Micáky - prázdninové toulání 

Den prvý
Konečně začaly prázdniny !!!
V neděli 1.7. 2018 vyrážím na své pravidelné prázdninové toulání. Modrý blesk uhání směr Krnov a dále na Město Albrechtice. V roce 2015 jsem tu už byl, ale rozhodl jsem se navštívit některá místa znovu. Během cesty se ještě stavuji na pro mne již "profláklý" zámek Linhartovy.

Zámek Linhartovy.

 Projíždím Městem Albrechtice a Modrého bleska ponechávám pod kopečkem a vyrážím na rozhlednu na Hraniční vrch. Rozhledna vznikla z původně telefonních věží a byla zprovozněna v roce 2011.

Na rozhlednu se ženou dramatické mraky, zvedá se vítr ale z těchto bubáků spadly nakonec asi jenom tři kapky... No nic, zatím se konec světa nekoná.

Přístup na druhou vyhlídkovou věž.

Pohled na polskou stranu.

 Vracím se k Modrému bleskovi a pokračuji dále směrem na Slezské Rudoltice. Původně docela obyčejná silnice se stává uzší a uzší, projíždím dědinkou Piskořov až se ze silničky stává jenom jakási lesní cesta plná kamenů a výmolů. Modrý blesk si neustále stěžuje, že v tomto vedru a pořád na jedničku bych neměl jet tak dlouho, že se mu motorové srdce počíná přehřívat. Ale není zbytí. Vysvětluji mu, že pokud bych zařadil druhý rychlostní stupeň, tím bych musel zvýšit rychlost alespoň na 15 km/h a hrozilo by, že to jeho nápravy nemusely vydržet. Motorové srdce vozu tedy pracovalo dál a teplota stále stoupala. Když jsem konečně zastavil u polorozpadlého kostela zaniklé vesnice Pelhřimovy, prvním mým počinem bylo otevření kapoty, ať se motůrek trochu více chladí. Už tady jsem si všiml, že jak se Modrý blesk zlobil a prskal, tak vyprskal i nějakou chladící kapalinu. Hmmm...

Ruina kostela a náhrobek.

Zdá se mi, že Modrý blesk si už poněkud vydechnul. Tak se ho ptám, jestli je možné pokračovat. Protože neodpověděl, usuzuji, že nemá nic proti, ale je možná trochu naštvaný. No nic, čas chvátá. Sedám do něho a vyrážím na další pouť. Nakonec raději vjedu do Polské republiky na lepší silničku (no, jen trošičku) a do Slezských Rudoltic přijíždím z polské strany.

První pohled na zámek ve Slezských Rudolticích.

Kromě dramatických mraků na obloze vidím tady velkou spoustu zdechlých psů. Tady se snad život zastavil. Kromě dvou možná bezdomovců nikde nikdo,  jen slunce do mne mlátí svými neúprosnými paprsky.

 Už ze zásady do interiérů hradů a zámků nechodím (duše skrblícká), tentokrát neodolám a praštím se přes kapsu. Třicet korun snad nějak zkousnu ...
Provází mne mladá, leč značně prostorově výrazná děvčica. Ale je to děvčátko milé a povídavé. A tak se dovídám o těžkém údělu tohoto zámku a vlastně celého osoblažského regionu . Původně jsem plánoval navštívit i Osoblahu, ale po osvětlení situace, že do tohoto města jsou stále vystěhováváni naši takéobčané jsem od svého záměru upustil.

V zrcadle nehonosnější část zámku.

Zkamenělý obratel nalezený někde poblíž. Dlouho si s ním vědátoři nevěděli rady, až později zjistili, že se pravděpodobně jedná o pozůstatek velryby z moře, které zde kdysi dávno bylo.

V 16 hodin má projíždět městečkem (spíše zapomenutou vesnicí) parní vlak. Tak žádné velké zdržování a hajdy do auta !
K nádraží přijíždím tak akorát. Vláček je již tady a nasupeně povídá, že brzy odjede. Tak tohodle krasavce jsem již viděl v roce 2015. 

