Mikuláš ve skanzenu (5.12. 2015)

Již nějakou dobu je domluveno, že se my ,frekventanti ostravské konzervatoře výtvarné fotografie, půjdeme podívat na Mikuláše v rožnovském skanzenu. A pozvali jsme také p. Žižku, našeho učitele. Den D nastal, tedy 5.prosince 2015. Sešli jsme se tři. Nevadí, alespoň budeme pružnější v rozhodování...
No a tak si to šmatleme ke skanzenu, ale je nám poněkud podezřelé, že nevidíme žádné davy chvátající stejným směrem.
Hmmmm. To je divné.
Začíná v nás klíčit podezření, že je něco špatně. Po příchodu k pokladně se maličký klíček změnil v mohutný strom jistoty. Jo, Mikuláš přijde, ale až pod druhé hodině odpolední.
Shlukneme tedy hlavy dohromady a rozhodujeme se jednohlasně, že vzniklý čas využijeme k výšlapu na nepříliš známe hradisko, které se "vypíná" nad Rožnovem.
Domluveno.
A už si to uháníme kolem Videčské školy, kousek po cyklostezce a pak nahoru. Od rozhodnutí neuplyne ani hodina a jsme nahoře.
Mne opět popadne fotografický amok, dvojice si něco štěbetá ... (no jooo, kantoři...).

Při cestě vzhůru...

Zbytky hradiska.

Ještě dnes je rozpoznatelný hradní příkop.

A takto prý hrad nad Rožnovem vypadal :

Kořeny mnoha stromů vytvářejí mnohdy bizarní kořenové systémy.

Tak jsem se vyřádil, dvojice kantorů na mne již hodnou chvíli čeká, je načase se vrátit.
Po posilnění velmi chutnou zelňačkou jsme se tedy opět vydali do skanzenu. Proudy lidí mířící do části skanzenu Dědina napovídají, že teď budeme mít asi opačný problém.
Bohužel se to ukáže jako pravda.  Radovánek chtivých je jako příslovečných much... No, fotografování nebude asi právě jednoduché.

Nevím, kolik z vás ví, že historie skanzenu spadá již do období před I.svět. válkou. Ale tento blog si neklade za cíl rozebírat dějiny, ale jenom jednoduše popisovat mé cestovní aktivity či zážitky.

Po zaplacení nemalého vstupného (100 Kč) vstupujeme do areálu. Všude skutečně davy lidí...
No, to se dalo čekat. Těším se, že uvidím a zdokumentuji třeba práci kováře či jiné činnosti. Bohužel, k mému zklamání sice oheň v kovářské peci plápolá a kovář se v kovárně nachází, ale ten se věnuje pouze prodeji všelijakých cetek... :-(
Před kovárnou stojí Smrtka. Ale jsem statečný a příliš se jí nebojím. Na světě jsou i jiné Příšery (!!!), které mi nahánějí hrůzu.... :-)

Očekávání návštěvníků.

Po chvíli si to kolem procválá Mikuláš na koni.. (sakriš,to je asi nějaká inovace... :-))

V jedné chaloupce sympatická paní vyrábí rukavice, palčáky. Nevím, jak tuto výrobu nazvat. Pletení to není, možná jakýsi druh splétaní... Tak raději jen fotografie z jejich výroby.
Uvnitř vlněných rukavic se nachází zbytky vlny, které tvoří něco jako vnitřní kožíšek.

Ty by se mi FAKT hodily pro mé časté plazení se na Lysou, když potřebuji zahřát ruce po jemné a delší manipulaci s fotoaparátem. A že na Lysé umí být sakra nepříjemně jsem se již několikrát přesvědčil na vlastní zmrzlé prsty !!!

Na tomto zařízení paní splétala ty palčáky...

Po chvíli sympatickou a šikovnou paní opouštím. Třeba budu mít štěstí a někdy se takových rukavic dočkám... :-)

V jedné chaloupce se na peci vyhřívá klubko dětí. Jsou to smíšci...

Děti na peci.

Zamyšlený budoucí bača...

Děti si vždycky něco najdou , z čeho se dá radovat. Kéž bych i já dokázal být takový...

Jéééé, dobrý večer paní učitelko ! (tady se děti radostně vítají se svou paní učitelkou)

Nad čím asi přemýšlí tato paní ?

Nakouknutí do okna jiné chaloupky.

Ponocný bude za chvíli troubit na svůj nástroj.

Kdo opustí dům po zatroubení ponocným, na toho čeká nepříjemné setkání s touto Smrtkou. My ho naštěstí přečkali bez úhony.

Čas se nachýlil, tak se pomalu odebíráme k odchodu...

Při odchodu.

Tak. A jsme venku a každý se se svými myšlenkami pomalu odebírá k domovu.

Přeji všem krásný zbytek dne.