro bych řekl, že mne to uklidňuje. Ale v hospodě je velkoplošná obrazovka toho ošklivého vynálezu - televize. 
Kdysi jsem četl, jak se změnila rodina od doby vynálezu televize :
"Rodinný kruh se změnil v televizní půlkruh."
Takže oči "chca nechca" neustále sjíždějí k pohádce "O Větrníku, Slunečníku..." či jak se to jmenuje, kde exceluje p. Brzobohatý. Tak platím a jdu na kutě...


Sobota 6.6.
"Je ráááno, nohama stírám rosu na kolejích.." nebo tak nějak to zpívá Wabi Daněk v jedné ze svých písniček...
Snídám a vyrážím vstříc novým cyklozážitkům. :-)

Ráno nedaleko Roudna pod Velkým Roudným.

Jemná krása zdejší krajiny.

Funím směr Bílčice. Není to daleko, ale kraj je

cyklisticky docela náročný. V této dědině si prohlížím místní kostelík i hřbitov.

Interiér kostelíka v Bílčicích.

 

Opouštím Bílčice.

 Asi po pěti kilometrech přijíždím k nějakému lomu kamene. Je tam sice zákaz vstupu, ale správný cyklotulák a fotograf se nenechá přece jen tak odradit a tak se deru dovnitř.

Foceno z nějaké zástěny tvořené dráty.

A když už odcházím, zaujme mne srdce, jehož jedna polovina je tvořena sbíječkou a druhá jejím stínem vytvořeným ostrým slunkem.

 

Stavba SH.

Uvnitř hráze.

Ještě několik kilometrů a jsem u hráze Slezské Harty.

Hráz Slezské Harty.

Součástí vodního díla je malá vodní elektrárna, vybavená dvěma Francisovými turbinami o výkonu 0,39 a 2,75 MW. Přehrada se využívá pro výrobu energie, jako havarijní protipovodňová ochrana, pro chov ryb, sportovní rybolov, rekreaci. Natáčel se zde velkofilm Johanka z Arku. Také dodává užitkovou vodu pro Ostravsko.

Voda přehrady zatopila z části celkem 6 vesnic. Částečně byly zatopeny obce Nová Pláň,  Razová, Dlouhá stráň, Leskovec a Roudno. Zcela zatopena byla obec Karlovec.

Obec Karlovec, která je dneska pod hladinou, kromě kostelíka.

Povšimněte si kostelíka vpravo. Je to ten samý jako z předcházející fotografie. Loďka je na bývalé cestě do Karlovce.

Slezská Harta se napouštěla necelé dva roky (1996-1998).

Po nezbytné fotodokumentaci se dávám směrem na Leskovec. Tam si dávám

 "fofolu" a chvíli očumuji právě probíhající závod horských kol.

Kostel v Leskovci.

Pohled na SH ze hřbitova v Leskovci.

Další trasa se vine přes louky a remízky....

Dalším lákadlem pro mne je opuštěný lom tufitu v obci Razová.

Příklad využití tufitu.

Opuštěný lom v obci Razová.

Tady na odpočívadle se posilňuji. Moc se mi nechce. Slunce peče "jako sviňa", Ale vydávám se dále.
Cestou směrem na Bruntál "potkávám" lávový proud u Meziny. Dopíjím poslední zbytky vody a jdu si ho prohlédnout.

Lávový proud u Meziny.

Ve štěrku je velké množství zralých lesních jahod. Tak veliké lesní jahody jsem možná ještě neviděl...

Ubírám se dále směrem na Bruntál. Jsem přehřátý, v lahvi žádná voda. V ústech se mi lepí jazyk na patro. Musím to vydržet ještě k nějaké hospodě ! U cesty ze svahu vytéká nějaký pramínek, ale ani mne nenapadá riskovat tuto vodu pít. Proti mne jedou nějací manželé (?), kteří tu však zastavují a doplňují si své bidony. To vidím v zrcátku, tak se otáčím a chvíli si s nimi povídám. Říkají, že tu docela často jezdí a vždycky tady "tankují". Po jejich odjezdu tedy plním flašku a piji a piji a piji...

To je BLAHO !

Vycambal jsem více než litr a potom strčím hlavu pod pramínek a chrochtám si blahem. Hojně také cákám ledovou vodu na celé tělo. Že vypadám jako vodník právě vynořivší se z vody nedbám. Je mi dobře...
Na radu dvojice jedu jinudy a pomalu se sunu k poslední etapě dnešního dne.
Ještě hledám kostelík zaniklé vesnice Karlovec. Sjíždím z trasy zpět a konečně ho nacházím. Ale jsem zklamaný. Stal se z něj soukromý majetek, v těsném oploceném sousedství stojí veliká vila. Škoda.
Vracím se zpět na trasu a po předlouhém stoupání přijíždím do svého prozatimního domova. Zhltnu salám s rohlíkem, osprchuji se a pak se již nořím do blahé nečinnosti. Ani na pivo se mi nechce jít...

Neděle 7.6.
V noci jsem nespal právě nejlépe. Ráno je krásné, ale už není takové vedro jako včera. Vyklízím chatku, dávám kolo na střechu auta a jedu na Kružberk. Po zaparkování jdu po hrázi když tu najednou ...
...jak si to vykračuji,  pohled mi jaksi mimoděk sjede na místo, kde jsem už už došlapoval. Myslel jsem, že se mi leknutím srdce zastaví. Pod pravou nohou ....

... HAD !!! 

Že je to užovka jsem v první chvíli nerozpoznal. Těžko se mi odhaduje délka, protože byla všelijak pokroucená, ale odhaduji to, že měla dost přes metr. A průměr ? Možná 4 centimetry... Byl to FAKT macek !
Na hrázi posedávali holubi. Nic zvláštního, kdyby mi nepřišli dost ofouklí. Vůbec je moje přítomnost neznervózňovala a teprve, když jsem měl ruku od jejich těla asi 3 centimetry se uráčili odlétnout...

Ofuklý holub.

Zašel jsem se ještě podívat na horolezeckou skálu. Zase plno...

Vracím se ke svému autu a jedu do Jánských koupelí. Ano, byl jsem tam nedávno, ale po prostudování materiálů jsem zjistil, že jsou mnohem větší, než jsem si původně myslel. Tak to jedu prozkoumat.

Lázeňská kaple.

Kdysi honosný asi taneční sál s pódiem.

Když jsem viděl tento zmar, bylo mi z toho dost smutno. Budova se rozpadá, pravděpodobně asi také proto, že nenechavci rozkradli, co se dalo, včetně odřezaných nosných trámů, takže stropy některých částí budovy se propadly. Všimněte si stále zachovalého nádherného stropu v tanečním sále.

Sedám do auta, rozhodnut jet již domů. Ale cestou své rozhodnutí měním a ještě se jedu podávat na Vikštejn. Už jsem tam několikrát byl, ale nedá mi to...

Nedaleko obce Radkov.

Hrad Vikštejn.

Návštěvnice hradu

A jsem tady. Tento hrad se mi líbí... Je docela málo známý a přitom dost veliký a relativně zachovalý...No a teď již skutečně uháním domů. Před sedmou jsem doma.

Přeji všem hezký den.