Temným ránem uhání Modrý blesk směrem na Olomouc. Teplota : -16 stupňů. Jeho cílem jsou dneska Rešovské vodopády, nebo jak doufám - Rešovské ledopády. Poměrně brzy zapínám GPS, aby mi neustále i na mi známé trase hlasitě připomínala (ženský hlas), že mám odbočit nebo se držet vlevo či vpravo. Jistě, mohl jsem ji vypnout, ale občas oživí ticho v autě (tedy nepočítám li ne příliš tichý chod Modrého bleska). Tak ji nechávám.
Před Olomoucí mne stahuje (GPS) přes nějaké"kotěhůlky" a po čertvých rohlících a dobré kávě ve Šternberku se už poměrně brzy dostávám do Rešova. Parkoviště je až na dvě auta prázdné. Fajn, bude klid...
Nemýlil jsem se, dokonce vidím i zamrzlý potok. A to jsem už léta neviděl. Sněhu ale není příliš.
U rozcestníku "Fialův mlýn" se zdržuji a fotím.
![]() |
Menší kompakt jsem natlačil až kamsi pod led mezi vodní tok a ledovou krustu. |
Po docela dlouhé době se již značně ušmudlaný "poleháváním" v břehu i na ledové ploše zamrznutého potoka vydávám dále.
Předchází mne skupina 6 lidí s velmi výkonnými fotoaparáty, stativy a dalším vybavením. Snad si nebudeme zavazet...
![]() |
Krajina ledového království. |
Při fotografování posledního snímku se levou nohou propadám téměř po koleno do ledové vody.
Sakriš, Nevím, kolik je stupňů, ale teplo rozhodně není. Ubírám se tedy již poměrně rychle k autu, kde papírovými ubrousky suším levou botu, kroutím ponožku a již uháním raději domů. Nestojím o nějaké nachlazení.
Žádné komentáře:
Okomentovat