Brníčko (11.6.-12.6.2016)


Tak, v autě mám "úhledně" naskládány všechny propriety. Náhradní trenýrky, tričko, vařič, svačinu, stan, spacák, kartáček a vodu v pětilitrovce. Na střeše je připraven "bejk". Mohu tedy vyrazit.

První zastávka je v Mohelnici. Procházím ji, očumuji, hledám něco zajímavého, ale nic nenacházím. Pokračuji tedy dál.
Když projíždím Zábřehem na Moravě, vidím ceduli na "Železniční muzeum".
Hm, to by mohlo být zajímavé. Vydávám se tedy směrem udávaným cedulemi. Zajíždím i do krajiny, kde snad už ani lišky nedávají dobrou noc, ale tvrdě spí.
Aha, trošku jsem sjel z cesty. A jak se tak přemisťuji, mám podjet železniční trať. Jsem ještě pořád v zamyšlení nad trasou, když tu se mi v hlavě rozsvítí varovné světýlko. Šlápnu na brzdu a dobře jsem udělal.

S kolem na střeše bych si asi z Modrého bleska udělal nejspíš Modrý kabriolet. Zastavuji asi něco přes metr od podjezdu a okem porovnávám výšku kola na střeše s výškou podjezdu. Ještě že jsem si to zavčas uvědomil !!!
Tak odstavuji auto a zbytek trasy se vydávám pěšky.
Probíhá tady akce, něco jako Welzlův  pochod.
A samotné muzeum ?
Hmm, hmmmm.... Rozpadávající se parní lokomotiva.

Jsem trošku zklamaný, ale na druhé straně, seznamuji se tu s organizátory pochodu. Příjemní človíčci...

Dokonce jsem i krátce pokecal se samotným "Welzlem".

Život Jana Welzla byl dost zajímavý. Narodil se roku 1868 v Zábřehu na Moravě a jako mladík procestoval značnou část tehdejší Rakousko-uherské monarchie. Prošel řadou zaměstnání, byl lovcem kožešin, neoficiálním smírčím soudcem, žil na Aljašce i v Kanadě. Domorodí Inuité ho dokonce zvolili svým náčelníkem. V roce 1924 se vrátil do rodného Zábřehu, v Brně se setkal s R. Těsnohlídkem, jemuž vyprávěl své zážitky. Nakonec ve spolupráci s ním i s dalšími spisovateli vznikla velmi úspěšná kniha "Třicet let na zlatém severu". Knihu jsem četl a mohu napsat, že je velmi hezky a poutavě napsaná. Doporučuji všem !!
Welzlovo 'Těsnohlídkovo) dílo inspirovalo Svěráka a Smoljaka k vytvoření všeumělce Járy Cimrmana. Welzl zemřel v roce 1948 v v Kanadě v Dawson City.

Dále se přemisťuji závratnou rychlostí do Šumperka.

V Šumperku potkávám tyto dva bronzové kamarády...

... a do mladé dívčiny se okamžitě zamiluji... :-)

Ta je radostí bez sebe ...

No a tady jsem s ní o rok později... :-)

A jak zcela určitě víte, v Šumperku řádil v 17. století velký inkvizitor Boblig. Díky němu mnoho žen i mužů ukončilo nedobrovolně svou pozemskou pouť na ohnivé hranici. Mezi nimi byl i farář a děkan Lautner.

Doporučuji si přečíst knihu " Kladivo na čarodějnice". Dožil se vysokého věku (minimálně 81 let). Tedy ten Boblig.
No a v Šumperku je právě muzeum zaměřené právě na tohoto muže. Muže ? Spíše ďábla ohánějící se křesťanstvím !!!

 

Měl jsem ale štěstí a ze sklepení se dostal neupálen.

A sotva se opět objevím na denním světle, ejhle, sjezd historických vozidel, veteránů. Jak je to zvláštní ! Velmi často se přimotám k něčemu, o čem nemám ani tušení. A tak to bylo i tentokrát.
Takže pár fotografií.

Mudrlanti.

Všimněte si, jak jsou řidič a jeho spolujezdkyně v tom fiátku namačkaní na sebe...

Výletníci.

Tak kam, blešulíne ?

Nebezpečný muž na ještě nebezpečnějším stroji.

No a potom již vzhůru na věž radnice, kde je právě dnes vstup zdarma.

Vitráže uvnitř radnice.

Věžní hodiny. V odlesku je slečna průvodkyně.

Pohled na část šumperského náměstí.

Čas pokročil, uháním do Velkých Losin, kde nejdříve navštěvuji ruční papírnu.

Ruční výroba papíru.

Vedle je známý zámek, tak hybaj tam.

Blíží se večer, poodjíždím několik kilometrů za Velké Losiny do obce Rapotín a nad ní v si v kopcích stavím bejvák.

Mé luxusní letní sídlo.

Poslední fotka před zalezením do jezevčího brlohu.

A je tu ráno !
Při cestě se ještě stavuji v  Bludově na zámku.

A pak už uháním do města Zábřeh na Moravě. Dobré dvě hodiny jím procházím, ale město pro mne nemá žádné kouzlo.

Zde zapíchnu Modrého bleska a vydávám se na kole na hrad Brníčko.

Hrad Brníčko.

A po malém okruhu se vracím zpět. V obci Zvole stojí krásný kostel. Zastavuji, abych  si ho prohlédl.

Kostel v obci Zvole.

Hmmm... Nevím, co si myslet. Také vás napadá, co mne ?

Před Zábřehem je odbočka na na jakýsi zámeček v dědince Skalička. Mám ještě chvíli čas, tak se tam vydávám. To však ještě nevím, že budu muset zdolat opět docela pěkný krpál...

Zámeček ve Skaličce.

Tak nic.
Čas se již nachýlil. Bejka připevňuji na auto a odjíždím domů.
Pěkný den.