Cimbouš a Bučanda (27.5-29.5.2016)

Takže je zase pátek.
V autě mám již vše připraveno. Konečně je tady konec pracovní doby. Neotálím a rychlostí Modrého bleska uháním vstříc novým tuláckým zážitkům. Počasí je hezké, teplo, příjemno. V dušičce pohoda. Ještě cestou mne napadá, což takhle se podívat na hrad Lukov ?
Pročpak ne ?
Času mám dost, stejně to někde zapíchnu pod stromem. Stan i veškeré vybavení mám. Dokonce i jedny trenýrky a tričko navíc.
Můj cyklovzor Jan Vlasák ale říká : Časté mytí krátí žití... Takže mnohdy je zapotřebí se v tomto ohledu trošku uskrovnit. Při potulce světem českým (i jinde) to prostě někdy ani jinak nejde...
Ale kartáček používám pravidelně !!!(tedy skoro pravidelně:-))
Kde pak jsem to skončil ? Jo, aha.
Takže jdu na hrad. Platí se vstupné, ale protože je půl hodiny před zavíračkou a nikde nikdo, prohlížím si ho zadarmo. Ale mám li být upřimný, moc se mi nelíbí... Těžko napsat proč. Pořádně to nevím ani já sám...

Hrad Lukov.

Zato skály pod Lukovem - jedním slovem - nádhera ! Šplhal jsem po nich (no, nevím, jestli slovo šplhal je úplně tak pravdivě vypovídajíécí...) určitě déle než hodinu.

Tak, a zase pokračuji, až nakonec přijíždím do Koryčan. To je za hradem Buchlovem směrem na Brno.
Musím být upřimný. Na chvíli jsem zaváhal a vyměkl. Již se blížil večer a do cesty se mi postavil kemp.
Tak jsem tam zastavil a ptám se, kolik by stála chatka na noc.
Prý 250 korun.
Hmmm...
A kolik stan ?
Místo za tolik a tolik, auto za tolik a tolik, za osobu tolik a tolik. Když jsem to posčítal, prakticky stejná cena jako za chatku ! Zajímavé počty !!
Kašlu jim na to ! Bohatec nejsem a za ty peníze si koupím raději balík pistácií !!:-)
Modrý blesk ani nečeká na mé odsouhlašení a ujíždí z tohoto sídla vydřiduchů !

Na krajinu již klesá tmavý plášť noci, tak to s hledáním místa k přenocování moc nepřeháním.
V lesích vjíždím na jakýsi palouček a stavím stan. Pak ještě rychle chemickou polévku MADE IN CHINA, čajík a již se soukám do svého luxusního apartmá s rozlohou metr krát dva metry. Ležím a přemýšlím nad nesmrtelností chrousta...
Ovzduším se začínají prohánět blesky, jeden stíhá druhý, hřmení je tu bližší, tu vzdálenější.
A pak to začalo.
K zemi se sypou trakaře !!!
Takovou průtrž jsem tedy již opravdu dlouho nezažil ! Kdo to neprožil ve stanu, nepochopí, o čem píši.
Nejprve mám trošku obavy o propustnosti stanu. Pravda, byl kupovaný jako velmi kvalitní, ale už je to také spousta let. Ale když vidím, že ani po hodné chvíli nepouští, sladce se oddávám pocitu, který znají jenom trampové. Nevím, jak dlouho to trvá, ukolebán běsněním počasí upadám do spánku. Jenom mne v noci dvakrát budí sirény, snad hasičů...
Ráno vystrkuji čumák ze stanu. Obloha je jako vymetená.

Čajík, buchta, kafíčko a balím věci, naházím je (nepříliš vzhledně) do auta a sjiždím do městečka Koryčany. Tady sundávám kolo, zamykám auto a vydávám se na svůj první letošní cyklotremp, byť pouze krátký.
Tak nejdříve Koryčany.

Koryčany od koryčanského zámku.

Koryčanský zámek.

Po prozkoumání zámku, kde dříve bylo nějaké učiliště a dnes se neví, co s ním bude dál - snad domov pro seniory, se na radu místního běžce vydávám směrem ke koryčanské nádrži.
Ale cestou potkávám ukazatel k židovskému hřbitovu.

No a pak už ujíždím k té vodě.

Koryčanská nádrž na pitnou vodu. Mimo jiné zásobuje i Hodonín.

Zanedlouhou už funím do kopce vzhůru k nebesům, tedy k hradu Cimburk.

U hradu stoji několik aut, včetně vraku se střešním okýnkem. Odrazy hradů, to je prostě moje...

Platím vstupné a vcházím do sídla loupeživého rytíře.

