pondělí 2. ledna 2017


Na hradě Okoři, světla už nehoří... (26.12.2016)


..., bílá paní šla už dávno spát.  𝄟

Jsem opět v Praze. Samotné centrum města mne nijak zvlášť neláká. Určitě velké spousty návštěvníků, stánků a dalšího. Sice asi prima situace na fotografování Street fotografie, ale vzhledem k tomu, že mi není právě nejlépe, zvolím nějakou klidnější variantu.
Rád bych se podíval na hrad Okoř, který není daleko. Je tedy rozhodnuto a Modrý blesk uhání velmi proměnlivým počasím k němu. Již ho vidím, tedy jen jeho věž. To mne docela mate, pokaždé, když se blížím k nějakému hradu, tak ten obvykle bývá na nějakám kopci či vyvýšenině. Tady mezi poli z jakéhosi ďolíku trčí něco, co by mohlo být hradní věží.
Zvláštní.
Tajně doufám, že ty ruiny budou normálně přístupné, ale chyba lávky, je zavřeno, zaryglováno.
Tak smutně hrad alespoň zčásti obcházím a fotím.
Takto nějak asi hrad vypadal.
Dneska.





Tento obrázek je z Netu. Asi bývalá kaple.

Už odjíždím.
Po krátkém váhání se rozhoduji navštívit Lidice, vzdálené od Okoře asi 45 km.
Jestliže ještě asi před půl hodinou se občas objevil kousek modrého nebe, teď je beznadějně zataženo.
Není sice příliš chladno, kolem 5 stupňů, ale je nějak "vlezlo" a fouká vítr. Nic příjemného.

Po hodině přijíždím ke hlídanému parkovišti lidického památníku.
V ústrety mi vychází nějaká starší žena, všiml jsem si, že parkoviště je hlídané.
"Dobrý den, asi mne jdete zkasírovat paní, že ?" a hotovím se vytáhnout pěněženku.
Paní se usmívá a říká :"Pokud si zajedete tam na druhou stranu, tak tam já za vámi nepůjdu."
Mé srdce skrblíka zaplesalo.
Poděkoval jsem a otočil Modrého bleska daným směrem. A za chvíli jsem už procházel lidickým památníkem.
Nebudu tady suplovat Internet, kde je o tomto zvěrstvu, spáchanému v obci Lidice, napsáno dost a dost.
Jen závěrečné resumé :
Datum : 10.6.1942

Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí).
 
 






Tak, poslední zastávkou tohoto dne bude pro mne hrad Křivoklát.
Ke hradu dojíždím asi hodinu před setměním.
Hrad Křivoklát.






Upřímně řečeno, jsem tím hradem poněkud zklamaný. Je to přece jeden z našich neznámějších hradů a přesto mi připadá zanedbaný a navíc špatně nasvícený, takže noční fotografie nejsou úplně to, co bych si představoval.
Je tma, není mi právě nadvakrát, uháním tedy zpět do Prahy.

Žádné komentáře:

Okomentovat