Zasněžené Kunčice podruhé (30.12.2017)
Když jsem ráno vystrkoval čumák z duchen, sluníčko mi slibovalo nádherný den.
No dobrá, dám mu tedy šanci.
Opět můj Blesk ukrajuje kilometry do Kunčic na místa ze včerejška známá.
Ke koníkům.
Pod zlatavými paprsky prosincového slunce se souvislá bílá pokrývka sněhu jen třpytí. Ženu se tedy ke svým známým koníkům. Jenom kdyby chtěly ty potvůrky občas vytáhnout hlavu ze zatočeného chomáče sena.
"Konící, pojďte sem, mám pro vás dobrůtku. (neměl jsem ale nic)."  Lákám je svým nejmedovějším hlasem, jakého jsem schopen.
Ale koníci si mne asi ze včerejška pamatovali a věděli, že se ode mne ničeho k snědku nedočkají a zcela regulérně mne ignorovali.
Nu což.

Přicházím k výběhu.

Jejiná slušná fotografie koníka. Jinak dělali vše proto, aby ty fotky byly k ničemu.

Některé fotografie se víceméně opakují s těmi ze včerejška. Jenom to počasí je jiné.

Pak se přemisťuji poblíž hotelu (restaurace ?) Horizont.
Ale copak to nevidí oko mé modravé ? Tady se prohánějí dva mladí bizoni (nebo tomu něco podobného).

Tady jsem uvažoval o svém urychleném přesunu jinam. Jenomže nebylo kam.

Tak. Vydávám se na malý okruh pod Skalkou.

A již pomalu dolů ke svému Bleskovi.

Když dorážím ke svému Bleskovi, počasí již není tak hezké. Ještě malý bezvýsledný okruh po Kunčicích za tratí a raději se přesunuji domů.
Pěkný den.