Vláček supí to Třemešné.

Po jeho odjezdu se vydávám dále.

Tam někde nahoře má být rozhledna. Jdu pěšky.

A nahoře tato malá, několik metrů vysoká a  stromy kolem dokola obrostlá rozhlednička. Vidět je jenom jedním směrem a celkem nic moc. Investice do ní je mi záhadou.

První den končí v poli nad Městem Albrechtice.

Den druhý
V noci bylo docela zima. Musel jsem se přioblélat, ale dalo se to vydržet.
Po zbalení svých pěti švestek se vydávám dále.
Ještě se stavuji nedaleko Zlatých Hor k zlatým dolům. Tam jsem již také několikrát byl, takže si je jenom  prohlížím...

...a pokračuji do obce Branná. Je tam hrad se zámkem. Ale už minule mne příliš nezaujaly. Takže jenom "vyběhnu" (vyfuním) na vyhlídku nad obec a pokračuji v cestě Směr Micáky. Tedy abyste rozuměli - směr Králíky.

Branná.

 

Jsem u Dolní Hedeče a funím k vojenským srubům.

Pak Modrý blesk funí to pořádného krpálu ke klášteru v Dolní Hedeči.

Pohled na klášter z Králíků.

Den se pomalu chýlí k závěru. Je zapotřebí začít hledat místo k přechrunění.
Dneska ho nalézám poměrně snadno.

Den třetí

Pohled při ranním vystkování čumáku ze stanu.

Po sbalení se přemisťuji do Žamberka. Je to malé městečko s mnoha auty na náměstí.

 Je horko k zalknutí. Přemisťuji se autem do Litic. Tam ho nechávám pod hradem u hospůdky a pěšky jdu na hrad.

Stoupám k hradu Litice.

Vstupní brána.

Na hradě je expozice plastik. Autora si nepamatuji.

 

Horko je stále větší.

Po prohlídce scházím k rozžhavenému autu a sundávám bicykl. A vydávám se (bez mapy !!!) na hrad Potštejn. Měla by tam dle informací vést pohodová cyklostezka.
Ale hned po výjezdu se mi značení ztrácí.
Milionkrát jsem si říkal : Neptej se žen na cestu, neptej !!! Dílem z pohodlnosti, dílem, že nikdo jiný v okolí nebyl, se ptám ženy o něco starší než já, kudy mám jet.
"PORADILA" mi !!!
V šíleném hicu se s kolem plahočím jakousi velmi vemi neupravenou lesní cestou, nahoru dolů, nahoru dolů... I když jsem v lese, průseky způsobují trvalé ataky slunečních jehlic do mého těla. Divná to pohodová cesta. Samozřejmě značení cyklostezky jsem neobjevil. A navíc - jsem bez mapy.

Po docela úmorných kilometrech se zjevuji v jakési dědině a pak už hrad vidím. Docela daleko. Blížím se k němu po velmi frekventované cestě.
Auta kolem mne hvízdají, občas se mi o rameno otře nějaký ten kamion. Pití nemám už žádné.
Vysušený a uvařený se konečně vyšplhám k hradu.
A už za okamžik okolostojící mohou slyšet syčení. To jak nealkopivo mým vysušeným jísnem klesá dále do mých útrob a dává mi prožít neskonalé blaho.

Po uhašení mé žízně.

 Tak, jdu zaplatit vstupné a hurá na hrad !
Prohlídka proběhla v klidu. Tedy pominuli, že jakási paní se propadla nohou hluboce kamsi do podzemí. To bylo krve ! Její dcera ječela jen o trošku méně než matka. Jediný, kdo zachoval klid, byla asi babička.

Funím nahoru.

Hrad Potštejn.