Na hradě to FAKT žije ! Jednak tady chodí návštěvníci, jednak je tu také nějaká parta mladých chlapů ( a také ženských), pracujících na opravách hradu. A tady poprvé slyším slovo Cimbouš. Nějak mi to slovo utkvělo v paměti a moc se mi líbí. Ale v tuto chvíli ještě nevím, že ho použiji pro název příspěvku.
Ve sklepení hradu (až dodatečně přistaveném) se seznamuji s paní, která mne zve na jejich nějaké ochutnávky vína. No, ještě nad tím pouvažuji.

Tak, a docestoval jsem... :-)

 Na hradě jsem si dal také pivečko. Moc dobré ! A asi docela silné. Cítím se nějaký lehký. Tedy alespoň hlava. Zbytek těla mi naopak ztěžkl. A tak sedím před šopou, která má být asi něco jako hospůdka a pozoruji pracovité mladé muže a ženy.  A prý tam, kde se pracuje, se nemá překážet. Takže osedlávám svého drátěného oslíka a vyrážím vstříc dalším zážitkům. Opět prosvištím Koryčanami a uháním směr Bučovice. Je tam známý zámek. Ještě se mi do cesty staví dva docela příkré kopce. U toho druhého kapituluji a poslední třetinu jdu vedle svého stroje. Je přece zapotřebí své síly šetřit !
Kruciš, je to ale krpál ! Když ho na druhé straně sjíždím dolů vidím něco jako zámek.

Dle informací místní pracovnice dřívějšího JZD soukromé sídlo.

Také se přimotávám do nějakého pouličního veselí...

... a přestože tady několik lidí obchází s talíři plnými koláčků a zákusků či již nalitými půlčičkami, nikdo mi nic nenabízí. :-(
Kašlu na ně a jedu dál.

Konečně Bučovice.

Je načase se vracet pro auto a hledat místo pro přespání.

Cestou zpět do Koryčan.

A jak tak jedu, jedno místo se mi docela pozdává.
Po návratu k autu jdu do místní putyky, kde mokrou hadrou a mýdlem provádím jakous takous očistu skoro celého těla.
No vida, hned se bez vrstvy soli cítím lépe.

Autem najíždím na cestu v poli. No cestu, jde spíše o koleje vyjeté v půdě nějakými zemědělskými stroji. Vše se zdá OK. Jedu za ohyb, asi tak 400 metrů.
Udělám si ještě polívčičku, vypiji si pivo z plechovky a hupajdy šupajdy do svého stanového příbytku.
A v noci opět létají blesky, lije jako z konve, ale už to není taková průtrž, jako minulou noc. Nespím sice nejlépe, ale nic zlého netuše se cítím celkem v pohodě.
Ráno vykouknu ze stanu, obloha krásně modrá a už se těším na kafíčko se zbytky buchty. Vylézám ze stanu, šlápnu do míst, kde ještě včera byla prašná cesta zhrozím se.
Ze včerejší cesty se stalo pro mé auto bahnitá past. Jen jednou jsem do ni šlápl a na boty se mi přilepilo dobrého půl kila hutného a silně lepivého bláta !!!
Tak to jsem v pytli, odsud se můj Modrý blesk nevyhrabe !
Koukám na bahnitou cestu, na své auto, na stan.
Sakriš, sakriš, sakriš !!!
No, nevykoukám nic.
Věci i stan jenom prostě naházím do auta, svlékám se do trenýrek, vyzouvám boty a sedám za volant.
Nastartuji, zařadím jedničku a rozjíždím se. Okamžitě se snažím přeřadit na dvojku a pravým kolem najíždím až prakticky do jakéhosi travnatého příkopu.
Ať kroutím volantem jak chci, stejně si většinou auto jede kam samo chce. Ale přesto se mi daří udržet pravý bok v trávě.
Slyším, jak trny škrábou po karoserii, motor vyje, kola se protáčí...
ALE
... chválapánukolu Modrý blesk se pomalu rychlostí raněného šneka blíží ke spásné vozovce. Občas dopadne na kapotu, na sklo či střechu hrouda mazlavého lepivého bláta.
A jsem na vozovce, ale řeknu vám, bylo to o fous !!
Pak zajíždím do blízké dědinky na místní hřiště, kde rozbjím očistný, sušící a uklízecí tábor.

Dále se přemisťuji do Bučovic a vydávám se pedálováním na poměrně krátkou pouť do Slavkova.

V parku u slavkovského zámku.

A protože moje boty jsou ještě z páteční noci nasáté vodou, odložím je k plotu a všude chodím bosky.
Jaké blaho !

Stejnou cestou se vracím pro Modrého bleska a ubírám se k domovu.
Cestou se ještě stavuji do vyškovského leteckého muzea.

No, a teď už vážně domů.
Moc se mi to pedálování líbilo !
Pěkný den všem.

P.S. A kde se v názvu vzala ta Bučanda ? Při výjezdu ze Slavkova jsem si všiml hospody s tímto názvem.