Procházka Novým Jičínem

Bydlím 12 kilometrů od Nového Jičína a tak si říkám, trošku si ho prošmatlu a pofotím. Takže jsem si vzal svůj kompakt Olympus a vydal se tam. Následující řádky a fotografie si nečiní nárok o historický či jiný popis. Jde jenom o pohled laika na toto město.

Stará pověst říká, že název města pochází od jeho zakladatelky Jitky, která byla dcerou majitele nedalekého hradu Starý Jičín a šlechtické sídlo se kdysi nazývalo Jitčin hrad. Skutečnost je prý snad odlišná. Jičín, to je spojení s divočinou, se starým slovanským slovem, které znamená divočáky a husté nepropustné hvozdy. A to se zachovalo ve jméně jednoho z nedalekých kopců - Svinec.

Historie města je úzce spjata se soukenictvím a kloboučnictvím (Tonak), ale to vše si každý může nalézt na Netu či v odborné literatuře...
Nespornou dominantou města je Žerotínský zámek, kde mimo jiné nalezneme také muzeum klobouků.

Tuto fotografii Žerotínského zámku jsem ofotil v muzeu. Snad jsem neporušil nějaká autorská práva.

Žerotínský zámek dnes.

Mimochodem, Žerotínové přestavěli původní tvrz na tento zámek a upřednostňovali Čechy před Němci např. tím, že je obsazovali do úřadů.
Muzeum klobouků jsem samozřejmě také navštívil, ale protože fotografování v něm mi bylo zapovězeno, kromě místa, kde jsem si mohl vyzkoušet mnoho druhů klobouků, tak z něho nevlastním žádné fotografie. Případným čtenářům tohoto Blogu ho vřele doporučuji. Má mnoho částí a netýká se pouze klobouků ale i dalších zajímavých témat.

Švihák kloboukový.

V muzeu se seznamuji s mužem, asi 35-letým, se kterým nacházím společnou řeč a docela dlouho si povídáme o Karlu Mayovi a jeho knížkách. Asi jsem stoupl v jeho očích, když jsem mu říkal, že jsem Vinetoua četl v originálu... Snad nejsem příliš ješitný, ale dělalo mi to dobře...  :-)
Po docela příjemném povídání jsem od něho dostal jednu volnou vstupenku do muzea.

Tak, a jsem venku. Stojím před zámkem a zaujaly mne jeho odlesky v oknech.

Ještě se trošku projdu areálem zámku...

V té lampě se zrcadlí zuřivý fotograf ...

... a už si to průchodem šmaruji na náměstí.

Ale než se tam objevím, vidím informační vývěsku.

Není nad dobré informace.

Tady si fakt dlouho povídaly dvě ženy. Já doufal, že alespoň trošku změní polohu, aby byly jejich postavy v odlesku odděleny. Marně...

Z podloubí na náměstí.

Nedělní ráno na novojičínském náměstí.

Po neobyčejně namáhavé procházce jsem si sedl a začal baštit svačinu. A sotva jsem měl pusu nacpanou, zaujalo mne děvčátko, které tady bylo s tatínkem. No řekněte sami, nefotili byste také?

Jak tak bloumám náměstím, čtu na dveřích "Staré pošty", že je tam výstava. Je 5 minut před zavírací dobou. No zkusím to. Paní uvnitř se sice tvářila poněkud rozpačitě, ale vpustila mne ještě a dokonce nechtěla, abych platil Jsem to ale dítě štěstěny ! :-) A dokonce mohu fotografovat !

Pěkné, ale i když jsou obrazy prodejné a skutečně se mi líbí, nekupuji žádný...









Ještě přidám nějaké fotografie z letošního jara...

A také přidávám nějaké dobové fotografie z Netu.

Ta třetí lehce vystouplá budova od kostela je "Stará pošta".

To je už druhé město, o kterém zjišťuji, že jeho náměstí se jmenovalo za okupace "Adolf Hitler Platz".

Pak ještě uličkou ke kostelu....

Ještě zajdu ke kostelu "Španělská kaple" naproti nemocnice. Ten je však neprodyšně uzavřen a ani klíčovou dírkou nemohu nic vidět. Škoda, tak alespoň zvenku...

Kostel "Španělská kaple".

Jak jsem se dověděl na vševědoucím Netu, tak název kostela "Španělská kaple" vznikl tak, že byl postaven nad společným hrobem císařské posádky, která byla roku 1621 zákeřně pobita vojskem protestantského krnovského markraběte. Velkou část císařské posádky tvořili neapolští vojáci (Neapolské království bylo tehdy součástí španělských držav) a odtud vznikl zlidovělý název "Španělská kaple".


Blíží se večer a ač se to nezdá, jsem i docela uťapkaný. Uháním domů...