Průvodce (muže) se poptávám na cestu zpět k Liticím. Jak jednoduché ! K autu se vracím již v dost unaveném stavu. Proto neváhám, piji z kufru nealko pivo (kupodivu nebylo horké) a vydávám se hledat místo k dalšímu přenocování.
Opět ho nacházím bez větších potíží. Ale na čele se mi objevují stále více vrásky. Když jedu dosti neupravenou polní cestou (stále na jedničku do kopce za příšerného vedra), naříká Felda, že má na motoru 110 stupňů.
Sakriš. To není dobré... :-(

Chlaď se Feldičko, chlaď !

Stíny stromů jsou skoro nekonečně dlouhé...

 Den čtvrtý

Je ráno.

Ráno se rozhoduji, že zajedu do Rychnova nad Kněžnou. Ono navíc totiž asi těmi teplotami praskla i vyrovnávací nádobka na chladící kapalinu a kapalina začíná prosakovat pryč. Zkusím to nějak zalepit.

Rychnov nad Kněžnou.

 

Koupil jsem jakési drahé lepidlo a umělohmotnou láhev z takového vhodně měkkého materiálu. Večer zalepím.
Zámek v Rychnově je celý cudně skrytý za lešením s plachtami, nádvoří rozkopané. Není co fotit.
Napaprčeně odjíždím do Dobrušky.

Na náměstí v Dobrušce.

Dům F.L.Věka (Heka).

Tyto váhy se objevily i ve filmu F.L.Věk.

Dobruška z radniční věže.

 Slunce se pokouší upéct vše v jeho dosahu. Já na kole odjíždím do Opočna. není to daleko. Asi 6 kilometrů.

Jsem v Opočně na zámku.

 

Kašna před zámkem.

 

Pod zámkem na šlapadle. 

Pod zámkem Opočno je nádrž. Je možné si tam půjčit šlapadlo. V bláhové naději, že se trošku ochladím, jsem si ho půjčil. Za 50 korun jsem se tak za hodinu přeměnil v v přetopený bojler.

Přesouvám se do Nového Města nad Metují.
Už jsem tu kdysi byl a moc se mi líbilo. Takže dělám kolečko (náměstí, vyhlídka, zámek..)

Béďa Smetana a Máselnice.

Věž Máselnice.

 

Peklo u Nového Města nad Metují.

Přemisťuji se do pevnosti Josefov ve Městě Josefov. Založil ho císař Josef , stejně jako Terezín. Před nějakou dobou jsem tam byl (V Terezíně). Ta města i opevnění si jsou z mého úhlu laika velmi velmi podobná. Také zde je mnoho našich romských spoluobyvatel.

Přidat popisek

Vybydleno ?

 

Náměstí v Josefově.

Dlouho nemohu najít místo k přespání. Chlazení Feldy mi vyrábí stále více vrásek. Dneska mám ale obzvláště smůlu. Místo ne a ne najít. Jedu autem již téměř dvě hodiny, Felda se přehřívá  a nic vhodného nenalézám. Nakonec se dostávám až do Orlických hor nedaleko Deštné. Mám místo jako vymalované.
Ale žene se bouřka. Rychle stavím stan, polívku shltnu a ještě před deštěm jdu zkontrolovat vodu v chladící soustavě.
Oblije mne studený pot. Nikde nic. Vody mám dost, o to by nebylo, ale takto přece nemohu cestovat. Mám obavy, že při nějakém delším přehřívání Felišu poškodím.
Volám tedy známemému mechanikovi.
Nakonec po dlouhém zvažování situace v 10 hodin večer usedám za volant a uháním domů.
O půl čtvrté ráno jsem doma. Noc jsem vybral záměrně. Přece jenom je chladněji.
Je sobota, odcházím do mototechny, kupuji čidlo spouštění ventilátoru za 70 Kč a nádobku chladící kapaliny (350 Kč) a  po asi 20 minutách je oprava Feldy hotová.
Jdu se konečně dospat.