Obrázky z Vídně (14.5.2016)

Uáááh, vstávat ve tři hodiny ráno se mi fakt nechce....  Ale není zbytí, nechci li být zbitý...
Ve 4:30 jsem již v Rožnově a nasedám do autobusu. Ten se důstojně rozjíždí a pomalu nabírá rychlost, směr Vídeň. Venku se docela hodně rozpršelo. Někteří podřimují, jiní se baví, děcka jsou čilé jako rybičky. Já jen tupě koukám z okna a sleduji míhající se auta. Po nějaké době si uvědomuji vytrvalé brebentění na sedadlech za mnou. No joooo, učitelky. :-)
Průvodkyně slibuje na vlastní pupek kolem poledne zlepšení počasí. No uvidíme.

Dálnicí směr Vídeň.

Krátce zastavujeme na Rohlence, rychlé "čurken sie" a hybaj zpět do autobusu. Bus si to elegantně uhání a polyká nenasytně kilometry. Stejně, ti šoféři busů jsou ale machři !
V Mikulově je opět čůrací pauza. Platit za pár kapek ale nehodlám. Jdu kousek za parkoviště. Kruciš, asi nejsem jediný, kdo se chce vyhnout deseti korunám za toaletu...

Cedule na parkovišti v Mikulově.

Tak jsem šel ještě dále, těch dalších padesát metrů za 10 korun tedy stojí.

Již za Brnem se ozývá z palubních reproduktorů hlas paní průvodkyně. Jsem tomu docela rád, protože učitelky za mnou neustále, ale skutečně neustále, brebentí. Možná mi řeknete, však to neposlouchej. Ale ono to vážně nejde. A tak se dovídám dost nechtěně spoustu informací.
První hodinu poslouchám paní průvodkyni pozorně, protože mne to FAKT zajímá. A navíc, reproduktorový hlas má tendenci přehlušit učitelské štěbetání.
Průvodkyně povídá o Rakousku, vzniku Vídně, vzduchem poletují neustále jména jako je Karel, Josef, Marie, Leopold a mnoho dalších v možných i nemožných kombinacích. Neviděl jsem ji, ale prý povídala spatra... To by mne fakt zajímalo, jak to všechno napěchovala do své hlavičky. Ale asi po devadesátí minutách je můj sluchový orgán s prázdnými krabicemi v makovici na pokraji kolapsu. A tak se vděkem beru na vědomí, že přijíždíme do Vídně. Je devět hodin.

A již si to frčíme přes Dunaj. Člověk by neřekl, že je Dunaj tak mohutná řeka.
Autobus nás vyplivuje u Schönbrunnu. Obloha se dosti mračí, ale neprší. Fajn, deštník tedy brát nebudu. (Chyba - za dest minut začalo lít, jako z konve !)
Máme na prohlídku zámku zvenčí a jeho zahrad necelou hodinu. A to je dost málo ! Nu což ...

Zámek Schönbrunn.

Tak, a teď téměř poklusem zpátky k busu. Usilovné brebentění, jakoby nepřerušené, pokračuje dále. Cítím, že se mi zvětšuje hlava !

Sláva, oblaha se začíná projasňovat ! V centru se opět z busu vyplazí kultury a pamětihodností chtivý had. Ještě domluva, kde je bod opětného setkání a již se vydávám zkoumat město. Sice mi ještě v uších hučí řeka výmluvnosti, ale pomalu se od ní vzdaluji. Vždyť paní učitelky tím vlastně intenzivně hubnou. Není možné, aby spotřeba kalorií, spálených svaly na ústech, byla nějak zanedbatelná !
Tak, a teď pár obrázků z města.

Tady vidíte část chrámu St.Stephan.

Žebračka u východu z kostela.

Ano senátore ...

Rakouský parlament ve Vídni.

Na Albertinu.

Mozart.

Po setkání se skupinou ještě jedeme do zábavního parku Prátru.

Od autobusu k Prátru.

V Prátru.

Na tento veletoč bych nešel ani za za kus špeku !!!

Pratr Riesenrad.

O půl sedmé večer již opět sedím v autobuse.
Ojej, ojej, kantorky STÁLE povídají. Začínám uvažovat, kolik asi vyfasuji za vraždu... :-)

Na modrém Dunaji. Nebo snad na Modrém Dunaji ?

Slunce jde již spát.

Spolucestující převážně podřimují. Děti jsou nezničitelné a hrají nějaké hry. V autobuse se schyluje k vraždě dvou učitelek !!!
Jak tak uháníme, u Mikulova čtu dosti příhodný nápis : "Dvacet hodin denně nepřetržitě..." Jenom škoda, že jsem neměl čas ho vyfotografovat.

No a po půlnoci jsem doma.
Pěkný den či večer všem.