Tovačov, Tovačov, tovačovský zámek, nebyl bych cykloušem... (30.3.2019)


  V šest ráno už uháním, jako v minulosti již mnohokráte, směr Olomouc a asi za více než hodinu parkuji svého Stříbrňáka u prodejny Coop v Tovačově. Sluníčko a modrá obloha slibuje pěkné počasí. Když jsem vyjížděl, byl tři stupně nad nulou. Nevím, kolik stupňů je teď, ale je docela příjemně. Tedy na konec března.
I když jsem zámek viděl mnohokráte, neodolám a jdu do jeho areálu opět. Nikde nikdo, zámek je ještě zavřený (až od dubna), ale moc mi to nevadí. Šmejdím před zámkem a fotím jako o dušu...

Tovačovský zámek.

Když jsem si dosytosti pomačkal spoušť kompaktu, přesouvám se na náměstí uličkou, kterou už znám z dřívějška.

A protože mám neodbytnou chuť na kávu, zastavuji se ještě v cukrárně. Hřeším, objednávám si nejenom turka, ale také sladký kornoutek... Ale byl to velmi příjemný hřích... :-)

Sjíždím k autobusovému nádraží a tam potkávám nějakého muže s dítětem.
"Také jdete na mušle ?", ptá se mne. Nevím, která bije ... Jaké mušle ? No, prý vypouštěli rybník a je tam plno obrovských sladkovodních mušlí. Včera tam někdo našel velikou asi deset centimetrů...
Po krátké poradě s cyklosměrovníky se tam jedu podívat.

Ať hledám jak hledám, nikde žádná mušlička...

A tak jedu dále. Ještě mne naláká ukazatel na Tovačovská jezera...

... ale neshledávám v nich nic zvláštního a tak pedáluji směr Chropyně.
 U cesty jsou koleje, u kolejí stará rozbitá železniční budka.
Ha !
Krásná věc pro fotografování.

 Vejdu dovnitř a chci fotografovat koleje z této budky, když tu se zleva ozvě nějaké zabručení. Ne, nebyl to medvěd, pouze nějaký muž (?) bez domova. Trošku mne píchlo u srdce. Kdoví, jaké pohnuté osudy měl ten človíček...

 

Přejíždím přes řeku Moravu.

A  jsem v Chropyni.

Na odpočívadle u rozcestníku vybaluji sváču a krmím se.

Do Kroměříže je to nějakých 7 kilometrů.

Poslední kilometry před Kroměříží jedu podél Moravy.

Jsem v nejzažším bodě dnešního výletu - Kroměříži.

Na náměstí.

U zámku.

V kterémsi kostele.

Pohled do zámecké zahrady.

Po asi hodinovém šmejdění po městě se ubírám druhým břehem Moravy nazpátek.

Projíždím pěkným lesíkem. Značená cyklostezka  tudy nevede.

V Tovačově se ještě jednou stavuji na kafe a pak usedám do auta a čumák vozu již uhání domů. Za Tovačovem v obci Dub nad Moravou se stavuji do kostela Očišťování Panny Marie, který již zdálky dominuje kraji.

 

No a pak již ničím nerušen uháním krajinou se zapadajícím slunkem.
Krásný výlet. Na cyklotachometru sice jenom 52 km, ale mé putování není o kilometrech ale prožitcích.
Pěkný večer.